"Cítil jsem se skvěle, vlastně ideálně. Od začátku roku jsem se na tenhle šampionát připravoval a jsem rád, že jsem mohl předvést všechno, co jsem měl natrénováno," svěřil se dvacetiletý Jan Louda, hráč USK Plzeň a student kybernetiky na Fakultě aplikovaných věd ZČU.
Poprvé jste získal titul v roce 2018 v Praze, teď jste mohl slavit doma v Plzni. Který z nich řadíte výš? To je složitá otázka, neumím to srovnat. Jsem rád, že jsem vyhrál doma, protože loni jsem tady nebyl v ideální formě, po zranění to nebylo ono. Jsem strašně rád, že letos se to povedlo. Ale ten v Praze byl zase první v dospělé kategorii. Obou si hodně vážím.
V Plzni se badmintonový šampionát uskutečnil podruhé za sebou. Přál byste si, aby se tady hrálo o titul každý rok? To zase ne. Jen ať je chvíli pauza a mistrovství je za rok někde jinde. Ale organizace byla perfektní, všichni jsme si to tady užívali a jsem přesvědčený, že do Plzně se někdy v budoucnu zase rádi vrátíme.
Vnímal jste v hledišti velkou podporu? Bylo to neskutečné. Lidi mě moc podporovali, tři dny mi fandila rodina, všichni známí. Ten titul jsem nevyhrál jen pro sebe, ale i pro ně. Podpora byla senzační. Domácí prostředí není jen o fanoušcích, i kdy to je to nejdůležitější. Ale je to i o tom zázemí. Vyspíte se ve své posteli, uděláte si v klidu jídlo. Vlastně je to takový normální tréninkový týden, jen je to turnaj o mistra republiky.
Kdo vás vůbec v dětství přivedl k badmintonu? Táta badminton hrál a pořád i hraje, stejně tak starší brácha. Začal jsem, hned jak to šlo. Rodiče nás chtěli naučit všechny sporty, takže jsme závodně také plavali i lyžovali. Ale postupně jsme s bráchou tíhli hlavně k badmintonu.
Je to sport, kterým se dá uživit? Uživit se dá, možná i nadprůměrně, ale jen do určitého věku. Není to jako v hokeji nebo ve fotbale, že si nahrabete peníze do konce života. Proto studuju, abych měl i jiné možnosti. Je to samozřejmě složité. V Česku jsou momentálně asi jen dva badmintonoví profesionálové, Milan Ludík a Adam Mendrek. Jinak spíš trenéři, ale nefunguje to tak, že by měli jednoho svěřence. Musí trénovat hobbíky, protože v dnešní době jde už o docela populární sport, zejména po amatérské stránce.
Máte radost, že o badminton je mezi veřejností velký zájem? Když jsem před dvěma lety trénoval přes léto v Praze, tak tam bylo všude pořád plno. Neskutečné! V Plzni ještě dost chybí pořádná hala, kam by si lidé mohli chodit zahrát badminton na nějaké úrovni. Spíš jsou tu takové s nízkým stropem nebo horší kvalitou samotného kurtu. Ale mělo by se to změnit, příští rok by měla vyrůst hala na Košutce čistě pro badminton. Myslím, že zájem okamžitě stoupne. Raketa se dá pořídit od tří stovek, k tomu plastové míčky, které vydrží půl roku.
Přivede to další hráče i do vrcholového badmintonu? Já věřím, že ano. Třeba v Asii má raketu skoro každý a hrají pořád. Kurty jsou tam neustále zabrané, má to tam daleko větší tradici. My jsme zatím ve fázi nějakého vývoje, už je to určitě lepší než dřív. Hodně k tomu přispěl Petr Koukal, udělal badmintonu velkou reklamu. Hodně lidí to pořád bere jako sport na pláž nebo na zahradu, ale když to pak vidíte naživo, tak je to vážně zajímavý sport.
