Dny připomínající legendárního světce a významnou duchovní a historickou postavu začnou v pátek 17. března a potrvají až do neděle 19. března. Do oslav se zapojí také Matice svatého Jana Nepomuckého, Římskokatolická farnost Arciděkanství Nepomuk a spolek Svatá Ludmila s projektem Naši světci, který představuje důležité postavy svatých v historických souvislostech.
Oslavy zahájí v pátek v 18:00 v Arciděkanství Nepomuk ThLic. Miroslav Herold SI odbornou přednáškou s názvem „Svatý Jan Nepomucký očima svých ctitelů“. V ní seznámí zájemce s deseti osobami barokní doby různých původů, společenských postavení, vzdělání, profesí a věkových skupin a s jejich pohledem na Jana Nepomuckého.
V sobotu 18. března v 18:00 čeká na milovníky dobové hudby v Hudebním sále Arciděkanství Nepomuk koncert gotické duchovní hudby v podání prof. Tomáše Hály a studentů Pražské konzervatoře, kde návštěvníci uslyší původní dobové nástroje. Zazní například skladby od Guillauma Dufaye, největšího skladatele pozdního středověku.
V neděli 19. března v 11:00 vyvrcholí oslavy poutní mší svatou v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku. Před mší proběhne v 10:30 slavnostní instalace relikvie blahoslaveného Karla I. Habsburského.
Na březnové oslavy budou navazovat i další akce v průběhu celého roku. V dubnu to bude například koncert Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži se skladbami od Josepha Haydna.
Kdo vlastně byl Johánek z Pomuku neboli Jan Nepomucký? Generální vikář pražského arcibiskupa, mučedník katolické církve a jeden z českých zemských patronů se narodil mezi lety 1340 – 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku. Na místě, kde údajně stál jeho rodný domek, se dnes nachází barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, známá dominanta města. Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze, poté jako hlavní písař u právě vytvořených soudních akt generálních vikářů. Mezi lety 1373–1383 požíval titulů notarius, prothonotarius cancellarie a domesticus commensalis arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě a studium ukončil jako doktor dekretů. Roku 1389 se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly. V září 1389 byl jmenován generálním vikářem třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Tento úřad již v 80. letech 14. století díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství v neklidné době sporu mezi arcibiskupem a králem. 20. března 1393 se brzy ráno sešel král Václav IV. S arcibiskupem Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu včetně Jana z Pomuku. Do druhé poloviny 20. století se předpokládalo, že Jan zemřel utonutím poté, co bylo jeho tělo svrženo z Karlova mostu do Vltavy, avšak antropolog Emanuel Vlček objevil poranění hlavy, které vzniklo pravděpodobně při mučení a vedlo ke smrti ještě před svržením do řeky. Legenda o tom, že Jan z Nepomuku zemřel kvůli neochotě prozradit zpovědní tajemství královny Žofie Bavorské, druhé manželky krále Václava IV., vznikla více než 50 let po Janově smrti.
Zajímavost: moderní věda zjistila, že v případě světcových ostatků nejde o zbytky jazyka svatého Jana Nepomuckého, ale o zbytek jeho mozkové tkáně, což význam relikvie ještě zvyšuje, neboť jazyk je podřízen mozku člověka.
