Byla to pro vás rána, když jste se dozvěděl konečný verdikt? Svým způsobem ano, furt jsem totiž viděl základní část, kterou jsme odehráli s hodně popadaným týmem. Sportovně nás Olomouc vyřadila. Kdo se o hokej zajímá věděl, že Olomouc neměla v základní části k dispozici celý tým. Na play-off se jim hráči uzdravili. Chytli první zápas, měli motivaci nám vrátit to, že jsme je několikrát vyřadili. Někdy to v tom sportu takhle je, že prohraje první z posledním. Pro mě to zklamání bylo. Výkon z naší strany nebyl optimální, ale po sportovní stránce se to prostě děje. Z Plzně odcházím nerad, ale určitě ne ve zlém.
Udělal byste něco úplně jinak? Hodně se o tom mluvilo, spekulovalo. S kolegy jsme nad tím uvažovali, měl jsem něco v hlavě v průběhu série. Je to ale strašně složité, když jste sedm minut u nich v pásmu, ujedou vám jednou a dají gól. Všechny zápasy jsme potřebovali dohánět, ani jednou jsme nevedli. Pak bychom se mohli zatáhnout, soustředit se na defenzivu, ale zradilo nás, že jsme si nepomohli v přesilovkách a zradily nás vlastní fauly.
Nechyběl příspěvek těch klíčových hráčů? Stoprocentně jo, bavili jsme se o tom. Třeba Sparta si těmi klíčovými hráči pomohla. Ti rozdíloví hráči sérii vyhráli.
Jak moc doléhaly na tým spekulace o odchodech Dominika Frodla, Milana Gulaše a dalších? Celkově letošní sezóna byla specifická. Končilo nám hodně hráčů, červíček v hlavě kluci mohli mít. Mají sice agenty, ale i agent s nimi potřebuje prokonzultovat věci. Já se těm klukům nedivím. V říjnu jsme řešili, jestli budeme hrát, nebudeme hrát. Snižovali se peníze hráčům i realizačnímu týmu. Martin mi říkal, že sezónu potřebuje jen ekonomicky přežít. Nakonec to dopadlo, přežili jsme.
V Plzni jste působil celkem devět let. Jaké roky to byly? Přišel jsem do Plzně poté, co áčko vyhrálo titul. Já šel k mladšímu dorostu, ten rok jsme hned získali stříbrné medaile. Byli u toho Matyáš Kantner, Petr Kodýtek, Lukáš Kaňák, Filip Suchý nebo Tomáš Vracovský. Na tyhle dva roky vzpomínám velmi dobře. Pak přišla nabídka do áčka, hodně jsem si toho vážil. Nachomýtli jsme se k tomu s Michalem Strakou v listopadu, kdy vyhodili Milana Razýma. Další sezóna byla úspěšná, pak zase vyhazovací, kdy odvolali Michala Straku, byl jsem odvolaný i já. Za dvě hodiny jsem byl ale vzat zpět. Devět let v Plzni pro mě znamenalo hrozně moc. Jsem rád, že mi dali příležitost. Budu vzpomínat jen v dobrém. Odvážím si jednu stříbrnou medaili z dorostu a tři bronzové medaile z áčka. Nejsme extra movitý klub, co by za to jiní dali. Dokázali jsme zapracovat spoustu mladých hráčů do hokeje. Také jsme se dostali do semifinále Ligy mistrů. To jsou skvělé úspěchy, za to jsem strašně rád.
Jak se vůbec trénuje nejlepší hráč extraligy Milan Gulaš? Milan se trénuje samozřejmě dobře. Spoustu věcí s ním musíte prokonzultovat, hodně jsem s ním seděl. Někdy se mu taky nechtělo, to jsem chápal. Ale on chtěl jít vždy příkladem i na tréninku. Pár věcí tam bylo, ale všechno v rámci. Ať je to, jak chce, je to kluk, který chce vyhrávat. Nikdy jsem s ním žádný problém neměl, respektovali jsem se vzájemně.
Bylo složité se loučit s těmi hráči, které jste jmenoval, a provedl je až do dospělého hokeje? Bylo to hodně emotivní. Když jsme měli nějakou tu rozlučku, tak tam byly i slzy. Emočně to ve mě pořád je. Jsem strašně rád, že jsme tady těm klukům dali šanci. Byli velmi dobře vedení z rodin, dobře vychovávaní. I díky rodičům to dotáhli tam, kam to dotáhli. Nastartovali jsme to společně do velkého hokeje. To jsem chtěl v Plzni vybudovat, tvoří se tu plzeňské jádro. Tahle práce mě těší.
Budete souhlasit, že největší šance na titul byla před dvěma lety, kdy jste nakonec vypadli v semifinále s Třincem? Vysloveně mě to se*e. Tam jsem cítil, že kdybychom přes Třinec přelezli, tak bychom to zlato pak už udělali. Trošku mě to mrzí, byla to skvělé série. Tenkrát jsme byli hodně blízko.
Jak těžké bylo pro vás prosazovat názory, když jste pracoval pod Martinem Strakou, Tomášem Vlasákem, s Jaroslavem Špačkem.. Byla to pro mě škola, jsou to legendy. Dokázali toho tolik, měl jsem v nich těžkou oponenturu, ale také férové jednání. To k hokeji patří. Nikdy jsem nepocítil, že by se nějak povyšovali. Jsou to lidé na svých místech. Vždycky respektovali jakoukoli mojí funkci, za to jim děkuju. Fakt to pro mě byla škola, myslím si, že bych z toho mohl těžit.
Co teď budete dělat? Chcete si dát od hokeje pauzu? Nejsem unavený, jsem plný energie. Chtěl jsem dál pokračovat, těšil jsem se. Bylo to rozhodnutí vedení. Od hokeje si "voraz" nechci dát, mám cíle i ambicióznost. Pokud to půjde, chtěl bych dál pokračovat.
A kde? Tento týden mám jednání s jedním klubem z extraligy.
Co takhle, kdyby přistála nabídka vést nějaký mládežnický reprezentační výběr? Nejste první, kdo se ptá. Byla by to obrovská zkušenost. Stoprocentně bych se nad tím zamyslel. Možná by mě to i lákalo.
Bylo ve hře, že byste v Plzni zůstal, jen na jiné pozici? Třeba u mládeže? Ne, nic takového nepadlo. Když jsme měli první sezení s Martinem, tak jsem i naznačil, že nevím, jakým přínosem bych pro klub byl. Brát místo někomu u mládeže, to by bylo nefér.
Počítáte s tím, že by šel Jiří Hanzlík dál po vašem boku?
S Jirkou jsme si strašně sedli. Byl velký pedant tak, jako já. Byli jsme důslední. V jakémkoli odvětví důslednost ovoce přinese. Strašně rád bych s ním pokračoval. Jirkovi bylo nabídnuto místo u mládeže. On tu má rodinu, sám mi řekl, že by jinam nechtěl jít. A jestli zahraničí? Musel bych zdokonalit své jazykové předpoklady, nikdy jsem se o to ani nezajímal. Nezjišťoval jsem, kde je místo.
Změnil jste se za těch devět let v Plzni? Změnil se přístup tím, jak jsem se posouval. Z dětí, kterým jsem kontroloval žákovské, se stali chlapi. Byl jsem tenkrát hodně přísný, nevím, jestli bych byl přísný stejně i teď. Měl jsem kolem sebe skvělé lidi. Dalo mi to strašně moc.
Zmínil se o vás Vojtěch Němec, že jste byl v kabině možná až moc slyšet? Respektuju, že hráč přes média tohle řekne. Já za sebe říkám, že to, co je v kabině, musí zůstat v kabině. Vždycky jsem si to vyříkával v kabině nebo v kanceláři. Nikdy jsem to neventiloval přes média. Trochu mě to zamrzelo. Vím osobně, jak jsem s Vojtou jednal, co jsem mu říkal. Kolikrát jsem mu vycházel vstříc. Ale to si musí srovnat sám. Já mám vůči němu hodně čisté svědomí. Když lidé nedělají to, co mají, tak mě to naštve a dám jim to najevo. Jiná věc je, když vidím, že se snaží a nejde to. V tu chvíli přibrzdím a vyřeším to jinak. Jsem emoční člověk, neumím to skrývat. Když mě to štve, dám to najevo, když mám radost, tak to dám taky najevo.
