„Na chvíli se mi zbortil svět. Na mistrovství jsem tak jela spíš za odměnu,“ svěřila se čtyřiadvacetiletá Horská, která se v maďarské metropoli představila na polohové dvoustovce a stovce a dvoustovce prsa. Z rozplaveb do semifinále účastnice loňských olympijských her v Japonsku postoupila až v závěrečné disciplíně na 200 m prsa. Časem 2:27,87 min. předvedla patnáctý nejlepší čas, k postupu do finále jí scházelo hodně přes dvě vteřiny.
Byla jste se svými výkony na šampionátu spokojená?
Jsem strašně ráda, že se mi podařilo alespoň jednou kvalifikovat do semifinále. Vím, že časy byly trochu lehčí než třeba na olympiádě. Ale Budapešť beru jako odměnu, že jsem se přes všechny ty trable předtím do semifinále alespoň jednou dostala.
Pojďme se vrátit zpět. Jak se na vaše potíž se srdcem vlastně přišlo?
Na běžné zdravotní prohlídce. Na EKG zjistili, že je tam něco, co tam být nemá. Doktoři mi řekli, že pokud nepodstoupím operaci, tak si nevezmou na triko, že bych dál trénovala. Takže mi zařídili operaci a za čtyři dny jsem ji měla za sebou.
V první chvíli vám muselo hodně zatrnout...
První myšlenka byla hrozná, trošku se mi zhroutil svět. Než mi vysvětlili, že to je jenom v uvozovkách kosmetická operace a že budu moct dál sportovat a plavat, tak to trvalo asi čtvrt hodiny. Nakonec to dopadlo tak, že jsem už týden po operaci byla ve vodě a za další týden, když dopadlo dobře kontrolní vyšetření, už jsem začala naplno trénovat.
Ve vodě jste už pak žádné problémy necítila?
Při vyšší zátěži se mi občas rozbušilo srdce, protože při operaci lékaři uměle vyvolávali arytmie a já s nimi musela komunikovat. Ale byla to spíš psychická zátěž, které jsem se rychle zbavila. Bála jsem se toho, aby mě to dlouho nepronásledovalo na závodech, ale naštěstí to nenastalo.
Na světový šampionát jste v těch dnech asi moc nemyslela, že?
Ale dostala jsem se rychle zpátky do formy. Už na konci května jsem závodila v Barceloně, pak na Českém poháru v Praze. Jsem strašně vděčná, že to takhle dopadlo. Že jsem v pořádku, že můžu trénovat a dělat to, co mě baví.
Zvažovala jste, jestli v Budapešti absolvovat všechny tři plánované disciplíny?
Po té operaci jsme se s trenérkou rozhodovaly, jestli půjdu všechno, nebo si vybereme jenom jednu dvoustovku. Tím, že všechno v tréninku šlo, jak mělo, jsme se ale rozhodly, že poplavu všechno.
Vrátila jste se před šampionátem na své časy před operací?
Nečekala jsem to, ale ano. Poměrně rychle jsem se vrátila na časy, které mám, když jsem ve formě.
Potěšilo vás, že v Budapešti jste měla i podporu rodičů?
Moc. Vůbec poprvé byly na mých velkých dospělých závodech. Naposledy mi přímo v místě fandili na mistrovství Evropy juniorů v Poznani v roce 2013.
Z rozplaveb se vám podařilo postoupit jen jednou, mrzelo vás to?
Spokojená určitě nejsem, ale věděli jsme, že to v Budapešti po těch problémech přece jen asi nebude úplně skvělé. Asi na mě všechno trošku dolehlo. Necítila jsem se úplně ve své kůži, dlouho jsem nebyla takhle nervózní. Až mě to trochu zaskočilo. Myslela jsem si, že bych na nějaké semifinále mohla mít, bohužel to nestačilo. Ale já jsem strašně šťastné, že operace dopadla dobře a potíž jsou za mnou. Protože být v bazénu je můj život. Jakmile jsem skočila do vody, na všechno jsem zapomněla.
