Pocházíte z Loun, kde jste se vzal v Plzni? Byl jsem osloven. Studoval jsem DAMU, psal magisterskou práci a přišla nabídka od Natálky Deákové, tehdejší šéfky činohry. A já přijal.
Z čeho píšou herci magisterskou práci? Moje magisterská práce byla na téma šok a posouvání konvencí v hereckém projevu.
To znamená, jestli můžete přijít nahý na podium? Ano, dá se to tak říci. Zkoumal jsem, zda je vhodné to po hercích žádat a jestli je to morální. Jaký je rozdíl mezi hercem a prostitutem. Herci v dnešní době hrají erotické scény, tak jsem zkoumal, kde by měla být hranice, za kterou už člověk nechce jít.
A co vy? Měl jste někdy odhalenou roli? Asi ano. Je to profese, kde tě tvoje tělo živí. Asi s tím nemám problém. Kolegyně herečky to řeší více.
Asi je ale trochu odlišné být nahý ve filmu a v divadle? Je to rozdíl. Jsem příznivcem německého stylu hraní. Člověk musí potlačit své ego. Nemám s tím problém, je to role. V ideálním případě, přepneš v hlavě, že ne Marek Mikulášek se svléknul, ale Hamlet potřeboval pobouřit lidi. Ukázat jim, že je úplně šílený. Příjemný mi to není, nejsem exhibicionista, ale pokud mi to někdo zdůvodní, nemám problém.
Z divadla jste přešel do televize. Jaký je rozdíl mezitím být herec a moderátor? Dost velký. Je rozdíl být moderátor zpravodajství nebo nějakých akcí. V televizi je to připravené, odchyluje se od toho, co chce říci, minimálně. Na akcích musí být člověk více pohotový. Reagovat na dění. Herectví je úplně připravené. Tam se cítím nejlíp. Je to rozdíl.
Už se vám někdy stalo, že jste se tzv. odboural? Ano, stalo. Člověk trochu prohraje jako herec, když to nedá. Nemám rád, když někdo dělá umělé odbourávání. Když to nejde, tak to prostě nejde. Teď zkouším komedii. Mými kolegy jsou Michal Štěrba a Jarda Matějka a oba dělají vše proto, aby svého kolegu zničili. Mám tam s nimi trialog, kde si oba myslí, že jsem jejich syn. Zkoumají mě tam, dělají opičky a já jsem tam s kamennou tváří. To je můj herecký úkol. Je to těžké, ale vydržím to.
Díky tomu, že jste se stal moderátorem ZAK TV jste teď také na spoustě billboardů v kraji. Jaké to je, poznávají vás lidé? Spíše mi píšou lidé, kteří mě znají, v něčem mě viděli, než aby po mě někdo něco chtěl na ulici.
Co je vaším koníčkem kromě práce? Mé koníčky jsou umění a vše, co se týče umění hudba, filmy, knihy, galerie. Občas si zajdu zacvičit, teď v koronavirové krizi jsem se naučil vařit.
Co rád vaříte? Spíše vegetariánské věci. Můj oblíbený je květák na kari. S rajčatovou omáčkou a kokosovým mlékem. Je to hrozně dobrý. Nebo spálený lilek.
Kam třeba chodíte v Plzeňském kraji na procházky? Cestuju, rád poznávám různá místa. Tady v Plzni chodím rád kolem papírny na procházky, kolem řeky. Když jdu běhat, tak říkám, že jdu pozdravit klokany. Takže kilometrovkou, a zpět k Viktorce.
To je velký okruh? Asi pět nebo šest kilometrů.
Je nějaký zajímavý sport, který děláte? Aerobic, když jsem byl malý. Skákání na míčích. Ale to už je dávno.
Jste spíš umělec? Mám kartičku do fitness centra, za normálních okolností. Cvičím tam Les Mills, které je hodně dynamické a na hudbu. Cvičím rád ve skupině, protože jsem na sebe jinak moc hodný. Sám doma se musím hodně přemlouvat, raději bych si četl. Mezi lidmi mě to nabudí.