Koncepci výstavy připravily Pavla Machalíková a Taťána Petrasová, historičky umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, které si daly za cíl seznámit současného diváka s divákem 19. století a ukázat návštěvníky výstav jako součást tehdejšího uměleckého provozu. Každá galerie si vytvářela určitý okruh umělců a uměleckých skupin, ale i výtvarných kritiků, takže divák přicházel do prostoru galerie s určitým očekáváním. Pokud expozice nevyvolala očekávaný zážitek a naopak pobouřila a otevřela diskusi nad konkrétními díly, byl to právě divák – návštěvník galerie či výtvarný kritik, který přijal nebo odmítl jiný obraz či pohled a přispěl tak ke změně vnímání očekávaného.
Současná výstava v Západočeské galerii sleduje vybraná díla a určité situace, které přispěly k proměně umělecké scény. Představuje některé výstavní exponáty, jež zaujaly publikum na zásadních výstavách v letech 1824, 1829, 1841, 1844, 1861, 1871 a 1889 a ukazuje, jak se konkrétní umělecká díla vztahovala k převládajícímu vkusu a k očekávání diváků i kritiků; jak a čím se stávala umělecká díla nebo také urbanistické projekty aktuálními pro současnou domácí i zahraniční scénu; nebo jak se umělcovo snažení míjelo s dobovým vkusem a teoriemi, jak má obraz či socha vypadat.
Expozice je rozvržena do tří oddílů charakterizujících reakce diváků i kritiků a zpětně i umělců na aktuálnost díla, míjení a nahrazování (například při zacházení s materiálem a barvou).
Na výstavě jsou svými díly zastoupeni přední představitelé domácí umělecké scény (malíři Josef a Antonín Mánesové, Karel Purkyně, sochaři Václav Levý a Josef Václav Myslbek), ale i proslavení autoři zahraničních výstav (malíř Josef Führich, sochaři Bertel Thorvaldsen a Antonio Canova, architekt Ludwig Förster a sklářský designér Friedrich Egermann).