Měření pomocí termokamery probíhá bezkontaktně na dálku, což se může jevit jako výhoda. Podle Honnera je to zároveň ale také záludné. "Protože prostředí mezi měřeným povrchem a termokamerou dokáže výsledky stanovení teploty zkreslit. Každý si dovede představit, že pokud v cestě měřenému záření stojí rouška nebo čepice, přes kterou měřený člověk není vidět, termokamerou asi dobře měřit nepůjde. Ne každý si také uvědomí, že například přes brýle tepelné záření neprochází, i když je přes ně vidět. Termokamera v tomto případě měří teplotu povrchu brýlí, a ne teplotu lidského oka," popsal Honner.
Termokamera je podle něj užitečný nástroj, ale nemůže pomoci s diagnostikou nakažených, pokud se u nich nákaza neprojevuje zvýšením teploty lidského těla. "Určitou těžkostí je také to, že na povrchu lidského těla není vždy a všude vnitřní teplota, jejíž nárůst nad 37 nebo 38 °C máme za úkol zjistit. Naprosto zřetelné je to v případech, kdy osoby vstupují do budovy z vnějšího prostředí, zvláště teď, když je venku ještě chladno. Spolehlivě je vnitřní teplota těla zjistitelná například v koutku oka nebo v jiných tělních otvorech, ale z různých důvodů je obtížné tato místa použít," dodal Honner.
