„Výstava mapuje zásadní milníky v dějinách města Plzně – 70 let od takzvaného Prvního zvonění a 30 let od prvního udělení Ceny 1. června. Koná se v historických prostorách. Právě tudy prošli 1. června 1953 lidé, kteří se vzbouřili proti tehdejšímu komunistickému režimu,“ řekl mimo jiné na vernisáži ve čtvrtek 1. června 2023 primátor města Plzně Roman Zarzycký. Poděkoval všem, kdo se na přípravě výstavy podíleli.
Město Plzeň připravilo výstavu ve spolupráci s Pamětí národa Plzeňský kraj. „Plzeňští škodováci se jako první ve východním bloku otevřeně postavili komunistickému režimu,“ uvedl ředitel paměti národa Plzeňský kraj Jiří Kunc. Připomněl osud Josefa Hájka, jednoho z účastníků plzeňských protestů, který byl za svou účast odsouzen a mnoho let strávil v uranových dolech. „Statečnost protestujících proti komunistické zlovůli musí být připomínána. Vážím si toho, že město Plzeň spolu s Pamětí národa nezapomíná,“ dodal Jiří Kunc.
Výstava připomíná také osobnosti, které od roku 1993 obdrželi Cenu 1. června. Je udělována za významný přínos k objasnění a prosazení principu demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod. Jejími laureáty jsou například Pavel Tigrid, Dana Němcová, Petruška Šustrová, Václav Havel, Petra Procházková, Fero Fenič, Michal Kubal, Jan Šibík a mnoho dalších. Letos cenu in memoriam obdržel novinář, diplomat a disident Luboš Dobrovský. Převzal ji jeho syn Jan Dobrovský.
„Tatínek byl všechno možné, ale nebyl mramorovou sochou. Pravdou je, že jeho životním postojem byla nekompromisnost. Nesmířil se s tím, že by se mělo ustupovat jakémukoli druhu zla. K tomu, aby se mohl takto chovat, musel mít odvahu. On ale vůbec nevnímal, že by byl odvážný, pro něj neustupovat zlu byla norma. Nikdo ho nikdy nevystrašil,“ představil letošního laureáta Luboše Dobrovského jeho syn Jan.
Vernisáže se také zúčastnili pamětníci 1. června 1953 – manželé Zajícovi, Karel Soukup a další. Zahrála kapela Spirituál kvartet, pokračovatelka legendárního Spirituál kvintetu.
Plzeňské povstání bylo největší z více než 130 stávek a nepokojů, které se odehrály v Československu v prvních červnových dnech roku 1953 po vyhlášení měnové reformy.
První hlášení o měnové reformě přinesl rozhlas večer 30. května v 17:00 a následující den tato informace vyšla v tisku, a to navzdory tvrzení prezidenta republiky Antonína Zápotockého, který ještě v pátek 29. května večer ve svém rozhlasovém projevu veřejnost ujišťoval, že „naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé“. 30. května po páté hodině odpolední předseda vlády Viliam Široký v rozhlase oznámil, že stávající bankovky budou platit pouze do konce měsíce. Největší protesty začaly 1. června v plzeňské Škodovce, která vyplatila mzdy a platy úmyslně předčasně, aby je nebylo nutné vyplácet až po měnové reformě, a výplatu zaměstnanců tak znehodnotila. Hněv pracujících se však později obrátil všeobecně proti pražskému režimu. V závodu se tvořily hloučky nespokojenců, které se před desátou hodinou spojily do davu čítajícího asi tisíc osob. Hloučky demonstrantů se tvořily i v jiných podnicích, například v Elektrotrakci Plzeň - Doudlevce. Kolem jedenácté se hlavní skupiny spojily a vydaly se směrem do centra na náměstí Republiky, kde se již u radnice vytvořil mnohatisícový dav demonstrantů, k nimž se přidalo také mnoho studentů. Mezi demonstranty bylo dokonce i velké množství členů samotné KSČ.
Protestující provolávali protirežimní hesla a vyslali do budovy radnice své dva zástupce, kteří zde ale byli zatčení. Demonstranti poté radnici obsadili, vyhodili okny busty Gottwalda a Stalina a nahradili je portrétem Edvarda Beneše. Obsazen byl i městský rozhlas, budova soudu, kde demonstranti ničili soudní spisy, a proběhl i neúspěšný pokus o napadení věznice Bory a propuštění zde držených politických vězňů. Lidovým milicím a SNB se situace vymkla z rukou. Během odpoledne demonstranti prakticky ovládli celé město. Jejich očekávání, že se povstání rozšíří do dalších měst, se však nenaplnilo.
K potlačení povstání byly do města povolány silné posily, které tvořily ozbrojené jednotky Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti. Tyto jednotky ještě během odpoledne postupně opět získaly kontrolu nad městem a večer již docházelo jen k ojedinělým potyčkám. Stoupenci režimu dokonce odpoledne uspořádali demonstraci na jeho podporu, během které byl stržen pomník T. G. Masaryka na dnešním Masarykově náměstí. Podle dobových svědectví se na odstranění sochy podílel herec plzeňského divadla Josef Větrovec, bronzové soše přehodil na krk oprátku, aby mohla být stržena. Ještě téhož dne byla ve Škodových závodech roztavena. Osud dalších součástí sousoší zůstává neznámý. Jako odvetu vyhodil student Obchodní akademie z okna budovy na plochu Masarykova náměstí Gottwaldovu bustu. V průběhu povstání nebyl nikdo zabit, na střelná zranění však zemřeli dva lidé, 200 demonstrantů a 48 členů komunistických represivních složek bylo zraněno.
Revoltu Plzeňanů využil režim k zatýkání nejen přímých účastníků, ale i živnostníků ať již bývalých nebo živnost stále provozujících a dalších nepohodlných osob. Více než 330 jich bylo odsouzeno v politických procesech.