Již v neděli 6. listopadu se v muzeu v Lobzích na Rolnickém náměstí konají mimořádné komentované prohlídky expozice Příběhy dvoutaktů, a to ve 14:00 a v 15:30. Návštěvníci uvidí takřka kompletní kolekci značek a typů vozidel vyráběných bývalým koncernem IFA v NDR a dalšího příslušenství.
Zajímavým exponátem je zde nejmladší trabant na světě, který se „narodil“ už jako veterán. Během covidových omezení ho z většinou dosud nepoužitých originálních dílů zakoupených kdysi v Mototechně postavil majitel a provozovatel muzea. "Neměl jsem s tím žádné velké problémy a nepotřeboval vlastně ani žádné speciální přípravky. Například motor má hmotnost pouze 56 kilogramů, takže jsem ho prostě na patřičné místo usadil vlastníma rukama," říká. Jen se zapojením elektroinstalace mu pomáhal kamarád. V současné době má již „trabantí batole“ najeto 3,5 kilometru a veteránské RZ.
Indián, Žabák, Tygr, Modrý ďábel či Ranunculus Urex (Pryskyřník pádivý) – to jsou jména jen některých z mnoha trabantů, kteří se ve čtvrtek 17. listopadu sejdou v 9:00 na parkovišti před OC Globus, odkud vyrazí na tradiční sváteční vyjížďku. První zastávka bude na návsi u elektromuzea v Tatiné, kde si zájemci můžou mezi desátou a jedenáctou dvoutaktní krasavce prohlédnout, zatímco jejich posádky navštíví muzeum. Další improvizovaná výstava veteránů pod širým nebem bude od 13:30 do 14:30 v Křimicích u nádraží, kde se nachází malé muzeum s výstavou fotografií parních lokomotiv a s expozicí betlémů. Od 15:00 pak zaujmou kultovní vozítka místa na výstavě v DEPO2015 v rámci doprovodného programu Street Food Festivalu. Zde bude též možné zakoupit si drobné suvenýry a knihy včetně DVD.
Plzeňský trabantklub letos oslavil 55 let od svého založení a již mnoho let je největším a nejaktivnějším trabantklubem v ČR. Aktuálně má na 120 členů, kteří dohromady vlastní kolem dvou stovek vozů.
První model trabanta sjel z výrobní linky bývalé automobilky Horch ve Cvikově na den 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a měsíc po vypuštění sovětské družice Sputnik, tedy 7. listopadu 1957. Tehdy se jednalo o celkem padesát kusů ověřovací série s označením P 50. Vůz dostal později stylové jméno trabant, což německy znamená souputník, satelit, družice. Název byl zvolen na základě ankety mezi občany NDR.
V té době bylo v NDR potřeba motorizovat obyvatelstvo, úkol značně komplikoval nedostatek téměř všeho od vhodných strojů a zařízení až po tažný plech. Přesto se tvůrcům dnes již kultovního vozu podařil malý zázrak. Trabant byl na svou dobu velmi pokrokový automobil, dá se říci doslova hit (samonosná karoserie, přední náhon, uložení motoru napříč). Hřebenové řízení neměly ve druhé polovině padesátých let ani mnohem známější automobilky. V jednoduchosti vozu spočívá i jeho genialita a praktičnost. Nenáročné autíčko svým majitelům sloužilo vždy spolehlivě a s trochou slušného zacházení jde o vůz téměř nezničitelný. Trabant překvapil při bariérových zkouškách a také při tzv. "losím testu" - úhybném manévru, kdy předčil i nový model významné evropské automobilky.
Vymyslet a vyrobit kvalitní vůz za příznivých okolností není nic mimořádného. Ale vymyslet a vyrobit auto, když téměř není z čeho, to je skutečný kumšt. Při výrobě trabantů „soudruzi z NDR“ chybu rozhodně neudělali. Trabant se po pádu Berlínské zdi stal legendou a je poměrně vyhledávaným veteránem. Když se objeví na silnici, lidé mávají a smějí se.
