„Fyziku vášnivě miloval, studoval její historii i filozofické souvislosti i její nejsložitější zákoutí. Nepoznal jsem fyzika s tak rozsáhlými, často i velice hlubokými a detailními znalostmi široké škály fyzikálních oborů. A přitom mu vůbec nešlo o slávu, citační index či body v RIVu. Je velice vzácné takového vskutku renesančního člověka potkat. Měli jsme velké štěstí, že Jan Slavík působil právě na naší univerzitě,“ prohlásil rektor Miroslav Holeček.
"Pana docenta Jana Slavíka znám od roku 1977. Byl jedním z nejvzdělanějších a nejchytřejších lidí, s kterými jsem se v životě setkal. Měl rozsáhlé znalosti nejen v oblasti fyziky a jejích dějin, ale i filozofie a historie obecně. V posledních letech se zabýval dějinami Číny, kterou několikrát navštívil. Zajímal se také o umění. Pravidelně navštěvoval divadelní představení a koncerty vážné hudby. Měl vyhraněné názory na každou problematiku a byl vášnivým diskutérem. Své názory se nebál otevřeně prezentovat ani před rokem 1989, i když se tím dostával do problémů. Po listopadu 1989 byl důležitým členem týmu lidí, kteří se zasloužili o vznik Západočeské univerzity. Byl to laskavý a spolehlivý člověk. Bude nám velmi chybět,“ vzpomíná na Jana Slavíka profesor Jaroslav Vlček, vedoucí katedry fyziky.
Jan Slavík se narodil 7. prosince 1948 v Chebu. V letech 1967 až 1972 studoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1973 obhájil rigorózní práci. Následovala interní aspirantura na Institutu fyziky ve Varšavě a studium relativistické fyziky. V roce 1976 Jan Slavík nastoupil na plzeňskou katedru fyziky Vysoké školy strojní a elektrotechnické, kde působil nejprve jako odborný asistent. Na katedře fyziky se začal věnovat fyzice plazmatu a v roce 1993, kdy už se Vysoká škola strojní a elektrotechnická stala Západočeskou univerzitou v Plzni, habilitoval v oboru Aplikovaná fyzika. V letech 1993 - 2013 byl zástupcem vedoucího katedry fyziky Fakulty aplikovaných věd.
