„Cílem výzvy Měsíční vytrvalec bylo dostat studenty a zaměstnance od monitorů, zlepšit jim náladu a zvýšit jejich sounáležitost mezi sebou navzájem i s jejich fakultami. Měsíční vytrvalec vzbudil ohromný zájem. Do premiérového ročníku se zapojilo 1024 účastníků, což několikanásobně předčilo naše očekávání,“ říká Pavel Červenka z katedry tělesné výchovy a sportu (KTS) Fakulty strojní ZČU. Soutěž, která měla vykompenzovat hodiny strávené distanční výukou, probíhala na ZČU od poloviny října do poloviny listopadu. Studenti i zaměstnanci si měřili zdolané kilometry, zasílali je na KTS, a přispívali tak k celkovému skóre své fakulty nebo pracoviště.
Nápad přetavit počet nachozených, naběhaných a naježděných kilometrů na peníze a pomoci jimi dětem, kterým osud možnost běhat a jezdit na kole nedopřál, vzešel po ukončení soutěže od pořádající KTS Fakulty strojní (FST), kterou v jejím záměru podpořila Fakulta zdravotnických studií (FZS), jež ve výzvě Měsíční vytrvalec dosáhla nejlepšího výsledku. K nim se posléze přidaly i fakulty elektrotechnická, ekonomická a aplikovaných věd. Celkem shromáždily 61 434 korun, které se rozhodly rozdělit mezi Aničku a Jiříka, děti, které potřebují péči, jež je velmi nákladná.
„Jsme hrdí na naše studenty a kolegy, kteří se do akce ponořili s opravdovým zápalem. Řada studentů nyní působí v nemocnicích, ústavech sociální péče a na odběrových místech. Jejich dny jsou dlouhé a náročné. Ocenili příležitost získat dodatečné endorfiny při sportu, přičemž akce Měsíční vytrvalec byla tou správnou motivací v ten pravý čas,“ oceňuje děkan FZS Lukáš Štich. „Zároveň jsme nechtěli zůstat jen u slastného pocitu vítězství, proto jsme se rozhodli, že naše kilometry budou pomáhat dvakrát. Nejen nám, protože jsme pro sebe něco udělali, ale také těm, kteří pomoc skutečně potřebují, třináctileté Aničce a ročnímu Jiříkovi,“ vysvětluje děkan vítězné fakulty.
Anička z Dobříše během porodu prodělala těžkou asfyxii, jinak řečeno neměla dostatečný přísun kyslíku a došlo u ní k udušení a zástavě srdce. Lékařům se sice podařilo ji oživit, ale bohužel s fatálními následky. Odumřela jí velká část mozku, včetně centra pohybu a řeči. Ve třech měsících u ní propukla epilepsie. Anička se nemůže sama pohybovat ani najíst, nemluví, na své okolí reaguje pouze očima a úsměvem. Letos na jaře navíc prodělala těžký oboustranný zápal plic, což její stav ještě zhoršilo. Následovala tracheostomie a další zákroky, které měly co nejvíce ulevit plicím a zamezit riziku dalšího zápalu plic. Aniččin stav je v tuto chvíli stabilní, péče o ni je však mnohem náročnější, jak psychicky a fyzicky, tak finančně. „I přes to všechno je to naše štěstí, vždy nás svým úsměvem neskutečně potěší a jsme rádi za každou chvíli, kdy je s námi,“ říká Aniččina maminka. Rodina získá od fakult Západočeské univerzity pomůcky, které jsou pro péči o Aničku nezbytné.
Finanční podporu obdrží také Jiřík z Holýšova. Když mu bylo devět měsíců, dozvěděli se jeho rodiče, oba absolventi ZČU, že Jiřík trpí spinální svalovou atrofií, tedy genetickým nervosvalovým onemocněním, které postihuje periferní motorický nerv. Typickým projevem onemocnění je svalová slabost, která se stále zhoršuje. V pozdějších stádiích je patrná i slabost polykacích a dýchacích svalů. Bez léčby se děti, které trpí typem spinální svalové atrofie, který má Jiřík, zpravidla nedožívají více než dvou let života. Naštěstí na nemoc existuje léčba. Ta, kterou podstupuje Jiřík, umožňuje vytvářet chybějící bílkovinu nezbytnou pro přežití nervových buněk. Musí se podávat celoživotně, a to formou lumbální punkce, tedy aplikací injekcí do míšního kanálu v oblasti bederní páteře. Léčba je extrémně nákladná. Kromě toho Jiřík potřebuje nejrůznější pomůcky a rehabilitace, jejichž ceny se pohybují v řádech desítek až stovek tisíc. Fakulty proto přispějí na transparentní účet, který rodiče založili. Ostatně podpořit tímto způsobem Jiříkovu léčbu může každý.
