„Pro mě je to jeden z nejlepších výsledků, který jsem kdy uhrál. Zvládnout kolo na takovém turnaji znamená velký bodový přísun,“ prohlásil Jan Louda. Dvaadvacetiletý plzeňský rodák a člen místního extraligového klubu USK Plzeň je českou jedničkou. A dobře ví, že letošní sezona pro něj může být průlomová. Přestože příští olympijské hry v Paříži odstartují až za více než dva roky, Louda k nim upírá svou pozornost už nyní. Za pár dnů by se proto rád prosadil na mistrovství Evropy ve Španělsku, které startuje 25. dubna.
Opravdu je letošní sezona vzhledem k olympiádě tak důležitá?
Letos se potřebuji co nejvíce posunout žebříčkem. Začínat kvalifikaci z šedesátého, nebo stého místa je vážně rozdíl.
Přitom poslední výsledky už vás prakticky řadí do první stovky světového žebříčku. Proč figurujete stále až v té druhé?
Je to s podivem, ale světový žebříček je stále zmražený. Získané body by mi stačily na umístění okolo osmdesátého místa, ale jsem níž. To mě limituje při přihlašování na turnaje. I na Korea Open jsem se dostal až jako náhradník. V tomhle se chováme vážně jako malý sport. Je to nelogické a demotivující. Někdo z Mezinárodní federace badmintonu má asi nitky, za které tahá.
Loni v říjnu jste ve finále Czech Open udolal Malajce Ng Tze Jonga, hráče z elitní světové padesátky. Teď v Koreji domácího badmintonistu. Zdá se, že vám asijský styl celkem vyhovuje, je to tak?
Ty výhry mi dodaly další sebedůvěru. Je to důkaz, že na to mám. A hrát s Asiaty mě opravdu baví. Jsou nepříjemní, mají skvělou fyzičku. Nastoupit proti nim je ale vždycky zábava. Nikdy nepředvádějí stereotypní badminton.
Vy sám se připravujete především doma v Plzni. Na čem nyní pracujete nejvíce?
S trenéry se snažíme dosáhnout větší konzistence hry. Top badmintonista musí být připravený ve stejném tempu absolvovat co nejdelší výměny. Zkoušíme různé kombinace, ty se snažíme přenést do herního pojetí. Vylepšit jde stále dynamika pohybu i razance úderů. Máme skvělého kondičního trenéra, spolu na tom pracujeme v posilovně. A zaměřujeme se i na zakrývání úderů. To je dnes naprostá nutnost. Soupeř nesmí do poslední chvíle vědět, kam zahrajete míček.
A když to vezmeme opačně, dá se v badmintonu dobře předvídat?
Dokonce je to základ badmintonu. Trénink této činnosti vyžaduje hodně trpělivosti. Hraji například dokola stejný úder a sleduji, co z něho můj sparingpartner může zahrát. A důležitý je zároveň moment překvapení. Moje síla by měla být ve změně rytmu. Chci soupeře ukolébat, nechat ho útočit, a z defenzivního postavení sám udeřit.
Na konci dubna vás čeká v Madridu mistrovství Evropy. Jak se před šampionátem cítíte?
Dobře a věřím, že formu naladíme. Bude to moje první Evropa. Soupeři budou kvalitnější, než obyčejně, ale konkurence se nebojím. Pokud budu mít štěstí na přívětivý los, rád bych se dostal do třetího kola a samozřejmě se kvalifikoval na světový šampionát, který se koná v Japonsku. Když se to povede, chtěl bych i tam předvést výborný badminton, abych si vytvořil co nejlepší pozici pro boj o olympijské hry.
