Tři roky trvající válka mezi armádou a paramilicemi přivedla zemi na pokraj hladomoru a z hlavního města se stalo otevřené bojiště, v němž běžný život je doslova nesnesitelný. Od roku 2021 probíhající střet se však odehrává mimo světla kamer a živých přenosů z bojiště, a tak o něm víme jen žalostně málo, ačkoliv jeho důsledky se nás (myšleno Evropy) bytostně dotýkají.
Je třeba zdůraznit, že Súdán, země ležící při Rudém moři, jen nedaleko oblíbené egyptského prázdninového střediska Marsa Alam, má všechny předpoklady k prosperitě. Na jejím území se nachází obrovské zásoby podzemní vody, ležící jen asi 30-40 metrů pod hladinou Núbijské pouště. Obrovská zvodeň, zasahující také na území Egypta a Libye, má takové zásoby, že by mohla naplnit Nil na 500 let jeho průtoku. O nejkvalitnější podzemní vody se ví dlouhodobě, a proto se o Súdánu uvažovalo jako o sýpce severozápadní Afriky už ve 20. století. Z plánů nicméně sešlo právě proto, že se země dostala svým počínáním do izolace, a kromě archeologů vlastně nikoho příliš nezajímala. Kromě životodárné kapaliny je v Súdánu také tekuté zlato neboli ropa, jejíž naleziště při hranicích s Jižním Súdánem byly předmětem války právě oběma Súdány, přičemž hlavní potrubí vede do přístavního Port Súdánu. A konečně má Súdán i to pravé zlato, nacházející se v povrchových dolech, jen asi 1,5 metru pod zemí. K jeho vykopání stačí holé ruce, případně lopata. Jeho zásoby jsou tak obrovské, že vlastně nikdo neví, kolik přesně ho je.
Zatímco vodu místní využívají nejlépe, jak jim technika a znalosti dovolují, ropa končí v tankerech na lodích, odkud směřuje do světa a súdánská ekonomika se potýká s nedostatkem pohonných paliv, před kterými se stojí hodinové fronty. Zlato pak slouží k financování střetu mezi armádou a paramilicemi, z nichž není ani jedna strana ta dobrá či správná jednoduše proto, že oběma jde o moc. Zvítězí-li súdánská armáda, která převrat v zemi na podzim 2021 zosnovala, stane se z jejího představitele dříve či později nový Bašír, jenž stál za genocidou obyvatel v Dárfúru v roce 2003. Pokud uspějí paramilice, dostanou se k moci ti, kteří obyvatele Dárfúru masakrovali a v současnosti terorizují zejména obyvatele Chartúmu, kde se před nimi musí skrývat hlavně ženy a dívky.
Ptáte-li se „cui bono“, odpověď je snadná – tím, kdo válku podporuje, kdo obě strany zásobuje zbraněmi mizerné kvality, ale dlouhé životnosti, kdo chce stavět na pobřeží Rudého moře novou základnu a vyváží ze země zlato, je Rusko. Konečně nedávno se i do českých médií dostala zpráva, že v Súdánu našli ztroskotané letadlo, na jehož palubě byly zbraně a ruské pasy.
A proč by nás konflikt odehrávající se kdesi za hranicemi Evropy měl zajímat? Jednoduše proto, že oblast súdánsko-libyjsko-egyptské hranice je klíčová z hlediska migračních tras a její destabilizace může výrazně přispět k tomu, abychom dalších několik let neřešili nic jiného než příliv uprchlíků ze zemí jako Eritrea, Somálsko či právě Súdán. Současně je třeba si uvědomit, že trojice zemí Nilu – Egypt, Súdán a sousední Etiopie – mají dohromady přes čtvrt miliardy lidí – což je masa, kterou jen tak nelze zastavit.
Linda Piknerová, Ph. D., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
