Hlavním výstavním prostorem Západočeské galerie jsou dnes Masné krámy, středověký objekt, který až do druhé světové války sloužil svému účelu. Za socialismu pak prošel rekonstrukcí, proměnil se ve výstavní síň a masné výrobky vystřídaly obrazy. Jenže prostory Masných krámů jsou nejen podle ředitele galerie Romana Musila zcela nevyhovující.
„Současný stav je neudržitelný. Bohužel jsme jednou ze dvou galerií v republice, která kvůli nedostatku prostoru nemá stálou expozici. Sbírka tak zůstává ukryta před veřejností, navíc v nevhodných podmínkách v depozitáři středověké budovy, což z dlouhodobého hlediska může způsobit nenávratné škody na exponátech,“ upozorňuje Musil.
Obrazy za desítky milionů
Hodnota vybraných děl přitom činí až desítky milionů korun. Mezi klíčové kolekce galerie se řadí především české umění z 19. století a z přelomu 19. a 20. století a umění české moderny, zejména kubistická kolekce. To vše patří mezi to nejlepší, co se v Česku nachází.
Ve sbírce nechybí skvosty od Karla Purkyně, Adolfa Kosárka, Alfonse Muchy, Antonína Slavíčka, Františka Kupky, Maxe Švabinského, Jana Preislera či Antonína Chittussiho.
Kolekce české moderny pak čítá práce od Emila Filly, Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Bohumila Kubišty, Václava Špály a mnoha dalších českých umělců světového formátu.
Ani chybějící prostory naštěstí galerii nebrání v poohlížení se po nových akvizicích, k jejichž nákupu využívá dotační tituly. Loni zakoupila například díla od Adriany Šimotové, Jiřího Johna, Soběslava Pinkase nebo tři skvělé grafické listy od Bohumila Kubišty.
„Bohužel obrazy dnes koupíme, zaplatíme a pak je umístíme do depozitáře, kde jsou většinu času zavřeny a veřejnost k nim nemá přístup. Výjimkou jsou dočasné tematické výstavy, kdy s nimi samozřejmě pracujeme, a také je zapůjčujeme na výstavy dalším galerijním institucím v Česku i v zahraničí, protože je o ně enormní zájem,“ líčí Musil.
Například na putovní výstavu do Japonska galerie zapůjčila díla Alfonse Muchy, která jsou nyní vystavena v Číně. „Jedno z děl Františka Kupky, Ukřižovaný, bylo zapůjčeno do pařížské galerie Grand Palais, kde v roce 2018 proběhla jedna z největších výstav věnovaných jeho tvorbě. Do národní galerie v Bratislavě jsme zapůjčili díla Emila Filly,“ upřesňuje Musil.
„Jsou to zakopané poklady, které měly mít generace občanů dávno před očima,“ podotýká děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni Josef Mištera.
Blízký vztah k umění a obrazům má i ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla Martin Otava. „Západočeská galerie v Plzni má neuvěřitelnou kolekci českého umění. Je obrovskou škodou, že je tento poklad skryt. O potřebě nové budovy proto nemůže být pochyb. Je to naše povinnost vůči našim předkům, kteří takovou sbírku vybudovali,“ uvádí Otava, podle kterého jsou výstavy v Plzni na evropské úrovni. „Prostor pro stálou expozici bohužel chybí,“ dodává.
Šancí je nová budova
Současný stav může změnit jen stavba nové galerijní budovy, o kterou Plzeňský kraj coby zřizovatel Západočeské galerie v Plzni usiluje roky. Loni se hovořilo o tom, že by stavba objektu v hodnotě 930 milionů korun mohla odstartovat letos.
Pro její vznik jsou ale klíčové dotace, o kterých Plzeňský kraj nadále vyjednává, a to konkrétně s městem Plzní a ministerstvem financí a ministerstvem kultury.
„Jedná se o kulturní dědictví nevyčíslitelné hodnoty. Je naší povinností o tato díla pečovat, chránit je a prezentovat je. Ani k jedné z těchto zákonem stanovených činností nemáme podmínky. Je našim úkolem to změnit,“ komentuje důležitost nové galerijní budovy náměstkyně hejtmana pro ekonomiku, investice a majetek Marcela Krejsová (ODS).
Stejný názor má i plzeňský primátor Martin Baxa (ODS). „Stavba nové budovy Západočeské galerie je naprosto zásadní záležitostí, a to jak s ohledem na bohatství, kvalitu a rozsah sbírek, tak s ohledem na plzeňskou i mimoplzeňskou veřejnost, na žáky a studenty všech škol a také z pohledu turismu,“ dodává Baxa.
Autor: Jan Švábek
