Na dramatické okamžiky, jež se odehrály v podvečerních hodinách vloni na Silvestra, zřejmě žena z Rokycan nikdy nezapomene. Netrvaly naštěstí dlouho, ale byly plné strachu a obav. Vše přitom začalo úplně pohodově. Několik rodin s dětmi se rozhodlo, že si poslední den v roce udělají výlet a opečou buřty. Zamířili proto do Pavlovského lesa, který v té době přilákal i velmi mnoho jiných výletníků. Skvělé odpoledne se protáhlo do pozdnějších hodin. Když odcházeli domů, zapadalo zrovna sluníčko.
„Šla jsem se svojí dvouletou dcerou až na konci celého průvodu a najednou jsem slyšela volání, kde je Kubík,“ popisuje začátek dramatu Barbora Rýdlová. Holčička, která s ním běhala, tvrdila, že se asi schoval. „Byla tma, kolem les a chlapečka, který měl navíc ruku v sádře, jsme nikde neviděli. S přibývajícím časem vzrůstala panika, na všechny strany svítily mobilní telefony a tatínek ztraceného dítěte zavolal policii,“ vypráví paní Rýdlová. Rodiče chlapce i se svými známými běželi zpět k ohništi, pak k autu u cesty, ptali se lidí v projíždějících vozidlech, ale po chlapci se slehla zem. S přibývajícím časem se začaly objevovat katastrofické scénáře, ve kterých mohl v temném lese někam spadnout, ztratit vědomí a podobně.
„Dala jsem dcerku do terénního kočárku a rozběhla se opět směrem k autům. Volala jsem jeho jméno a současně se snažila zklidnit hlas, abych ho nevyděsila. A najednou se proti mně vyřítil neznámý člověk s malým miminkem v náručí a hlásil mně, že chlapce našel. Seděl u jeho auta, brečel a byl strašně vyděšený. Když jsem si ho vzala do náručí, vůbec nemluvil. Představte si, že v té tmě ušel skoro kilometr,“ říká Barbora Rýdlová. V momentě, kdy volala šťastnou zprávu vystrašeným chlapcovým rodičům, přijela policejní hlídka.
Policie České republiky si Mezinárodní den pohřešovaných dětí, takzvaný Pomněnkový den, připomíná každoročně 25. května a využívá ho k rozšiřování povědomí veřejnosti o tématu pohřešovaných dětí i dalších osob. Právě v tento den se totiž v roce 1979 v New Yorku ztratil cestou do školy šestiletý chlapec, a přestože následovalo rozsáhlé pátrání, nebyl bohužel nikdy nalezen. „Ztracená pomněnka se ale nechce zaměřovat pouze na děti, protože stejnou pozornost potřebují při pohřešování i ostatní, velmi často třeba senioři,“ dodává Jan Rybár, vedoucí odboru pátrání Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování.
