Navzdory nejrůznějším deklaracím nepředstavují vztahy s Afrikou klíčové téma pro žádnou americkou administrativu už posledních 35 let. Zatímco v době studené války byla Afrika místem, kde USA a SSSR soupeřily o sféry zájmu a prostřednictvím vojenského materiálu a rozvojové pomoci si kupovaly nejrůznější diktátory, po rozpadu bipolárního světa se Američané z kontinentu stáhli v souvislosti s událostmi v Somálsku. Po sestřelení amerického vrtulníku v Mogadišu během nepovedené vojenské operace v roce 1993 došel tehdejší prezident Clinton k závěru, že není důvod riskovat další americké životy kdesi na východním pobřeží Afriky a fakticky tak došlo k vyklizení pozic, které promptně vyplnila Čína. Dnes se divíme, proč je v Africe tolik čínských firem a jak je možné, že obchod s minerály pro výrobu elektrobaterií má pod palcem Země středu.
Renesanci do vzájemných americko-afrických vztahů přinesl nepřekvapivě B. Obama, čímž začala etapa posilování především obchodní výměny, která byla a je vnímána jako lepší cesta k zajištění ekonomického růstu než tupé posílání rozvojové pomoci, která končí částečně u administrátorů projektů a dílem se rozpustí v nesmyslech. Obchod je bezesporu tím nejefektivnějším nástrojem, jak zajistit, aby o spolupráci měly zájem obě strany a aby na jejím konci byl prospěch těch, kteří to skutečně potřebují.
S nástupem Donalda Trumpa v roce 2016 se v zásadě ve vzájemných vztazích nedělo nic až do chvíle, kdy v roce 2018 označil africké země nelichotivým anglickým slovem, jež bychom mohli slušně přeložit jako „zapadákov“. Označit jeden kontinent slovem začínajícím v angličtině na s* bylo neomalené a urážlivé vhledem k tomu, jaký původ má velká část obyvatel USA a zcela zbytečně tím Trump vehnal některé africké vlády do náručí zemí, s nimiž ve stejnou chvíli vedl obchodní války. Výrok vzbudil pochopitelné emoce a vyvolal pocit, že USA nestojí o to, co Afrika nabízí. Současně však na konci Trumpova mandátu došlo k uzavírání tzv. Abrhámových dohod, které měly normalizovat vztah arabských zemí s Izraelem, přičemž mezi signatáře patřily v Africe Maroko a Súdán. Zatímco Súdán se propadl do občanské války a na ratifikaci smlouvy nikdo v zemi, kde probíhá hladomor, ani nevzpomene, Maroko vztahy s Izraelem normalizovalo výměnou za podporu USA v otázce Západní Sahary. Osud posledního nedekolonizovaného území tak je pravděpodobně vyřešen, což vzhledem k obchodnímu a bezpečnostnímu významu Maroka pro severní Afriku je vlastně dobře.
Trumpovo znovuzvolení tento týden vyvolalo reakci i na straně afrických států. Kromě obligátních gratulací se objevily obavy, že Trump zavede od roku 2025 10% cla na africký dovoz, čímž by naplnil jeden ze svých volebních slibů. Stejně tak se objevil strach z nedokončení investic započatých Bidenovou administrativou, ke kterým patří třeba budování koridoru ve střední Africe přes území nesmírně bohaté DR Kongo.
Ač nejsou obavy ze změny kurzy neoprávněné, představa, že by Trump věnoval Africe nějakou zásadní pozornost, je lichá. Možná bychom mohli jako Evropa využít Trumpovo zvolení k tomu, že pozice, které vyklidí USA, zaplní evropské investice a my využijeme této příležitosti k posílení vlastního postavení.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.