„Musím trošku myslet na to, že jsem v tomhle kraji náplava. Jsem zvědavý, jak to stráví hráči, jak mě přijmou fanoušci. Ať chceme, nebo nechceme, tak ze západu na východ republiky a naopak nejsou žádné přechody snadné. I kluci, kteří přišli do Plzně z Moravy, to v minulých letech poznali,“ uvedl padesátiletý Michal Tonar, bývalý skvělý hráč a účastník olympijských her v Barceloně 1992.
Talent vedl tři sezony. V té první získal v extralize stříbro a přidal triumf v Českém poháru, loni už s týmem slavil český titul. A v té letošní s předstihem dovedl Plzeň k vítězství po základní části, na play off už kvůli koronavirové pandemii nedošlo.
Měl jste i jiné nabídky, než tu ze Zubří? Něco se tam objevilo, ze zahraničí třeba z Rakouska nebo Lucemburska. Ale ke konkrétním jednáním nedošlo. To až se Zubřím a byla velice korektní. Až když se nedohodli s dosavadním trenérem Dušanem Polozem, ozvali se mi, jestli bych o tom vůbec uvažoval. A mě to přišlo zajímavé. Další jednání trvala asi tři týdny, byl dostatek času, abychom si obě strany nastínily své představy.
Jste rád, že zůstáváte v extralize? Je mi blízká, za ty poslední roky už se v ní dobře orientuji. Zubří vždy patřilo k těm lepším týmům a doufám, že to tak i zůstane. Domluvili jsme se zatím na rok, což mi přijde férové. Když ucítíme, že to má smysl, může z toho být dlouhodobá spolupráce.
Tým však opustily dvě opory, kanonýr Řezníček a tvůrce hry Šustáček. Bude složité udržet se nahoře? Filozofií klubu je, že staví na odchovancích, kteří jsou nejlepší v republice. Je to dobrý směr. Ale nemůžu chtít, aby se za dva měsíce přeorientovali na mužskou házenou. Máme tady osu zkušených hráčů - Malina, Hrstka, Jurka. Brankáři a křídla jsou velmi slušná, ale házená se rozhoduje na spojkách a na těchto postech máme převážně mladé kluky. Ovšem třeba někdo z nich vystřelí a bude tahounem týmu. Pro mě je to velká výzva, mančaft je hodně mladý. Nikdo si teď neumí představit, co je v jeho silách.
Na soupisce Zubří je hned osm juniorů... I v Plzni to bylo podobné před třemi lety, když jsem tým přebíral po Martinu Šetlíkovi. Také tehdy odcházely některé opory, v týmu bylo spousta mladých kluků, ale hned v další sezoně jsme to dotáhli ke stříbru. Samozřejmě bych byl rád, kdyby nám lidi v Zubří dali čas na to, aby si tým sedl a hráči získali postupně zkušenosti. Věřím, že výsledky brzy přijdou a fanoušci uvidí, že kluci vnímají, co po nich chci. Pak bude všechno v pohodě.
Domácí premiéru si v příští sezoně odbudete ve druhém kole a hned proti Plzni. Dovedete si představit, co se vám bude honit hlavou? Teď to příliš neřeším. Samozřejmě, bude to zvláštní, když budu stát na druhé straně. Hlavně, až se Zubřím přijedeme do Plzně. A proti nám bude hrát můj syn Michal. Uvidíme, jaké to bude.
Počítáte s tím, že v Zubří budete bydlet? V Zubří nebo v Rožnově pod Radhoštěm. Dojíždět pět set kilometrů není reálné. Budeme trénovat i dvakrát denně, hlavě v kondiční části přípravy. Takhle jsme se domluvili i doma. Manželka mě vždycky podporovala a platí to i teď.