Cenu 1. června před třemi lety za Ladislava Hejdánka převzala jeho dcera Martina Kutišová, neboť Ladislavu Hejdánkovi zdravotní stav nedovolil, aby do Plzně přijel. „Je to pro mě pro velká čest, že jste si letos vybrali právě mne,“ vzkázal filozof. Ve své zdravici se zamýšlel nad současnou situací v Evropě i ve světě. „Evropa je v krizi. A je to vlastně celý svět, který je v krizi. Nemylme se: to nejsou a nebudou problémy jen těch druhých, ale budou to problémy naše. Být Evropanem znamená podílet se na odpovědnosti Evropy a Evropanů za celý svět!,“ uvedl v ní mimo jiné.
Ladislav Hejdánek se narodil 10. května 1927 v Praze. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl dlouhodobě sledován StB, v roce 1971 byl uvězněn. Po půlroční vazbě byl propuštěn a ve dvou procesech odsouzen k nepodmíněnému trestu devíti měsíců. Významně se podílel na promýšlení formulací a prezentace Charty 77, byl jedním z prvních signatářů a v letech 1977 a 1980 také jejím mluvčím. Nemohl oficiálně publikovat, po čtyři roky psal každý den texty pod souhrnným názvem Dopisy příteli, kde reagoval na aktuální politickou situaci v Čechách a Evropě, zabýval se stavem společnosti, vysvětloval postoje a stanoviska Charty 77. Od roku 1980 vedl pro zájemce o filozofii proslulé pondělní bytové semináře, na něž přijížděli významní zahraniční filozofové a myslitelé. V roce 1990 diplomaticky odmítl žádost prezidenta Václava Havla, aby se stal místopředsedou Čalfovy vlády. V roce 1992 byl jmenován profesorem filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž vyučoval až do druhé poloviny 90. let. Ladislav Hejdánek žil do své smrti v Písku.
