Výstava evropského významu, která představuje nejvzácnější středověká díla nacházející se na českém území i díla ze zahraničí, potrvá v Masných krámech do 28. března 2021. Záštitu nad výstavou převzali Ilona Mauritzová, hejtmanka Plzeňského kraje, Martin Baxa, primátor města Plzně, Tomáš Holub, biskup plzeňský, a Česká biskupská konference.
Madona plzeňská byla v Praze objednána k roku 1384 německými rytíři, správci farního kostela sv. Bartoloměje v Plzni, patrně v souvislosti s ukončením významné etapy přestavby chóru kostela. Záhy po svém vzniku se stala inspirací pro varianty, repliky či devoční kopie, vytvářené od počátku 15. století. Již po husitských válkách byla považována za palladium města Plzně. Její kult se intenzivně rozvinul v baroku a pokračoval po celé 19. století až do čtyřicátých let 20. století. Dnes je opět obnovován. Madona plzeňská je hlavní patronkou Plzeňské diecéze a ochránkyní města Plzně.
Několikaletá badatelská práce k tématu výstavy a jejímu katalogu probíhala ve spolupráci s Ústavem dějin křesťanského umění KTF UK a odbornými pracovníky předních odborných pracovišť v České republice; podíleli se na ní i odborníci ze zahraničních institucí (např. Bavorské národní muzeum v Mnichově). Výstavní a badatelský záměr iniciovala možnost prezentace sochy Plzeňské madony v souvislosti s obnovou interiéru katedrály sv. Bartoloměje. Díky pochopení a vstřícnosti Biskupství plzeňského se tento záměr podařilo realizovat. Vzácná socha požívající po staletí kultické úcty bude na výstavě prezentována po časově omezenou dobu, po zbývající čas ji v expozici zastoupí kopie Plzeňské madony ze sbírek Západočeské galerie v Plzni.
Architektonického řešení výstavy se ujal Zbyněk Baladrán, který připravil jednotné barevně i tvarově nerušivé prostředí pro monumentální sochy Madon, jež k nám doputovaly z různých kostelů a muzeí Čech a střední Evropy (Mnichov, Zhořelec, Míšeň).
Koncepce výstavy je řešena po tematických oddílech, přičemž Plzeňská madona tvoří spolu s vrcholnými středověkými díly srdce výstavy v oddílu nazvaném V blízkosti posvátného. K němu se váže oddíl Umělecká kultura v kostele sv. Bartoloměje a oddíl Formování a podoba krásného slohu. Další oddíly představují Repliky Plzeňské madony a důvody jejich vzniku v 15. století a Kult Plzeňské madony v novověku a moderních dějinách. Vztahy mezi jednotlivými díly v každém oddíle zdůrazňují především významové souvislosti.
Galerie se proměnila v chrám – úcta k madoně znovu ožívá
Řada soch – typových replik a variant Plzeňské madony včetně monumentální Madony z františkánského kostela v Plzni působí mimořádně sugestivně – vedle svého teologického, liturgického a devočního významu otevírá rovněž prastaré téma úcty k mateřské síle přesahující v dějinách lidské kultury křesťanský kult, který tento starý význam přetvořil a dal mu mimořádný lidský rozměr. Mezi nejvýznamnější exponáty, jejichž zapůjčení je zcela mimořádné, patří vedle Plzeňské madony Madona svatovítská, Madona březnická, Svatovítský veraikon, Sv. Petr ze Slivice, Monstrance z Chebu a řada dalších děl, která v Plzni nikdy nebyla k vidění.
„Titul výstavy Nad slunce krásnější vyjadřuje vysoké estetické kvality Madony plzeňské a vyzdvihuje její význam: hříchem neposkvrněná Matka Boží, královna nebes, byla od středověku charakterizována jako sole pulchriora – krásnější než slunce,“ dodává spoluautorka výstavy Michaela Ottová.
Západočeská galerie v Plzni a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy vydaly stejnojmennou publikaci k výstavě, sloužící jako odborný a současně široké veřejnosti srozumitelný průvodce výstavou, a připravují vydání velkého odborného katalogu.
