„Po tom všem, čím jsem si prošel, se může stát cokoliv. Ale cítím se dobře a návratu věřím. Přišel jsem navíc do známého prostředí, to mi cestu usnadňuje,“ říká třicetiletý Linhart, odchovanec Zruče nad Sázavou. Odsud se už jako dorostenec vydal do Plzně, stal se nejlepším nováčkem extraligy a z Talentu se odrazil až do české reprezentace. S ní si zahrál i na mistrovství světa v Kataru v roce 2015.
Plzeň převzali noví trenéři, Petr Štochl a Jiří Hynek. Ty jste zažil ještě jako spoluhráče v českém národním týmu, že? Jirku v době, kdy jsem byl ještě hodně mladý, to bylo za trenéra Martina Liptáka. Ale s Petrem jsme se v reprezentaci potkávali o hodně déle. Na jedné akci jsme dokonce bydleli na jednom pokoji, zažili mistrovství světa v Kataru. S oběma jsme si volali a bavili se o tom, jak by spolupráce mohla vypadat, pokud návrat do Plzně vyjde.
Začínal jste jako pravé křídlo, postupně se z vás stala pravá spojka. Kde se cítíte lépe? Ve Francii i v Německu jsem nastupoval už jen výhradně na pravé spojce, na křídle to byly jen výjimečné zákroky. Všechno začalo v Plzni. Na spojce chyběl levák, trenéři mě tam zkusili a už jsem tam vlastně zůstal. Teď bych v Talentu mohl alternovat na obou postech. Uvidíme, co bude.
Láká vás získat další mistrovský titul? S Plzně jste slavil hned třikrát… Na to teď vůbec nemyslím, to je dlouhá cesta. Jdu krůček po krůčku, ta pauza byla moc dlouhá. Míč jsem nedržel v ruce čtyři měsíce a první trénink s Plzní byl krušný. Ale rychle si to sedá.
Ještě před příjezdem do Plzně jste v Německu musel na zdravotní prohlídku. Měl jste obavy, aby dopadla dobře? Nebál jsem se. Ta byla důležitá hlavně pro pojišťovnu v Německu. Smlouva s Coburgem mi vypršela už loni v létě, od té doby mě platila pojišťovna. Byl jsem vlastně na neschopence, teď jsem se uschopnil.
Musel jste podstoupit celkem tři operace. Proč? V ten osudný zápas v zimní přípravě jsem si přetrhl křížový vaz. Při první operaci mi část postranního vazu připevnili na střed, aby se koleno ještě víc zesílilo. Operoval mě světově známý specialista na kolena profesor Strobel ve Straubingu. Nemůžu říci, že by se to nepovedlo, všechno se udělalo správně, ale prostě si to v mém případě nesedlo. Přestala fungovat čéška, blbě jezdila po kolenu, drhla, i po půl roce to bylo bolestivé. Při druhé operaci mi koleno vyčistili, ale ani to nepomohlo. Až ta třetí. Postranní vaz, tedy jedno z jeho vláken, které mi na středu vadilo, šel zase pryč. Věřím, že problémy jsou za mnou. Koleno už nebude stoprocentní, ale hrát můžu.
Během angažmá v Německu se vám také narodila dcera. Byl to potřebný impuls v těžkých chvílích? Sofie se narodila v listopadu 2018, v době okolo mé druhé operace. A malá je jedním z motorů, které mě ženou dál. Moc si přeji, aby mě viděla na hřišti. A mohla zavolat, že táta dal gól. Je jí rok a půl, už se blíží doba, kdy sport bude vnímat a chápat.
Byl jste někdy blízko tomu, že kvůli dlouhému zranění ukončíte kariéru? Určitě byly chvíle, kdy to na mě dolehlo. Dva a půl roku je dlouhá doba. Vždycky, když jsem začal trénovat a chtěl se vrátit, koleno zase začalo bolet. Pořád dokola. Další operace, rehabilitace… Nikdo mi nic nevyčítal, ale pro mě osobně to bylo složité. Občas mi blesklo hlavou, že to dál nepůjde. Ale ráno jsem se zase probudil a řekl si, že to nesmím vzdát. Že budu bojovat. A vrátím se.
