Téma doslova proletělo mediálním světem. Vláda Petra Fialy zahrnula spotřební daň na tiché víno do svého konsolidačního balíčku. Silnice na Moravě okamžitě začaly lemovat billboardy s jasným vzkazem pro ministra financí: „Stanjuro (ODS), na Moravu nejezdi!" Vinaři."
Není se čemu divit, protože ani v okolních zemích se taková daň na tichá vína neuplatňuje. Její zavedení v České republice by mohlo být pro řadu vinařů skutečně ničivé.
A mělo to smysl. Vláda nakonec po mediální „masírce" otočila. V tu chvíli se ihned začalo hovořit o úspěchu vinařské lobby. Takové titulky mohou vyvolávat negativní konotace. Je ale třeba si říct, že lobby je součástí každého průmyslu a není nijak v rozporu se zákonem.
Pokud vláda spotřební daň na tuzemské tiché víno skutečně nezavede, bude to skvělý signál pro českou společnost. Konečně nebudeme destruovat to, v čem jsme dobří a v čem dokážeme konkurovat ostatním. Totiž i v České republice vznikají skvělá tichá vína!
Od vlády to byl bezesporu krok, na který bylo nutné vzít odvahu, protože to do značné míry může být silný precedens. Jestli je pro mě zvykem vládní politiky za jejich kroky často kritizovat, tady je třeba jim za takový ústupek veřejně zatleskat.
Čemu ale netleskám, je styl, jakým vláda a někteří její členové komunikují, protože přesně taková komunikace typu „zavedu – nezavedu" je cestou do rakve. Kdyby se tento nesmyslný nápad do návrhu opatření vůbec nedostal, ušetřili by si ministři řadu vysvětlování.
A jestli je teď na jižní Moravě lidovecký ministr zemědělství Zdeněk Nekula King Kong, protože byl od začátku proti zdanění tichého vína, tak ministr financí Zbyněk Stanjura si svou image příliš nevylepšil, i když nakonec ustoupil. Takže mé závěrečné hodnocení?
Malé bezvýznamné plus pro ministra Nekulu, další mínus pro ministra financí Stanjuru, ve finále ale dobrá zpráva pro Českou republiku! Tak na zdraví.