Sportovní diplomacie patří k významným součástem mezinárodní politiky a bývalý prezident Zimbabwe Robert Mugabe může sloužit jako ukázkový příklad člověka, který navzdory své objektivní politické neschopnosti dokázal z úspěchu bílé rodačky vytěžit skutečně maximum. Kirsty Coventry se narodila jen tři roku poté, co v roce 1980 v tehdejší Jižní Rhodesii padla bělošská vláda a do čela státu pojmenovaného nyní Zimbabwe se dostal Robert Mugabe, jenž se stal miláčkem světa právě proto, že od moci odstavil fakticky apartiheidní režim. Vnitrozemská země pojmenovaná po svém zakladateli Ceculu Rhodesovi, jež vynikala v pěstování tabáku, se stala jedním z posledních dekolonizovaných států, přičemž jen pár měsíců poté získala na letních olympijských hrách v Moskvě její reprezentace ženského pozemního hokeje historickou zlatou medaili. „Zlaté dívky“ symbolicky zvítězily v typickém bělošském sportu jen krátce poté, co mohly svou zemi na mezinárodním poli oficiálně reprezentovat, neboť bělošské Jižní Rhodesii byla účast na podobných klání zapovězena. Na další úspěch si země vedená prezidentem Mugabem musela počkat až do roku 2004, kdy ji získala právě nyní čerstvě zvolená předsedkyně MOV.
Eufemisticky řečeno, země pod vládou Mugabeho nevzkvétala, což vyústilo v pozemkovou reformu z roku 2000. Jejím deklarovaným cílem mělo být zlepšit postavení černošské většiny, v praxi však šlo o to rozdat pozemky a utišit tak nespokojené obyvatele, zejména příslušníky ozbrojených složek. Výsledkem byl doslova úprch většiny bělochů, následovaný dramatickým propadem životní úrovně a hyperinflací v řádu desítek tisíc procent. „Mugabeho batoh“, jak se nově nazývala obyčejná peněženka, protože do té konvenční se hotovost k nákupu např. bochníku chleba jednoduše nevešla, byl jen třešničkou na pomyslném dortu zimbabwského zmaru. Inflace postupovala tak rychle, že centrální banka nestíhala tisknout nové bankovky a nuly se na těch stávajících jednoduše v průběhu dne dokreslovaly. Výsledkem bylo, že zimbabwský dolar se stal oblíbeným sběratelským suvenýrem a ekonomika začala zcela přirozeně používat americký dolar. Prezident byl se svým lidem natolik solidární, že vyhlásil národní loterii, ve které vyhrál on sám. Výhru potřeboval, neboť jeho o 41 let mladší manželka Grace našla zálibu ve značce Gucci.
V době, kdy se z mladičké sekretářky stávala DisGrace (neboli hanba), se do vod plaveckého bazénu v Athénách ponořila mladá plavkyně, jež získala po 24 letech pro svou zemi medaili a stala se první individuální držitelkou tohoto ocenění v historii Zimbabwe. Úspěch stvrdila na hrách v Pekingu, po nichž následovala cesta do rodné země na nátlak rodičů, kteří dceři mířící do USA popsali nadšení, které zemi po jejich triumfech zachvátilo. Z mladé olympioničky se rázem stal miláček národa, čehož si všimnul i prezident, jenž její obdivuhodné výkony ocenil „batohem“ se 100 tisíci USD. Přijetí daru bylo provázeno rozpaky, protože těžko si představit jeho odmítnutí v době, kdy autoritářský prezident držel moc pevně ve s mých rukou a rodina mladé plavkyně žila nadále v zemi.
Až do roku 2017, kdy režim Mugabeho padnul, se Coventry věnovala aktivitám na poli mezinárodní sportovní diplomacie a od roku 2013 se stala členkou MOV. Její postavení uprostřed společnosti tvořené převážně muži vyššího středního věku bylo skutečně jedinečné. Své úsilí upínala např. směrem k rovnocennému zastoupení mužů a žen v programu OH, což se jí v Paříži 2024 skutečně podařilo. Se změnou v čele Zimbabwe se Coventry zapojila také do domácí politiky, když se roku 2018 stala ministryní sportu ve vládě prezidenta Emmerson Mnangagwa, jenž si vysloužil přezdívku „krokodýl“, a to pro své počínání v rámci guerillového hnutí. Mimochodem toto hnutí má přezdívku Lacoste po vzoru francouzské módní značky. Nový zimbabwský vůdce sice není tak strašný jako jeho předchůdce, nicméně i tak jeho politika nevede k nijam podstatným pozitivním změnám. Coventry na kritiku reaguje tím, že je lepší být vždy součástí těch, kteří rozhodují a mají možnost alespoň něco změnit než jen kritizovat a pravděpodobně tento přístup bude aplikovat také coby předsedkyně MOV.
Poprvé v historii MOV se stalo, že v jeho čele bude žena, navíc nepocházející z Evropy či Severní Ameriky. K zásadním tématům, které bude muset řešit, bude ne/účast ruských sportovců na hrách v roce 2026, přičemž ona sama se vyjadřuje pro jejich opětovné zapojení. Argumentuje nejen tím, že sport a politika se nemají míchat dohormady, ale také dosti bolestnou zkušeností ve své zemi, kdy bělošští sportovci byli vyřazeni z mezinárodní sportovních klání kvůli rasistické politice jejich vlády. Stejně důležité bude, jakým způsobem naváže nová předsedkyně vztah s prezidentem Trumpem, který se už nechal slyšet, že LOH v Los Angeles v roce 2028 budou jeho triumfem, což může znamenat skutečně cokoliv. Africké země doufají, že díky své rodačce získají silnější slovo v rámci stále ještě velmi rigidně a konzervativně působící organizace, která doposud pořádání her nikdy nesvěřila žádnému africkému státu. Opatrně tuto možnost oťukává Jihoafrická republika, která se Zimbabwe sdílí v některých ohledech podobný osud.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101
