„Když jsem se dozvěděl o změně kalendáře WTCR a skutečnosti, že náhradním okruhem bude právě Most, okamžitě jsem začal podnikat kroky ke startu na divokou kartu,“ vrací se Petr Fulín k momentům, které ho vrátily na závodní okruh. V nejprestižnějším šampionátu cestovních vozů, který se do Česka vrátil po deseti letech, se představil přesně po roce. Jeho vůbec poslední akcí byl předtím právě podnik FIA WTCR na Slovakiaringu. V Mostě dosáhl ve druhé jízdě na jedenáctou příčku, tu první bohužel po kolizi nedokončil.
Jak nejlepší světoví závodníci berou, když někdo startuje na divokou kartu?
Pokud závodíte na divokou kartu, máte oproti ostatním zhruba následující podmínky: Tady máš šestnáct pneumatik místo čtyřiadvaceti, tady máš ještě závaží, užij si atmosféru a moc se nám tam nepleť. K tomu připočtěte téměř nulové zkušenosti s pneumatikami, které si ostatní týmy osahávají už dva roky. Naším cílem bylo odjíždět z Mostu s pocitem, že jsme pro výsledek udělali maximum. A to se splnilo.
Hned v prvním volném tréninku jste ale šokoval ostatní druhým místem za Mikelem Azconou, vážným aspirantem na titul..
Oproti ostatním jsem přece jen jednu výhodu měl. A to tisíce nakroužených kol v mosteckých zatáčkách. Znalost každého koutu trati se projevila.
Nakonec jste do prvního závodu postoupil z desáté kvalifikační příčky a startoval z pole position. Jenže hned v první zatáčce po startu jste musel odstoupit. Co se stalo?
Co k tomu říct. Byla to příležitost a neobjeli jsme ani jedno kolo, takže jsem byl hodně zklamaný. Po špatném startu jsem si na vnitřku hlídal druhé místo, což nebylo vůbec špatné. Jenže pak přišla rána a já byl v podstatě pasažér. Mrzí mě přístup kluků, kteří jedou za fabriku a nemusí brát ohled na peníze a zkazili nám to. Soupeři mě doslova semleli.
Věřil jste, že auto se dá do druhého závodu do kupy?
V první chvíli moc ne. Místo klasických úprav mezi závody mechaniky čekal extrémně náročný úkol. Zkontrolovat celé auto a pokusit se ho dát alespoň v rámci možností dohromady pro druhý závod. To se díky obrovskému nasazení podařilo, i když auto samozřejmě nebylo ve stoprocentní kondici, protože schytalo dost ran a časové okno mezi oběma závody dovolilo opravit jen to nejnutnější.
I druhý závod přinesl spoustu karambolů. Ale tentokrát se vám vyhnul..
Znovu byly strkanice hned v první šikaně, tři závodníci odstoupili. Tentokrát jsem si počkal víc vzadu. Na trať vyjel safety car a protože úklid retardéru zabral dost času, byl závod nakonec přerušen. Hned po restartu jsem využil další strkanice a polepšil si o dvě místa, během jednoho kola se mi pak podařilo stáhnout před sebou jedoucího bývalého závodníka Formule 1 Tiaga Monteira. Dokázal jsem ho předjet, ale náskok dalších už byl velký. Jedenácté místo bylo maximem.
S jakými pocity jste tedy z Mostu odjížděl?
Tréninky i kvalifikace dopadly nad očekávání. Je až neuvěřitelné, jak jsme byli konkurenceschopní, zejména v první části kvalifikace, kde to bylo všechno ve dvou desetinách. K tomu jsme měli v autě desetikilové závaží a já jsem rok nezávodil, takže mi to přišlo až z říše snů. Člověk si řekne desáté místo, ale je třeba se podívat, kdo byl za námi. Tarquini, Monteiro, oba bývalí piloti F1 piloti, nebo legenda WTCR Rob Huff.
Přitom ve skromných českých podmínkách, že?
Jsem obrovsky pyšný na celý tým. Banda deseti lidí si vezme volno a rozhodne se poprat v té nejvyšší soutěži. Nezklamali jsme v nejelitnější možné společnosti a vůbec nekulhali za továrními týmy s nesrovnatelnými rozpočty a možnostmi. Ve druhém závodě jsme si potvrdili, že jsme schopni jet v podstatě stejné tempo jako téměř celé pole, a to navzdory všem hendikepům, které plynou ze startu na divokou kartu a mého ročního nezávodění. Naší rychlosti si všimli i zástupci ostatních týmů a chodili nám gratulovat, což byl taky skvělý pocit. Navíc to, co kluci předvedli při opravě auta mezi prvním a druhým závodem, bylo neuvěřitelné. Odvedli opravdu skvělou práci, za kterou bych jim chtěl moc poděkovat.
