„Jsou to jejich pravidla. Byli pět měsíců v úplném lockdownu, takže chápu, že se bojí, abychom jim sem nic nepřitáhli,“ svěřila se čtyřiatřicetiletá Strýcová, světová deblová osmička, pro agenturu ČTK.
Tušila jste před příletem do Austrálie, že existuje varianta přísné karantény bez možnosti alespoň trénovat?
Poslední slovo nemá Tennis Australia, ale australské ministerstvo zdravotnictví. Můžou to změnit ze dne na den a tohle pravidlo změnili, když tam byl jeden pozitivní. A to ani nebyl hráč. Takže nevěděla a teď už s tím ani nic nenadělám.
Australian Open začne 8. února. Bude hodně složité připravit se na turnaj po dvoutýdenní nucené pauze? Bude těžké po čtrnácti dnech vyjít a hrát největší turnaj, co máme, a být v nejlepší formě. To prostě nebudu, ale kdo ví, nemůžu propadat panice. Tenis hraju hrozně dlouho a za tu dobu ho hrát určitě nezapomenu.
Jak teď trávíte čas na hotelovém pokoji? Složila jsem si rotoped a pokouším se alespoň částečně udržovat v kondici. Mám naplánován na ráno trénink, pak si dám oběd, pak se koukám na seriály, filmy, čtu si, píšu si a takové věci. Odpoledne si udělám ještě jeden trénink, ať mám dva za den. Pak ten den už uteče, usnu a snažím se to brát tak, jak to je.
Věříte, že pak už žádné komplikace nebudou? Nic jiného ani nezbývá. Věřit, že po čtrnácti dnech půjdeme ven a budeme se moct normálně pohybovat, kde budeme chtít. To je to, co mě drží nejvíce nad vodou. Po karanténě jsou v plánu v týdnu před Australian Open ještě turnaje okruhů WTA i ATP, na nich snad bude šance se rozehrát.
Před koncem roku jste říkala, že koronavirus vám přece neuzavře kariéru. Ale znovu ji komplikuje, že? Říkala… A koronavirus tady pořád ještě je a nějaký čas bude. Myslela jsem, že sezonu začnu normálně, to se nepovedlo. Ale nehodlám ještě končit, v téhle situaci určitě ne.
Také jste se loni vrhla na nový projekt a začala natáčet vlastní podcast. Ohlasy jsou pozitivní, je to něco, čemu byste se chtěla věnovat i do budoucna? Chtěla. Možná i trochu jinak. Uznávám, že to není perfektní, není tam dokonalý zvuk, protože jsem se o tyhle technické věci tolik nezajímala. Pokud to budu dělat i později, tak na sto procent. Aby posluchače nic nerušili a byla z toho cítit pohoda. Jako když se baví dvě kámošky, nebo kámoš s kámoškou. Každopádně mě to moc baví.
