Jak moc hektické byly poslední dny? Všechno to bylo rychlé. Zájem Plzně byl už nějak koncem sezóny, ale já jsem byl domluvený na kontraktu v Karlových Varech. Zdálo se mi tedy nekorektní Vary svým způsobem podvést. Pak Vary přišly s nějakou úpravou vztahů. To jsem nechtěl akceptovat. Dali mi na výběr, že to buď podepíšu, nebo mě vyhodí. Tak jsem jim řekl, že jdu do té druhé varianty. Nejednalo se o finance, s opatřením ohledně peněz jsem souhlasil. Byly tam jiné věci, které nechci rozvádět. To bylo neakceptovatelné.
Neslyšel jste pak nějaké negativní ohlasy od fanoušků? Ne, s fanoušky jsem měl super vztah. Co vím, tak jsou z toho asi i smutní, že jsem odešel.
Měl jste kromě Plzně ještě další varianty? Když se ozvala Plzeň, tak už jsem nic jiného neřešil.
Kouká člověk také na soupisku, co se tvoří za tým? Na soupisku Plzně ani nemusíte koukat. Z dlouhodobého hlediska hrají opakovaně v horních patrech tabulky. Cíle jsou minimálně play-off.
Jaká byla Plzeň jako soupeř? Poslední dobou se mi hrálo proti ní dobře. Prezentovala se hodně nepříjemným stylem, nevypustili jedinou vteřinu. Každá lajna byla schopná rozhodovat zápasy, nejen ta Guliho (Gulašova) s Mertlíkem (Mertlem), ale třeba i Petr Straka s Ebim (Eberlem). Myslím si, že je to hodně vyrovnaný tým.
Prošel jste už hodně klubů. Bere to člověk jako pozitivum, že pozná takové množství štací? Popravdě ani ne. Nátura českého fanouška i manažerů je taková, že hledají důvod, proč se ten daný hráč stěhuje. Nikoho ani nezajímá váš příběh. Už bych se chtěl někde dlouhodobě usadit.
Jaký byl tedy ten váš příběh? Byl jsem v Mladé Boleslavi. Jednoho krásného dne po super kontraktu přišel manažer, že mu nesedím do konceptu a mám se sbalit. Pak přišla Jihlava, ale to jsem bral jako přestupní stanici. Pak se ozval Liberec, kde i vinou nějakého zranění jsem moc nezapadl do týmu. Očekával jsem, že přijde odsunutí a neprodlouží mi smlouvu. Tak se i stalo a já šel do Varů. Kdyby se nestalo to, co se teď stalo, tak bych tam asi pokračoval.
Je asi nepříjemné, kdyby měl člověk dostat visačku toho, kdo pořád jen střídá kluby. Je to znát? Určitě, nahlíží na to. Když by se to opakovalo, tak tohle kolečko máš za sebou, a kam zase dál. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Je to blbé.
Dá se vůbec zvyknout na to, že se ze dne na den dozvíte, že končíte a jdete jinam? To je běžné, jeden den jste tady, všechno je super a druhý den vám přijde zpráva nebo vám zavolají, že se stěhujete. Nic s tím neuděláte. Je to hokejový život.
Do Plzně přicházíte jako zkušený bek a asi se dá očekávat, že na vás bude kladený nějaký tlak. Připouštíte si to nebo ho za ta léta nevnímáte? Já už na to mám věk, něco mi i bylo řečeno na schůzce s panem trenérem a panem majitelem. Jsem za to rád. Myslím si, že tlak může hráče posunout. Hrát pod tlakem je lepší.
Znal jste někoho v Plzni? Znám se s Honzou Kovářem z nároďáku, Petra Straku z Jihlavy, Ebiho (Eberleho) také znám. Je tu i Pavel Musil, s kterým jsem byl v Mladé Boleslavi. Jsem tu dva dny, rozkoukávám se. Je to taková léčba šokem.
Vyrůstal jste ve Vsetíně, ale už dlouhé roky hrajete v Čechách. Nepředhazují vám doma, že už jste Čech? To mi spíš předhazují tady. Domů jezdím už převážně jen za rodinou, moc kamarádů tam nemám. Sezóna je dlouhá a času málo. Ještě se stavem D1. (smích) Než bych tam dojel, jel bych zpátky.
Jako kluk jste se chodil dívat na slavnou éru Vsetína. Měl jste nějakou ikonu? Ne, že bych měl nějakého hrdinu, bavila mě celá éra. Celý kraj byl zblázněný. Když už, tak Alexej Jaškin. Ale bylo mi asi pět, moc toho nepamatuju.
