Když se Dagmar Chroboková procházela po chodníku na Anglickém nábřeží, uviděla před sebou ležícího ledňáčka říčního. Pravděpodobně při řece Radbuze protahoval městem a narazil do skleněné zrcadlící se výlohy. Po nárazu zůstal pak na méně frekventovaném chodníku otřesený ležet na zádech, kde ho paní Dagmar našla. “Bylo mi jasné, že to není jen tak a že potřebuje mou pomoc. Ležel na zádech, oranžové nožky nahoru a pocukával hlavou. Že je to ledňáček jsem poznala okamžitě, jelikož se s ním pravidelně setkávám na vycházkách po nábřeží," uvedla nálezkyně.
Paní Dagmar svůj nález poctivě nahlásila a předala do rukou Karla Makoně ze Záchranné stanice živočichů v Plzni. "Když jsem pak ledňáčka od ní na místě nálezu přebíral, tak už v papírové krabici stál na svých krátkých nožkách a spokojeně kroutil hlavou," popsal Makoň. Ve středu ráno byl pak podle jeho slov po noci strávené na záchranné stanici vypuštěn do řeky.
Plzeň je díky své poloze na čtyřech řekách pro mnoho ptáků strategickým tahovým uzlem. "Při vodě a po řekách táhnou desítky druhů, stovky až tisíce jedinců ptáků, kteří musí jednou tam a pak zase zpět proletět přímo srdcem města. Ptáci využívají řeky, jako my používáme „silnice“, nebo táhnou ve vegetačním pásu při řekách či železničních tratích," prohlásil Karel Makoň.
Každý rok je prý v Plzni období, zejména na podzim, kdy víme, že při vodě táhnou sluky, rackové, křepelky, lelci, sýkory či králíčci. "To potom několik dní po sobě nacházíme a ošetřujeme hned několik jedinců onoho druhu, různě potlučených či zbloudilých uprostřed města. Jednou jsme dokonce řešili rovněž ledňáčka říčního přímo na radnici na Náměstí republiky. Vrátný ho tenkrát našel ležet již po nárazu uhynulého u zadního vchodu do radnice," vzpomínal Makoň.
