„Volejbal je v Německu hodně populární sport. Ale že by mě lidé poznávali na ulici, to ne,“ usmívá se česká reprezentantka, která v Česku hrála za Ostravu, pražský Olymp a Olomouc. Teď už se chystá na náročný blok s národním týmem. Ženy letos čeká Zlatá liga a případný Challenger Cup, mistrovství Evropy a také olympijská kvalifikace o postup na hry v Paříži 2024.
Loni, při vaší první sezoně v Münsteru, jste do play-off neprošly. Bude to letos pro váš klub hranice úspěchu?
Řekla bych, že takhle to má většina týmů v Německu s výjimkou těch TOP. První tři (Stuttgart, Postupim a Schwerin) jsou od zbytku hodně odskočené, v závěsu jsou Drážďany a my ostatní bojujeme o play-off. Letos je to hodně vyrovnané, každý může porazit každého.
Jaká je pozice Münsteru v německé bundeslize. Má klub ambice se jednou zařadit k top týmům?
Stuttgart, Postupim a Schwerin jsou od zbytku hodně odskočené, zbytek už je vyrovnaný a každý může porazit každého. Asi každý tým by chtěl být co nejvýše, ale jsou tady i finanční aspekty. Přední kluby jsou ekonomicky úplně jinde, je těžké jim konkurovat.
Vy jste se do bundesligy vrátila po roce, byla to vaše vysněná destinace?
Do Čech jsem šla po zranění kolene, ale věděla jsem, že se budu chtít vrátit do ciziny. Nebylo to tak, že bych chtěla vyloženě do Německa, ale bundesliga je lepší než nejvyšší česká soutěž. Je to takový mezistupeň do evropského volejbalu. A pro mě byla nabídka z Münsteru zajímavá, je to cenná zkušenost.
Jak je to s popularitou volejbalu v Německu?
Hlad po volejbalu byl po předchozích covidových omezeních veliký, což se projevovalo i na návštěvách. My jsme měli téměř na všechny domácí zápasy vyprodáno, kapacita haly je 1800 lidí. Ale v bundeslize je průměr ještě vyšší, zhruba dva tisíce. A třeba v Drážďanech, když je vyprodáno, tak přijdou i tři tisíce fanoušků. Atmosféra bývá perfektní, až elektrizující. Fanoušci jezdí za svými týmy i na venkovní zápasy, což všechno ještě umocňuje.
Je i finančně angažmá v Německu nesrovnatelné s českými podmínkami?
Takhle úplně bych to neviděla, i když u top týmů bundesligy je to i finančně jiné. Celkově je německá liga profesionálnější soutěží, v Česku je to často i o studentkách. Ale já jsem šla do Německa hlavně kvůli sportovní kvalitě. Zatím jsem se ještě nikdy nerozhodovala podle finanční nabídky, spíš jsem vždycky šla cestou kariérního posunu. Nikdy jsem nehleděla jenom na peníze.
Jaký je v Münsteru civilní život?
Strašně se mi tam líbí, je to studentské, živé město. Všichni jezdí na kole, to mi vyhovuje, asi je to dáno blízkostí Nizozemska. Není to úplně obrovské město, ale zároveň tady máte všechno, co potřebujete. Hodně se to blíží Olomouci, kde jsem naposledy hrála, nebo mé rodné Plzni.
Dostanete se během sezony domů často?
Moc volna není. Když se naskytnou dva nebo tři volné dny, snažím se vyrazit za přítelem do Příbrami nebo k rodičům do Plzně. Na letiště do Düsseldorfu to mám hodinu a pak je to hodina letu do Prahy. Ale nestává se to často. Když máme jen den volna, jsem ráda, že vyrazím s holkama z týmu na kafe nebo na večeři. Máme dobré vztahy. Už třetím rokem hraji v jednom týmu se španělskou volejbalistkou Marií Schlegel, známe se už z Olomouce, s ní mám asi pouto nejpevnější.
Nyní se chystáte na reprezentační akce. A pro český tým to bude hodně náročné, že?
Ano, ale to si říkáme každý rok. Loni jsme byly po dlouhé době na světovém šampionátu, nebylo to jiné. Ale každý těžký zápas by nás měl posunout kupředu. V květnu začínáme Zlatou evropskou ligou a pak to jede dál. Bude toho dost, ale nějak se s tím popereme.
Dá se něco upřednostnit? Láká vás postup na olympijské hry?
Samozřejmě, že největším lákadlem je olympijská kvalifikace. To je příjemný bonus, a když už jsme se tam dostaly, porveme se o postup. Ale trenér by nám ani nedovolil chystat se na některou ze soutěží víc, on chce vyhrát všechno. Půjdeme postupnými kroky, prvním vrcholem by mělo být mistrovství Evropy v Německu na přelomu srpna a září. Určitě chceme postoupit ze skupiny, tajným přáním je čtvrtfinále. Ale těžko odhadovat, týmy se teprve sehrávají.
