Ano, vážení, stalo se. Co ještě před pár lety znělo jako scéna vystřižená z filmu, je dnes realitou. Genetická věda pokročila natolik, že si gentlemani a dámy v bílých pláštích z laboratoří Colossal Biosciences asi řekli něco ve stylu: „Dost bylo nudy, pojďme trochu přepsat evoluci.“ A tak se u jednoho stolu sešli genetici s paleontology – jako když s pořádnou dávkou odvahy mícháte Martini z vědy a marketingu.
Výsledek? Ne jedno, ne dvě, ale hned tři mláďata pravlka, na která by byl pyšný i samotný Jon Snow ze seriálu Hra o trůny. Dali jim jména Romulus, Remus a Khaleesi. Srst těchto zubatých hybridů byla navíc geneticky upravena na bílou – nejspíše čistě proto, aby se co nejvíc podobali zlovlkům ze zmíněného fantasy seriálu. Proč? Protože proč ne. Věda dnes není jen o poznání. Je to i o značce, marketingu a samozřejmě o penězích. Byznys už si najde cestu.
Společnost Colossal Biosciences zdaleka nekončí u pravlků a má připravený obšírný seznam vyhynulé fauny, kterou hodlá znovu přivést k životu. Za všechny prehistorické tvory zmiňme alespoň marketingově velmi zajímavé mamuty, srstnaté nosorožce nebo šavlozubé tygry. Zní to jako sen všech milovníků prehistorie a domácích mazlíčků s přesahem do doby ledové. Ale jak už to tak bývá, každá mince má dvě strany – a tahle mince má i pořádné tesáky.
Na jedné straně máme fascinující technologický pokrok. Colossal dokázal něco, co bylo ještě před dvěma dekádami považováno za čiré sci-fi. Klonování, genetické editace a kdovíjaké další metody dnes umožňují vytvořit živého tvora ze střípků DNA. To je obrovský krok pro vědu, ekologii a snad i jedinečná možnost pro lidstvo napravit některé chyby minulosti. Představte si, že jednou budou tyto technologie použity k pomoci ohroženým druhům, obnově ekosystémů nebo i k vyléčení genetických chorob – třebas i u lidí. Naděje na „zázraky“ tu díky vědě prostě je.
Na druhé straně se však tiše vkrádají otázky: Měli bychom? Jen proto, že něco dokážeme, znamená to, že to musíme udělat? Je to bezpečné? Někteří vědci upozorňují na rizika narušení rovnováhy přírody, etické otázky kolem klonování a především na fakt, že „oživení“ není totéž co návrat druhu. Pravlk není pravlk v pravém slova smyslu – je to hybrid, výsledek editovaného genetického guláše, který se sice tváří jako tvor z doby před deseti tisíci lety, ale nikdy v ní nežil. Navíc: co se stane, až se některý z laboratorních mazlíčků dostane do volné přírody?
Kdo ví. S jistotou ale víme jistě, že svět vstoupil do nové éry, kdy člověk dokáže oživovat minulost. A jak s touhle nově nabytou mocí naložíme, to už je na nás. Možná se dočkáme návratu ztracené přírody a pravěkých zoologických zahrad. Možná ale taky jen zjistíme, že příroda má svůj vlastní plán, do kterého hrátky s evolucí zkrátka nepatří.
Zatímco Romulus, Remus a Khaleesi pobíhají ve výběhu pod přísným dohledem vědců a před zraky exkluzivně vybraných novinářů, svět bedlivě sleduje. A přitom se trochu bojí. A trochu se těší. Protože přiznejme si to – komu by se nelíbilo zkouknout v zoo mamuta?
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel