Ten příběh z Bible známe asi všichni. V neděli, kterou dnes nazýváme Květná, přijel Ježíš se svými učedníky do Jeruzaléma na oslavy židovského svátku Pesach. Svým učením byl už dlouho trnem v oku farizejům, vládnoucí skupině Židů v Jeruzalémě, kterým se nelíbilo, že Ježíše mnozí nazývali Králem Židů či Mesiášem. Obávali se o svou moc. Ježíš proto trávil ve městě vždycky jen denní dobu a na noc odjížděl z Jeruzaléma ven na bezpečné místo. Jidáš ho však zradil, Ježíš byl zajat, souzen a odsouzen. A to i přesto, že Pilát Pontský (správněji Pontius Pilát či Poncius Pilát), římský prefekt provincie Judea, si byl dobře vědom, že živý Ježíš zdaleka není Římu tak nebezpečný jako Ježíš mučedník. Proto Pilát s odsouzením Ježíše váhal. Jeho údajné provinění mu nepřišlo tak významné, aby si zasluhovalo trest smrti. Nakonec však Pilát podlehl tlaku kněží. Bál se vzpoury, která by mezi nespokojeným obyvatelstvem mohla vzplát. Ještě však – snad pro klid svědomí - využil starého zvyku: možnosti dát o svátku Pesach milost jednomu z odsouzených podle vůle lidu. Dav zmanipulovaný velekněžími, jeruzalémská chátra, si však přál propuštění lotra Barabáše a požadoval Ježíšovo ukřižování. Ježíš byl zbičován, na hlavu mu byla nasazena trnová koruna a těžký kříž si musel odnést až na Golgotu (Kalvárii), popravčí výšinu vně Jeruzaléma. Zde byl ještě s dvěma dalšími odsouzenci ukřižován. Po smrti byl sejmut z kříže a pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých…
Velikonoce nejsou jen pašijový – Svatý týden. Postní doba před Velikonocemi zná celkem šest postních nedělí s poetickými názvy. První postní neděle po Popeleční středě (konec Masopustu) se nazývá Černá. Pravděpodobně proto, že během postu odkládaly ženy pestré oděvy a halily se do černých šátků a fěrtochů. Jiné označení je neděle Pučálka podle pokrmu z namočeného a usmaženého hrachu. Druhá neděle postní se nazývá Pražná podle jednoho z postních jídel, nazývaného „pražmo", což jsou vlastně upražená obilná zrna. Třetí neděle postní je nazývána Kýchavná. Rozšířenou pověstí bylo, že kolikrát kdo kýchnul o kýchavné neděli, tolik roků byl ještě živ. Čtvrtá neděle postní se jmenuje Družebná. Staří Čechové ji také nazývali Družebkyně nebo Družbadlná (podle přidružování nových členů ke spolku Kristovu v prvotní křesťanské době) či Růžová a Růžebná (podle barvy rouch používaných na tento den v kostele) nebo také neděle Středopostní (prostřední neděle v postě). Pátou postní nedělí je neděle zvaná Smrtná či Smrtelná. V ten den vynášeli lidé ze vsi slaměnou smrt, Moranu, Mařenu, Mořenu, smrtholku - loutku oděnou do ženských šatů. Za vsí ji vhodili do vody, do vsi se vraceli se zeleným stromkem a chodili od domu k domu, a přitom si hlasitě prozpěvovali. V kostelích se v ten den na oltářích zahalovaly kříže.
Šestou a poslední postní nedělí je Květná neděle. Květná neděle má hned několik různých názvů, říkalo se jí také Květnice nebo Beránkova či Palmová neděle. Tento den Ježíš vjel na oslíku do Jeruzaléma, kde byl uvítán palmovými ratolestmi. Proto se v tento den v kostelích světí ratolesti, nikoliv však palmové. V našich končinách se jedná hlavně o kočičky nebo například o větvičky břízy či vrby. Mezi tradiční zvyky Květné neděle patří nošení nového oblečení a zákaz pečení. Podle pověr by se pak zapekly i květy na stromech a nebyla by žádná úroda.
Po Květné neděli následuje Modré pondělí. Modré pondělí nemá z historického hlediska žádný velký význam. V tento den se v kostelích pouze vyvěšuje modrá látka, jinak se neodehrávají žádné obřady. Tento den by se nemělo pracovat. Tradice velí nechodit do práce, i když se něco takového už dnes nedodržuje. Hospodyně by měly zahájit velký úklid. A proč Modré? Podle jedné teorie je to odvozeno od barvy látky, kterou se zdobily kostely, spíše jde ale o překlad z německého „blau“: to kromě „modrý“ znamená také „neschopný práce“ nebo i „podnapilý“.
Úterý má někde označení Šedivé a někde Žluté – v obou případech se název odůvodňuje počasím typickým pro tuto dobu (v dubnu je proměnlivé počasí, a tak může být jak slunečno, tak zataženo). Šedivé se nazývá prý i podle pavučin, které se měly pečlivě vymést z domu. Kromě pokračování v úklidu a vymetání pavučin nebylo tento den na programu nic zásadního.
Po Šedivém úterku následuje Škaredá středa. Škaredá proto, že tento den připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Jidáš Iškariotský prozradil za třicet stříbrných jeruzalémským velekněžím místo, kde bude Ježíš odpočívat a kde bude možné ho zajmout. Jidáš – jak známo – se se svým činem nakonec nedokázal vyrovnat a den po své zradě se oběsil. Pro křesťany začínají tři přísné postní dny plné hrachu a čočky, končí společenská posedávání a popíjení, začínají se chystat první malovaná vejce a hlavně se každý na každého musí usmívat. Pokud by se někdo mračil (škaredil), podle staré pověry by se zakaboněná tvář pak opakovala každou středu v roce. Dále bylo zvykem vymetat tento den komíny a velkým úklidem navíc vyhnat zlé duchy. Proto se někdy Škaredá středa nazývá také Sazometná nebo Černá. Lidé ten den jedli "škaredé jídlo", což byl velmi často bramborák natrhaný na kusy, aby nevypadal dobře. Na Škaredou středu se v českých zemích pečou jidášci, což je pečivo svým tvarem připomínající smyčku, na níž se Jidáš oběsil. Jí se pomazané medem a tradičně až na Zelený čtvrtek
Příště si povíme o následujících velikonočních dnech a zvycích, které k nim patří.
Zajímavost: Za Ježíšovo osvobození se údajně přimlouvala i sama Pilátova manželka Klaudia Prokula. Přijala křesťanství a jako světici ji uctívají pravoslavné církve (27. října) a Etiopská pravoslavná církev (25. června).
Mezi předky Piláta Pontského patřil Pontius Aquila, plebejský tribun lidu, jeden z atentátníků, kteří zavraždili Julia Caesara.
