Volba Mauretánie jako první zastávky prezidentského speciálu v zásadě navazovala na cestu eurokomisaře Jozefa Síkely, který si zemi vybral pro svou první africkou misi a reflektuje skutečnost, že islámská země s přístupem k Atlantickému oceánu zůstala jediným stabilním partnerem Evropy mezi všemi státy Sahelu. Navzdory stále problematickému vztahu s Marokem (společná hranice je stále zaminována) a pronásledování ateistů a kritiků islámu si Mauretánie udržuje nadprůměrnou vnitropolitickou stabilitu, díky které v zemi (na rozdíl od Mali, Nigeru či Burkině Faso) nedošlo k žádným teroristickým útokům. Země berberů je plná podivuhodností. Na straně jedné se tady nachází nejstarší nepřetržitě fungující knihovna v celé Africe, fantastický geologický útvar známý jako „oko Sahary“ či jedna z nejdelších vlakových souprav světa převážející železnou rudu, na stranu druhou bylo v zemi zrušeno otroctví až počátkem 80. let 20. století a současně až do roku 2010 byla jinak konzervativní Mauretánie jednou ze tří arabských zemí, která oficiálně uznávala Izrael.
Ačkoliv Česká republika nemá s Mauretánií prakticky žádné vztahy už proto, že země spadala do sféry vlivu Francie, navázání kontaktu na nejvyšší úrovni má rozhodně smysl. Země je klíčová pro zajištění evropské bezpečnosti z důvodu migračních tras vedoucích skrze její území a pokud nás zneklidňují informace o migrantech směřujících na Kanárské ostrovy, je posílení vnitrostátní stability Mauretánie zásadní. Fakt, že na jejím zajištění se dlouhodobě podílejí USA by nás měla (bez ohledu na tom, co si myslíme o současné americké politice) motivovat k tomu, abychom sem dodávali potřebné vojenské vybavení. Mimochodem asi nepřekvapí, že na palubě českého speciálu byli právě zástupci obranného průmyslu, kteří tím podpořili historicky první návštěvu české hlavy státu v této zemi.
Druhá zastávka v Ghaně nebyla jen ve znamení „obhlížení“ terénu, ale o skutečném rozvoji dlouhodobě dobrých vzájemných vztahů, jejichž etablování sahá do počátku 60. let 20. století, kdy tehdejší prezident Kwame Nhrumah navštívil Československo. Ghana coby první země subsaharské Afriky získala nezávislost v roce 1957 a její hlavní lídr se stal symbolem vzdoru proti koloniální nadvládě, čímž pochopitelně motivoval Sovětský svaz a celý východní blok ke kultivaci vzájemných vztahů. Původní Zlatonosné pobřeží přijalo nový název odkazující k historickému politickému útvaru, jenž dominoval západní Africe mezi 6.-13. stoletím a symbolicky tak navázal na státnost mající kořeny hluboko před příchodem Evropanů.
Ghana si podržela své výsadní postavení v české zahraniční politice i po roce 1990, kdy zde zůstala ambasáda a na rozdíl od jiných zemí v subsaharské Africe nebyla činnost úřadu podrobena výraznější revizi. Situaci usnadnilo bezesporu i to, že se jedná o anglofonní zemi a počet kvalifikovaného personálu schopného v této zemi působit je rozhodně větší než v případě frankofonní Mauretánie.
To, že vzájemné vztahy jsou skutečně nadstandartní, svědčí i relativně časné návštěvy zástupců vlády, mj. v roce 2023 zde byli ministr Rakušan a premiér Fiala, shodně jednající o dodávkách obranného materiálu. V Praze působí Ghanské velvyslanectví a v Ghaně samotné působí řada lékařů, jež získali své vzdělání právě u nás.
Poslední tři roky představovaly pro česko-ghanské vztahy výzvu související s propadem ghanské ekonomiky. Vzletná označení Ghany za hospodářskou hvězdu minimálně západní Afriky vzala za své ve chvíli, kdy země přestala být schopna splácet své dluhy a ponořila se do krize, ze které se (zdá se) vzpamatovala a otevřeně se hovoří o tom, že by se mohla stát jedním z prvních příjemců evropských prostředků z iniciativy Global Gateway spadající pod eurokomisaře Síkelu. Prezident Pavel během své zastávky otevřel Český dům a nemocnici se 40 lůžky, financovanými Českem.
Přestože většinu lidí upoutají na první pohled exoticky působící fotky s prezidentem oděným do pestrobarevných hábitů, neměl by to být ten hlavní dojem, jenž nám utkví z africké cesty v hlavě. Vnímat cesty do Afriky jako drahé „safari“ výlety z kapes daňových poplatníků by bylo nanejvýš krátkozraké, a přestože působení na afrických trzích je mimořádně náročné, právě podobné cesty čelních představitelů země otevírají českým podnikatelům dveře.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101