František Čaloun se narodil 12. května 1938, s fotbalem začínal v Tatranu Sušice, kde vydržel až do nástupu na vojnu, kterou absolvoval v tachovské Dukle. Už tam na sebe upozorňoval velkým brankářským umem. Vynikal mrštností, elegancí, efektními zákroky a skvělou brankářskou technikou. Pokud stál mezi třemi tyčemi, tak těžko dostával góly. Na brankové čáře byl totiž vynikající.
Proto si ho v roce 1959 vyhlédl tehdejší druholigový Spartak Plzeň, který usiloval o postup do nejvyšší soutěže. Nová posila musela nejdřív o místo v sestavě zabojovat s výborným Janem Benediktem, ale už v dalším druholigovém ročníku stál František Čaloun v brance jako jednička. Měl také v roce 1961 velký podíl na postupu Spartaku do první ligy, kam se plzeňský klub vrátil po devíti dlouhých letech. Spartak ale po dvou sezónách z první ligy sestoupil a plzeňský brankář byl oporou i ve druhé lize. Když se v roce 1967 už Škoda Plzeň mezi československou fotbalovou elitu vrátila, nestál v brance nikdo jiný, než František Čaloun.
Fanoušci měli Františka Čalouna hodně rádi, do hry totiž vkládal i pověstné komické kousky, které naopak vadily trenérům. Přestože měl problémy se svým zlobivým ramenním kloubem, chytal v plzeňském dresu devět let. Tři prvoligové sezóny a šest druholigových, dohromady 260 utkání, z toho 70 prvoligových.
"Výborný fotbalista, znamenitý sportovec a také pozitivně laděný člověk František Čaloun se do posledních chvil svého bohatého života těšil z úspěchů milované Viktorky a ještě nedávno byl pravidelně vidět na jejích zápasech. Teď už se na červenomodré viktoriánské barvy bude dívat z fotbalového nebe," uvedl na klubovém webu ve vzpomínce dlouholetý archiář plzeňského celku Pavel Hochman.
