Důvodů, proč se člověk rozhodne zavolat na krizovou linku, je přitom celá řada. Podnikatelé a lidé pracující jako OSVČ mají obavu ze ztráty výdělku a strach z toho, že nedokážou splácet úvěry, podobně jsou na tom lidé propuštění z práce. Volají také maminky, které mají nad hlavu povinností. Starají se o domácnost, vaří, zároveň mají vzdělávat své potomky, neorientují se v tom, co se svými dětmi mohou venku dělat, a co ne. Leckdy roste napětí mezi nimi a jejich partnerem. Senioři se nezřídka svěřují s obavou, že už nikdy neuvidí své děti nebo vnoučata. V domácnostech i napříč generacemi se zhoršují vztahy mezi lidmi uzavřenými na několika metrech čtverečních.
Na všechny tyto obtíže se snaží být tým krizových interventů připraven. Ale ani oni neznají lék na všechno. „Teď jsou partnerské vztahy dost vyhrocené. Je to zátěžové období. Lidé si to leckdy rozumem nepřipouštějí, ale změna je náročná pro všechny. Partneři nyní nemohou využívat některé obranné či úlevové mechanismy, na které byli v minulosti zvyklí, protože nemají možnost. Muž si například mohl jít popovídat s přáteli do hospody, žena na kafíčko s kamarádkou,“ hodnotí aktuální situaci Lada Vlčková jako vedoucí Terénní krizové služby. „Společně hledáme, jak partnerům usnadnit soužití. Hledáme možnosti podle situace klienta.“ Přiznává však, že někdy může být i školený profesionál na telefonu bezradný.
„Umožňujeme lidem využít bezpečný prostor po telefonu, kde mohou anonymně mluvit o čemkoliv, co je nejvíce trápí,“ říká Lada Vlčková. Leckdy však pomůže i jen rekapitulace základních informací souvisejících s epidemií koronaviru nebo bližší vysvětlení vládních opatření proti šíření a klient se zklidní, protože si ujasní něco, s čím se obtížně vyrovnával. „S volajícími hledáme zdroje, které má každý v sobě, jež by pomohly překlenout těžké období. Pomáháme lidem usnadnit prožívání a najít v každém kousek naděje, aby se zvýšila jeho schopnost krizi zvládnout,“ vysvětluje krizová interventka.
Terénní krizová služba má ale mnohem širší záběr podpory lidí v těžké životní situaci, ta nemusí vůbec souviset s nouzovým stavem. Poskytuje například psychickou podporu pozůstalým po tragických úmrtích v rodině nebo lidem po náročných rozchodech s partnerem. Další zhruba pětina volajících využije takzvané základní sociální poradenství, služba jim poskytne nejpodstatnější informace a nasměruje je na konkrétní úřady nebo jiné odborné služby, kde mohou svůj problém účinně vyřešit. Přibližně jednu desetinu času věnuje služba pomoci pacientům. Krizoví interventi jsou v kontaktu s nemocnicemi a zajišťují základní balíček ošacení a potravin pro pacienty v nouzi, kteří se vracejí z nemocničního prostředí do běžného života a nemají, kdo by jim pomohl.
Samostatnou kapitolou je řešení domácího násilí, které má za současné situace mírně narůstající frekvenci a bylo ústředním tématem necelé desetiny hovorů. Náš tým pracuje zároveň v Intervenčním centru Plzeňského kraje a má v tomto směru mnohaleté zkušenosti.
Rozhovor na krizové lince trvá obvykle asi půl hodiny a některým klientům je péče věnována i opakovaně. V souvislosti s epidemií koronaviru se objevuje také zájem o duchovní rozhovory s knězi nabízejícími tuto formu pomoci pod Diecézní charitou Plzeň nebo Biskupstvím plzeňským.
Co doporučit?
„Nebojte se mluvit o svých pocitech a problémech se svými blízkými. Je normální v tak zátěžovém období, které je pro všechny nové, prožívat nejistotu, obavy, bezmoc, podrážděnost či rozzlobenost. Využívejte kontaktů s rodinou, přáteli pomocí telefonátů, sociálních sítí a vzájemně se podporujte.
Pandemie ovlivňuje život každého jedince, někteří z vás v tuhle chvíli nevidí žádná pozitivní východiska a je těžké hledat motivaci do budoucna. Proto je důležité vnímat i malé všední radosti, které zpestřují každodenní šeď a pomohou nám přečkat čas opět do lepších dnů,“ uzavírá vedoucí Terénní krizové služby.
