"Je to dobrý začátek nové etapy. Ale máme na čem pracovat. Fyzicky na ty nejlepší ztrácíme. To si trenér Dahl uvědomuje a každým dnem se nám snaží vysvětlit, jak se pracuje v elitních týmech. V běhání strádáme. Ne v tom, že bychom byly pomalejší ve sprintu, ale neumíme se rozběhnout ve správný moment na správné místo. Je to i o chytrosti," popisovala Markéta Jeřábková po vítězném turnaji v rozhovoru pro házenkářský svazový web.
Ještě před turnajem jste v přípravném utkání remizovaly ve Švédsku, což je také cenný výsledek. Dá se říci, že tým jde pod novým koučem správnou cestou?
Kádr se především hodně obměnil. Na posledním srazu jsme měly jedinou hráčku starší třiceti let. A s mladými holkami se dá určitě pracovat lépe. Proto naši budoucnost vidím pozitivně. Naším cílem je pravidelně se dostávat na velké turnaje a být konkurenceschopní těm nejlepším. Já chci být týmu prospěšná co nejvíc na hřišti i v kabině. Jedeme od nuly, čeká nás dlouhá cesta a spousta práce.
Norského trenéra máte jak v reprezentaci, tak v Kristiansandu. Je to výhoda?
Oba mi hodně sedli. Ole Gustav Gjekstad s Bentem Dahlem jsou sice povahově odlišní, ale házenkářské myšlení mají podobné. Snaží se co nejlépe připravit hráčky fyzicky. Posilovna je pro ně nejdůležitější. Bez ní nejde předvést na hřišti pořádný výkon.
Takže i vy si zvykáte víc na posilovnu než dřív?
Je to tak. Chvíli mi trvalo, než jsem tuhle myšlenku přijala za svou. Právě až v Norsku jsem si uvědomila, že mi posilovna taky dává velký smysl a je nutná.
Přestup z německé bundesligy do jednoho z nejlepších klubů světa se ukázal jako správný krok, že?
Měla jsem z toho kroku velký respekt. Ale hned první sezona stála za to. Vítězství v Lize mistryň byl splněný sen. V Norsku jsem opravdu spokojená, po všech stránkách. Život je tu sice drahý, ale stojí za to. Ze všech lidí vyzařuje klid a pohoda, to mi vyhovuje. Skandinávie má svoje kouzlo.
Do týmu jste zapadla rychle, na červnovém Final Four Ligy mistryň v Budapešti jste byla vyhlášená nejužitečnější hráčkou turnaje. Těšíte se v Norsku velké pozornosti fanoušků?
Neděje se to každý den, ale občas někdo poprosí o fotografii nebo o podpis. Spíš si se mnou ale lidé jen popovídají a popřejí hodně štěstí. Je to milé, tahle pozornost není vůbec vlezlá. Je znát, že v Norsku je házená sportem číslo jedna. Ligové zápasy se hrají většinou před plnými halami.
Už jste si dokázala osvojit norštinu?
Zatím jen základy, s dalšími zahraničními spoluhráčkami chodím na kurzy. Zatím tedy nic moc, ale naštěstí celý tým bez problémů funguje v angličtině. A je super, že v kabině je se mnou Jana Knedlíková. Aspoň si můžu s někým popovídat i česky. A klidně si i zanadáváme, nikdo nám stejně nerozumí.
Smlouvu máte podepsanou do konce této sezony. Už plánujete budoucnost, nedostane přednost mateřství?
Dlouhodobější plány s přítelem nemáme. Žijeme tím, co je teď a tady. Jistě, mateřství asi někdy dostane přednost před házenou, ale zatím to nedokážu takhle říct.
Jak často jste v kontaktu s bratrem Jakubem, hokejovým obráncem, který nyní působí v mistrovském Třinci?
Do rodné Plzně to má přes celou republiku, ale jsem ráda, že je v Česku. Cítila jsem z něj, že je za ty poslední sezony hodně rozlítaný, teď se konečně zase ukotvil. Bohužel, během sezony není moc příležitostí se vidět, ale píšeme si hodně často. A když jsou reprezentační přestávky, máme šanci se alespoň na chvíli vidět.
