Věřím, že i plénum Senátu bude argumentům, které jsem uvedl ve prospěch velké mediální novely, nakloněno.
Rád bych připomněl ty základní. Poplatky se nezvyšovaly u ČT od roku 2008 a u ČRo dokonce od roku 2005. V tuto chvíli jsou na polovině své hodnoty. Jejich mírné zvýšení tak neznamená úplné dorovnání. Znamená to, že díky němu budou moci obě média alespoň zachovat svou stávající úroveň. Pokud bychom neudělali nic, diváci by to velmi rychle na svých obrazovkách poznali.
Změnit jsme museli i systém plateb firem. Důvody jsou dva. První z nich je rozšíření přístrojů, které jsou předmětem placení, i o chytré telefony, notebooky a tablety. Mnoho lidí dnes totiž vysílání veřejnoprávních médií sleduje na těchto zařízeních a poplatky neplatí. Pokud bychom zachovali stávající systém, tak by se mnohé firmy, které vlastní stovky obrazovek, telefonů a počítačů a platí doposud za každý jednotlivý televizní a rozhlasový přijímač, nedoplatilo. Proto jsme se inspirovali německým modelem a firmy budou nově platit podle počtu zaměstnanců. Firmy do 24 zaměstnanců nebudou platit nic a je jich v této zemi 262 tisíc. Zároveň stále platí, že domácnost bude platit pouze jeden rozhlasový a jeden televizní poplatek bez ohledu na to, kolik vlastní přístrojů.
Velmi věcně jsme také debatovali o kontrole hospodaření obou médií. Ta probíhá již nyní prostřednictvím rad a také Poslanecké sněmovny, která schvaluje výroční zprávy obou médií. A napříč politickým spektrem panuje shoda na tom, že mají být veřejnoprávní média v budoucnu kontrolována NKÚ.
Posledním bodem je způsob financování médií veřejné služby. Jistě, je možné vést debatu o tom, že budou placena ze státního rozpočtu. Já to ale za dobrou cestu nepovažuji. U nás je tradice financování prostřednictvím poplatků. V zákoně jsou také výjimky z platby, například pro zdravotně či sociálně hendikepované. Platba ze státního rozpočtu znamená, že je ze svých daní pak bude platit opravdu každý. A nejsem si opravdu jist, že by politici při každoročním schvalování státního rozpočtu měli mít vliv na finance pro veřejnoprávní média, která mají být naprosto nezávislá.
Martin Baxa