Co vlastně těch 95 bodů znamená? Freedom House hodnotí země podle dvou hlavních kategorií – politických práv a občanských svobod. Politická práva měří, zda si lidé mohou svobodně volit svou vládu (což skutečně můžeme, ale nejsme v tom moc dobří), nakolik jsou volby spravedlivé a zda nečelíme snahám o autoritářské uchopení moci. Občanské svobody pak zahrnují v širším pojetí vše od svobody slova přes ochranu soukromí a nezávislost soudů až po kvalitu života ve společnosti. Česko si v obou kategoriích vede dobře. Nějaké ty vady na kráse sice máme, ale ve srovnání se světem jsme na tom skvěle.
Stačí se podívat na země, které na opačné straně žebříčku svobodu doslova dusí. Afghánistán, Severní Korea, Eritrea – země, kde si pojmy jako „svobodné volby“ nebo „nezávislá justice“ mohou lidé akorát zašeptat někde v divočině, pokud na sebe nechtějí přivolat pozornost režimu. Oproti tomu v Evropě jsou svobodné země takřka normou – přesto existují varovné příklady jako Maďarsko, kde se demokracie pomalu ale jistě kroutí do autoritářských tvarů. Na druhou stranu zas země, které označujeme jako svobodné, sami sebe občas svazují do extrémů přehnanou korektností. To rozhodně také není dobře.
Ale pozor, svoboda není jednou provždy zajištěná věc. Než jsme se v roce 1989 propracovali k demokracii, trvalo to desítky let. I tak má naše demokracie samozřejmě celou řadu kazů. A jak ukazuje příklad Maďarska, i v zavedených demokraciích může být svoboda postupně ukrajována tzv. salámovou politikou = kousíček po kousíčku. Vývoj ve světě nám ukazuje, že pokud občané nedbají na demokratické principy, mohou se snadno ocitnout v situaci, kdy svobodu začnou ztrácet ve prospěch demagogie, autoritářství a klientelismu. A věřte mi, obnova není tak snadná, jako si koupit novou televizi do obýváku, když ta stará začne zrnit. Jakou jinou formu vlády v našem kulturním prostředí aplikovat než tu demokratickou? Absolutistická monarchie se nám historicky i kulturně vzdálila a s vládou jedné politické strany jsme to zkusili a neklaplo to.
Takže ano, můžeme být hrdí – Česko patří mezi svobodné země, a dokonce jsme se dotáhli na Německo. Jsme před Spojeným královstvím a těsně za Nizozemskem nebo Belgií. Teď jde o to, abychom tuto svobodu dokázali udržet a šlechtit. A třeba jednou začneme dohánět i ty platy. K tomu ale potřebujeme dobré vedení a kvalitní management naší země. A ten, nalijme si čistého vína, nemáme. Snad někdy v budoucnu?
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel