"Neskutečně mi to pomohlo. Poznal jsem jiný styl hokeje, víc začal využívat své fyzické parametry. A v Americe jsem se změnil i lidsky. Osamostatnil jsem se, víc naučil angličtinu," vypočítal třiadvacetiletý rokycanský rodák Jakub Pour.
Minulou sezonu odehrál v AHL v dresu Rockford IceHogs, v pětačtyřiceti zápasech si připsal šest branek a dvě nahrávky. V tomto ročníku již působil jen v nižší ECHL za tým Indy Fuel, cítil, že šance v Chicagu už je hodně vzdálená. A rozhodl se pro návrat do Evropy.
Jak se váš návrat do Plzně vyvíjel?
Martin Straka mi osobně volal už na začátku sezony, kdy mě poslali do ECHL. Ale chtěl jsem ještě vydržet, zabojovat o lepší pozici. Nechtěl jsem to vzít tak, že když mě pošlou o soutěž níž, hned se na to vykašlu. Chtěl jsem tomu ještě něco dát. Ale na ledě jsem se hodně trápil, nikam se to neposouvalo. Když se Plzeň ozvala znovu, už to bylo jednoduché. Zájem byl oboustranný, během jednoho dne jsme se domluvili.
Přemýšlíte hodně, proč to v Americe nevyšlo?
Bylo to spojené už s minulou sezonou. Nedařilo se mi tak, jak bych očekával. Z různých důvodů, které nechci vytahovat. Teď jsem už na předsezonním kempu vycítil, že Chicago už nemá takový zájem, abych se posunul do AHL nebo až do NHL. Neměl jsem takovou výkonnost, abych tu šanci dostal.
Plzeň pak byla první volba?
Od agenta jsem měl informace, že zájem mají i další kluby v Evropě. Přemýšlel jsem, jestli nezkusit třeba Finsko, posunout se zase někam dál. Ale shodli jsme se, že v současné situaci je nejlepší variantou návrat domů do Plzně. Tady mám zázemí, rodinu, kamarády. Věřím, že je to správný krok, který mi v kariéře pomůže.
Dají se porovnat dvě soutěže, které jste v zámoří zkusil, AHL a ECHL?
AHL je určitě kvalitnější, ale není to tak, že ECHL by byla nějaký prales. V obou soutěžích se hrají podobné styly. V AHL působí hráči, kteří byli na draftu NHL vybraní v prvním kole, je tam víc šikovnosti, rychlosti, bojovnosti. Hraje se agresivní hokej, hráči jsou navyklí vzít puk a jít přímočaře na branku.
Jak se za ten rok a půl změnila Plzeň?
Skoro vůbec. Je tady spousta hráčů, se kterými jsem buď vyrůstal, nebo hrál v jednom týmy předtím, než jsem odcházel. Trenéři se změnili, ale jinak se vracím do známého prostředí, kde se cítím komfortně.
