Samotná politika Donalda Trumpa byla totiž srozumitelná a úspěšná, a je pravděpodobné, že tomu tak bude i nyní. Důvěryhodnost nově vznikající administrativy se ostatně projevila záhy i v obchodování na burze. Přímočaré byznysové uvažování a přístup „America first" v Trumpově politice přináší výhody i pro euroatlantické spojenectví.
Tvrdý přístup k ilegální imigraci, k zelené politice odtržené od ekonomické i fyzikální reality, tak jako k společensko-kulturním tématům, bořícím civilizační východiska i obyčejné poznání v biologii může být inspirací pro ostatní země Západu, kam patříme. Nebo alespoň chceme patřit. S Trumpem lze počítat jako s těžkou protiváhou autoritářů a totalit na Blízkém i Dálném východě, což kromě Západu ocení především naši přátelé v Izraeli, na Ukrajině nebo Tchaj-wanu. Amerika nebude mít sklon vnucovat své pojetí společenského uspořádání jiným zemím, ale o to důsledněji bude ošetřovat své zájmy, které v případě vyzyvatelů Západu lze shrnout do raeganovského „we win, they lose".
Evropa, která se poslední léta chovala spíše než jako stará dáma, jako zhýčkané dítě bude nucena starat se a zodpovídat sama za sebe. Donucena probrat se z nezdravého spánku, do kterého během minulých desetiletí upadla, když těžila z nerovnováhy obchodních pravidel se Spojenými státy, a především ze spoléhání se na bezpečnost garantovanou skoro výhradně prostřednictvím vojenské síly USA. Prozatím pronášené věty o nutnosti se vzbudit působí totiž spíše jako výkřiky ze spánku.
Naše vládnoucí koalice, jejíž voliči by dle předvolebního průzkumu STEM/MARK volili rozhodně a spíše Kamalu Harrisovou (ODS-76%, KDU-ČSL-79%, STAN-93%, TOP 09-95%) má ještě čas zamyslet se, zda to pro ni není, dnes tak oblíbený, signál.
Lumír Aschenbrenner, senátor a zastupitel města Plzně