„V různorodosti obrazů, které Kafku v jeho každodennosti obklopovaly, můžeme vidět paralelu k vícejazyčnosti, charakteristické pro tehdejší Prahu a celý středoevropský prostor. Při průchodu svým městem byl Kafka vystaven změti jazyků – češtiny, němčiny, němčiny židovských intelektuálních vrstev, ,Kuchelböhmisch‘ českých kuchařek a sluhů, pracujících pro německojazyčné rodiny, moderní hebrejštiny spojené se sionistickým hnutím a po roce 1914 také jidiš židovských uprchlíků z východu,“ vysvětluje Marie Rakušanová, ředitelka Ústavu pro dějiny umění FF UK a autorka výstavy.
Podobně rozmanité byly také vizuální podněty ovlivňující Kafkovo vnímání. Divák Franz Kafka se zajímal nejen o obrazy vysokého umění, ale také o projevy populární kultury, zahrnující obrázkové časopisy a plakáty, média filmu, fotografie, tance a kabaretu.
Nároží městských domů byla pokryta plakáty, v nichž se střetávala estetika historického eklektismu a akademismu se secesním dekorativismem a japonismem přelomu století, a později také s echy kubismu. Na pražských výstavách se Kafka mohl setkat nejen s francouzským impresionismem, postimpresionismem, českým secesním symbolismem a kubismem či severským symbolistním expresionismem, ale také s představiteli salonní malby z center německé říše i s představiteli německočeského spiritualismu. Znal také tvorbu malířek a sochařek z Prahy, Olomouce, Brna, Vídně, Mnichova a dalších center německojazyčné výtvarné kultury, uplatňujících konformní malířské postupy, ale také reflektujících výtvarné inovace.
Právě na tento vizuálně pestrý svět obrazové mnohosti se diváci mohou na výstavě těšit. Oblast „vysokého umění“ prezentují modernistická díla českých, německočeských a židovských členů skupiny Osma (např. Freidrich Feigl, Max Horb, Willy Nowak, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Linka Scheithauerová-Procházková, Otakar Kubín); ale i díla umělců, kteří jsou dnes spojováni s fenoménem českého kubismu (Otto Gutfreund, Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Vratislav Hugo Brunner).
Výstava představí i další německočeské, německé a rakouské umělce a umělkyně, s jejichž dílem se Kafka během svého života setkával: Emila Orlika, Hugo Steinera Praga, Alfreda Kubina, Richarda Teschnera, Georga Karse, Egona Schieleho, Minku Podhajskou, Fanny Harlfinger-Zakuckou, Mariu Veru Brunner a další.
„Oblast populární vizuální kultury je pak na výstavě zastoupena plakáty, stereoskopem s projekcí stereofotografií a dobovými němými filmy. Návštěvníci mohou zhlédnout ukázky ze tří filmů, které Kafku zaujaly: Bílá otrokyně, Nick Winter a krádež Mony Lisy a Shivat Zion,“ doplňuje Marie Rakušanová.
Výstava vznikla v úzké spolupráci s německým kulturním institutem pro české země Adalbert Stifter Verein. „Myšlenka na uskutečnění výstavy vzešla z rozhovorů s německými profesory Steffenem Höhnem a Manfredem Weinbergem v rámci příprav konference Franz Kafka intermedial. Aneignungen und Wirkungen zwischen Bild, Ton und Wort (Franz Kafka intermediální. Přivlastnění a působení mezi obrazem, tónem a slovem), která se koná 3. – 6. června v Praze. Stejně jako konference připomíná i výstava stoleté výročí smrti Franze Kafky,“ vysvětluje Zuzana Jürgens, ředitelka Adalbert Stifter Verein.
Podle ředitele Západočeské galerie v Plzni Romana Musila uspořádání výstavy na dané téma právě v Západočeské galerii má dva důvody. "Tato instituce spravuje mimořádně kvalitní kolekci děl z období rané a meziválečné moderny, zahrnující české i německočeské umělce, kteří byli Kafkovými současníky. Dalším důvodem je dlouhodobá odborná činnost Západočeské galerie, která se ve své výzkumné a výstavní dramaturgii programově zaměřuje na nová a v české historii umění dosud opomíjená středoevropská témata a na multidisciplinární přístup při jejich zpracování," doplnil.
Vystavena jsou díla přibližně z 25 českých a 6 zahraničních (zejména německých a rakouských) muzeí, galerií, knihoven, archivů i soukromých sbírek.
