Zvířecí záchranáři mají smutnou zprávu. Čápice Kryštofa, jejíž letošní dubnový návrat z dalekého Senegalu zpět domů sledovaly snad celé Západní Čechy, uhynula.
Čáp bílý, kterého zvířecí záchranáři pojmenovali Kryštof a později se ukázalo, že se vlastně jedná o samici, si získal srdce všech západočechů. Z pěti čápů, které záchranáři sledovali vysílačkou, se svého zimoviště v Africe vrátila Kryštofa jako jediná. Uhnízdila s čapím partnerem v Polžicích u Horšovského Týna na Domažlicku, začala snášet a usedla na vejce, ze kterých se vylíhla dvě mláďata. 27. srpna se záchranářům volal místní obyvatel s tím, že jeden z čápů má zřejmě poraněnou nohu.
Odstartovala noční záchranná akce, při které se zjistilo, že zraněným čápem je právě Kryštofa. „Měla přeražený stoják pravděpodobně od zemědělské sekačky nebo nárazu na dráty zhruba 10 cm nad prsty pravé nohy. Zranění bylo staršího data, nekrotický pahýl jí visel pouze na šlaše a amputace spodní části nohy byla nevyhnutelná,“ uvádí záchranář Karel Makoň. Po operaci a následném ošetření dostala Kryštofa na pahýl provizorní lehounkou duralovou náhražku, tak aby se čápice o ni mohla alespoň opřít a trochu chodit. „Ptáka jsme úmyslně dali do menší voliéry na měkkou trávu s menším bazénkem a chystali pro ni vhodnou funkční protézu,“ popisuje vývoj událostí Makoň.
Radost z dobrého vývoje situace ale netrvala dlouho. Čápice přestala přijímat potravu a v pondělí 30. srpna ji záchranáři našli ve voliéře bez známek života. Pitva ukázala, že uhynula na rozsáhlá vnitřní poranění - natrženými játry a hematomem na hrudi, způsobeným pravděpodobně pádem z velké výšky, nárazem na překážku či po střetu s automobilem. „Zajímavé na tom bylo, že poranění nohy bylo jednoznačně staršího data než vnitřní poranění, v jejichž důsledku čápice uhynula,“ vysvětluje záchranář.
Příběh čapí samice Kryštofy tedy definitivně končí. „To, co se opravdu stalo, se pravděpodobně už nikdy nedozvíme, i tento případ je jen dalším smutným důkazem toho, že soužití volně žijících zvířat v blízkosti lidí a lidských sídel nemusí být vždy výhodou a pozitivem,“ dodává Makoň.
