"Byl to dobrý rok," pochvaluje si pětatřicetiletý Václav Pejsar, který má teď před sebou největší výzvu v kariéře. V sobotu 21. prosince se v ruském Krasnojarsku postaví do ringu proti domácímu Dmitriji Kudrashovi, aktuálně šestnáctému boxerovi světového žebříčku v těžké váze. "Proti výš postavenému borci jsem ještě nikdy neboxoval. A pro mě je to obrovská šance," popisoval člen plzeňského AtomGymu ještě před dalekou cestou na Východ.
Jasným favoritem je ruský soupeř. Kdybyste překvapil, kam vás to v žebříčku posune? Vystřelí mě to do míst, kdy byli naposledy z českých boxerů Lukáš Konečný, Ruda Kraj nebo Ondra Konečný. Od té doby nikdo. Posunul bych se k první dvacítce na světě. Když jsem v křížové váze začal, můj sen byl se dostat do stovky. To už se mi povedlo, ale tím to pro mě nekončí. Kdyby se mi tenhle zápas povedl, zase posunu se o hodně výš.
V čem může být vaše výhoda? On může ztratit mnohem víc. A vždycky je nebezpečný ten, kdo nemůže ztratit nic. Tedy, nemyslím vůbec nic, ale když prohraju, kariéra se mi nezhroutí. Prohrát s takovým frajerem není něco, co by mi mělo na dlouhou zavřít dveře k dalším zápasům. Můžu jen získat.
V jednom rozhovoru jste se s nadsázkou svěřil, že vám to všechno připomíná slavný film Rocky 4, v němž Sylvester Stallone boxoval také v Rusku proti Ivanovi Drago. Je to inspirace? Jo, tohle já říkám každému, že tohle je prostě jako Rocky 4! (smích) Vzpomínám na svoje dětství, kdy jsem Rockyho hltal, ty filmy si pouštěl každý den. Přišel jsem ze školy, v pondělí si pustil jedničku a takhle to jelo až do pátku, kdy přišla na řadu pětka. I trenérovi jsem říkal, že tohle bude čtvrtý díl v reálu, protože i Rocky boxoval v Rusku před Vánoci. Možná si ten film před zápasem pustím.
I váš soupeř budí velký respekt, že? Třiadvacet výher, třiadvacet knockoutů. Ta statistika je ohromující. Má tam jen tři porážky, rovněž před limitem. Je vidět, že do toho chodí po hlavě. Netaktizuje, prostě se jde do ringu porvat a většinou se mu to povede. Ale studoval jsem i ty tři jeho porážky a věřím, že je cesta, jak ho překvapit.
V letošním roce jste udělal jeden velký přestup, když jste se z Qwert boxing clubu přesunul do jiného plzeňského oddílu AtomGym. Proč? Popravdě, v Qwertu to nějak fungovalo jen do té doby, než jsem poprvé prohrál s Pavlem Šourem souboj o český titul v těžké váze. Pak už se nikdo nestaral o moje další zápasy, vše jsem si domlouval sám nebo přes Lukáše Konečného. Ani trenéra mi neplatili. Jediné, co od nich fungovalo, byl telefonát po zápase, abych nezapomněl poslat manažerskou provizi. Nefungovalo to a když se naskytla možnost přestoupit do AtomGymu, neváhal jsem. S jeho novou majitelkou jsme se rychle domluvili a všechno funguje, jsem moc spokojený.
Takže teď už můžete kamarádit i s Pavlem Šourem, dalším členem AtomGymu, který vás připravil o pás českého šampiona? To, že byl soupeř, neznamená nějakou zášť. My jsme spolu s Pavlem byli úplně v pohodě i předtím.
Váš první vzájemný souboj o titul se konal rovněž těsně před Vánoci, vzpomínáte? Aby ne. Kdo ten zápas viděl, potvrdí, že jsme oba byli zmalovaní fakt pěkně. Na Vánoce jsem ladil s vánočním stromečkem, pamatuji si, že jsem si doma na Štědrý den sám vyndával stehy. Na druhou stranu jsem rád, že teď v Rusku budu boxovat zase před Vánoci. Loni jsem byl v ringu před Silvestrem v Lucerně a to si člověk svátky moc neužil, upravoval váhu, odříkal si dobroty. Teď si Vánoci užiji se vším všudy. A myslím, že po Silvestru mě to vyplivne s patnácti kilogramy navrch...
