Zobrazení položek podle značky: cena 1 cervna

Cenu 1. června letos obdržela novinářka Lída Rakušanová. Převzala ji během slavnostního zasedání Zastupitelstva města Plzně, které se koná na počest 1. června 1953, kdy vystoupení Plzeňanů proti měnové reformě přerostlo v otevřené protesty proti vládnoucímu režimu. Cenu město uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, za důstojnou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize.

Novinářka a publicistka Ludmila Rakušanová se stane držitelkou Ceny 1. června za trvalou obhajobu a prosazování principů demokracie a lidských práv a svobod. O jejím udělení rozhodla Rada města Plzně.

Pouze do 15. června je v mázhauzu plzeňské radnice k vidění výstava s názvem Den prvního zvonění, jejíž první část připomíná události z 1. června 1953, kdy vystoupení Plzeňanů proti měnové reformě přerostlo v otevřené protesty proti vládnoucímu režimu. Druhá část výstavy je věnována laureátům Ceny 1. června.

V roce 70. výročí událostí 1. června 1953 udělí město Plzeň Cenu 1. června českému novináři, diplomatovi a disidentovi Luboši Dobrovskému, a to in memoriam. Slavnostní zasedání zastupitelstva, při němž bude cena udělena, se uskuteční v 15 hodin v obřadní síni plzeňské radnice. Zároveň bude 1. června slavnostně zahájena výstava s názvem „Den prvního zvonění“ v mázhauzu plzeňské radnice.

Ve věku 92 let zemřel významný politolog, publicista, spisovatel, jeden z nejznámějších českých exulantů Ota Ulč. Plzeňský rodák, jemuž v roce 2000 udělila západočeská metropole prestižní Cenu 1. června, dožil v americkém městě Binghamton ve státě New York.

Římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský a bývalý disident Václav Malý obdržel dnes na slavnostním zasedání zastupitelstva Plzně prestižní Cenu 1. června. Uděluje se na počest 1. června 1953, kdy Plzeňané protestovali proti měnové reformě. Plzeň cenu uděluje osobnostem za jejich významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, za důstojnou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize.

Československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti Josef Serinek obdržel Cenu 1. června za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti. Byl vězněn v koncentračním táboře Lety a za druhé světové války se stal partyzánským velitelem. Z rukou primátora města Martina Baxy ji převzal laureátův vnuk Zdeněk Serinek, a to při slavnostním zasedání Zastupitelstva města Plzně v Obřadní síni plzeňské radnice. To se koná jako vzpomínka na veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 (Den prvního zvonění). Návrh na udělení ocenění podala primátorovi Plzně středoškolská pedagožka Monika Stehlíková již v dubnu 2020. Rozhodnutí o udělení ceny a samotné slavnostní zasedání zastupitelstva však bylo přesunuto z důvodu tehdy panujících pandemických opatření o jeden rok.

„Nevím, co by na to řekl děda, ale ze srdce vím, že určitě svoji činnost nedělal pro žádnou cenu. Chtěl aktivně bojovat než nečinně někde přežívat. Díky lidem na Vysočině začal znovu věřit lidem, protože kvůli pobytu v táboře v Letech přestal lidem zcela důvěřovat. Zachránili ho. A také evangelická církev, která ho podporovala stejně jako místní obyvatelé. Proto tam zůstal, a začal rozvíjet svoji činnost. Jako vnuk děkuji městu Plzeň za udělení ceny pro mého dědu – Josefa Serinka,“ řekl bezprostředně po převzetí ocenění Zdeněk Serinek.

Zdeněk Serinek zároveň zavzpomínal na svého dědečka. Vzpomínky na něho jsou jen velmi matné. Zemřel, když mu bylo necelých sedm let: „Když jsem byl hodně malý, jeli jsme na svatbu tety na Slovensko, kde mimo jiné hrála kapela i s dechovými nástroji. Někdo mi tenkrát poslal, abych si před ni šel stoupnout s citrónem. Jen na vysvětlenou, když před vámi někdo jí citron, začnete automaticky slinit, což je pro zpěváky a muzikanty hrající na dechové nástroje dost nepříjemné, nicméně je to vcelku oblíbený žertík. Když jsem se o tom po letech bavil se svým otcem, dozvěděl jsem se, že ten, kdo mě na svatbě navedl, byl právě můj děda. Druhá vzpomínka se vztahuje k bydlišti dědy ve Svitavách. Děda rád bafal ze své dýmky. Jednou nechal fajfku položenou v pokoji, čímž mě a kamarádovi poskytl příležitost, abychom si poprvé v životě zkusili potáhnout. Trojici vzpomínek uzavírá událost nesmutnější – pohřeb dědy. Bylo mi šest a půl roku.“

„Nezáleží na barvě pleti, národnosti, etnickém původu ani náboženském či politickém přesvědčení, důležitá je jen morálka, statečnost, odvaha a obyčejná lidská slušnost. Jedině podle toho lze posuzovat druhého člověka. Josef Serinek svými činy tato kritéria v pozitivním slova smyslu bohatě naplnil. A já k němu proto vzhlížím s velkou úctou a respektem," uvedl primátor Plzně Martin Baxa.

Josef Serinek žil v letech 1900 až 1974. Narodil se v Bolevci u Plzně 25. února. Jako šestnáctiletý byl v době první světové války odveden, vzápětí dezertoval a zapojil se do tzv. Zeleného kádru, tj. skupin vojenských zběhů v pošumavských lesích. Ve třicátých letech přicházel po pašeráckých stezkách přes hranice do Saska, byl tam dopaden a vězněn. Po návratu žil a pracoval se ženou a dětmi na velkostatku v Bohách. Přesto byl roku 1942 i se svou rodinou kvůli svému romskému původu deportován do tábora v Letech. Odtud se mu podařilo uprchnout. Všech deset jeho nejbližších příbuzných zahynulo buďto ještě v Letech, nebo v Osvětimi, kam byli násilně deportováni. Po dramatické štvanici, která byla na něho a jeho uprchlé druhy pořádána, se mu podařilo nalézt útočiště v okolí Nového Města na Moravě, v odlehlých vsích s živou protestantskou vírou a vlasteneckým přesvědčením. Zde se také zapojil do protinacistického odboje a stal se jeho významným účastníkem. Byl jedním z prvních českých partyzánů a organizátorů tohoto hnutí na západ od moravsko-slovenského pomezí. Vybudoval zde rozsáhlou síť spojek, získal řadu pomocníků, zorganizoval a vybudoval úkryty v lesích a u českých vlastenců na Českomoravské vrchovině. Věnoval se též výchově mladých Čechů, kteří se připojili k partyzánům, a učil je životu v ilegalitě. Významně se zasloužil o osvobození Bystřice nad Perštejnem. Po válce se Serinek stáhl, provozoval pohostinství ve Svitavách a založil novou rodinu. Jeho vzpomínky v letech 1963–1964 zaznamenal historik Jan Tesař a vyšly jakou součást obsáhlé knižní edice s názvem Česká cikánská rapsodie v roce 2016.

Cenu 1. června, kterou město Plzeň uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, obdrží za rok 2020 in memoriam československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti Josef Serinek. Byl vězněn v koncentračním táboře Lety a za druhé světové války se stal partyzánským velitelem. Cena bude předána při slavnostním zasedání Zastupitelstva města Plzně 30. června 2021.  

Návrh na udělení Ceny 1. června Josefu Serinkovi obdržel primátor města Plzně Martin Baxa již v dubnu 2020. Rozhodnutí o udělení ceny a samotné slavnostní zasedání zastupitelstva města Plzně však bylo přesunuto z důvodu tehdy panujících pandemických opatření o jeden rok. 

„Příběh plzeňského rodáka a hrdiny druhého odboje Josefa Serinka je příběhem vlastenectví, statečnosti a vzdoru, ale i příběhem perzekuce, staletého pronásledování, sociálního vylučování, příběhem manipulace dějinami i příběhem bílých míst naší historie,“ uvedl primátor.  Připomněl, že tragický příběh českých a moravských Romů zůstával i po roce 1989 stranou zájmu veřejnosti. „Stovky let byli marginalizováni a pronásledováni, přičemž toto pronásledování vyvrcholilo aktivní účastí českých protektorátních úřadů na fungování táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Ani po válce se jim nedostalo respektu, nemluvilo se ani o romských účastnících odboje ani o romském holocaustu. Oceněním Josefa Serinka chceme alespoň symbolicky tuto ignoranci napravit,“ dodal primátor.

Josef Serinek se narodil 25. února 1900 v Plzni – Bolevci, jako mladík se odmítl účastnit nesmyslných bojů 1. světové války a dezertoval. Po válce byl amnestován, pracoval jako zahradník a kočí v okolí Plzně, vstoupil do komunistické strany, se svou ženou měl pět dětí. V srpnu 1942 byl i s rodinou stejně jako stovky dalších Romů deportován do tábora Lety u Písku, kde pod dozorem českých dozorců v otřesných podmínkách vykonával otrockou práci. Jeho žena a děti byly zavražděny ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka. Serinek z tábora uprchl a připojil se k odboji. Na Vysočině založil partyzánský oddíl složený většinou z uprchlých sovětských vojáků. Oddíl operoval v rámci odbojové skupiny Rada tří, podílel se mimo jiné na potrestání přibyslavských četníků, kteří se účastnili zavraždění vojenského velitele Rady tří generála Vojtěcha Luži.

Po válce se mu dostalo chabého uznání, respektu se nedočkal ani po komunistickém převratu v roce 1948. Ve Svitavách si otevřel hospodu U partyzána, ale po měnové reformě v roce 1953 ji musel zavřít. Ve Svitavách zemřel 14. června 1974.

Cena 1. června, připomínající veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 (Den prvního zvonění), se uděluje zejména za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. Cena může být udělena i za dlouholetou publicistickou činnost a za soustavné prosazování uvedených principů i za jednotlivé práce, které zvlášť významně přispěly k jejich pochopení nebo prosazení principů demokratického právního státu.

Mezi laureáty Ceny 1. června jsou bývalý prezident Václav Havel, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, komentátor, historik Vilém Prečan, politolog a publicista Oto Ulč, novinářka Petra Procházková, signatářka Charty 77 Dana Němcová, novinář Ivan Binar a další osobnosti. V roce 2019 ji obdržel architekt, křesťanský politik, odbojář a politický vězeň Jaroslav Cuhra in memoriam.