Po příletu do Prahy zamířili rovnou do Plzně, kde si prohlédli centrum a pak Tiernachova žena Cristina (on již 21 let nepije) ve stínu třetí největší synagogy na světě ochutnala zlatý plzeňský mok v restauraci Lokál pod divadlem. Druhý den v Čechách klan Cassidyů vyrazil na jih do plzeňského kraje aby se pokochali památkami. Jako správní Američané se na oběd zastavili ve westernovském steakhousu v Běňovech a poté je osobně provedl po Státním hradě a zámku Horšovský Týn jeho kastelán Jan Rosendorfský s pomocí průvodkyně Kristýny (newyorská Cristina i horšovskotýnská Kristýna si pogratulovaly k svátku). Všichni byli velice zaujati příběhem hraběnky Micuko von Coudenhove-Kalergi z nedalekých Poběžovic (jednou z prvních Japonek, která přišla v devatenáctém století do Evropy) a stálou výstavou z její pozůstalosti. Jako katolíky je též zajímal příběh zámku a jeho pobělohorského majitele a polyglota Maxmiliána z Trauttmansdorffu, který mnoho let tvořil mírové dohody, které roku 1648 ukončily Třicetiletou válku. „Já jsem rád, že jsem se naučil aspoň anglicky, moje žena ale ovládá i španělštinu,“ poznamenal Tiernach Cassidy (jeho žena se narodila v Ekvádoru). Poslední zastávkou v kraji byla vernisáž výstavy obrazů plzeňského malíře Jiřího Kovaříka na zámku v Nebílovech. Jemná vyobrazení žen a víl zaujaly všechny členy rodiny.
Třetí den v Čechách patřil výletu do Karlových Varů. Po cestě na severozápad se hasičská rodina zastavila ve skautském táboře na břehu Berounky v Liblíně a poté obdivovala barokní perlu od mistrovského architekta Jana Blažeje Santiniho v Mariánské Týnici. Její nedávno opravená kupole nad chrámem Zvěstování Panny Marie (vztyčena v roce 2005) umožňuje pohled zevnitř do lucerny, která se tyčí šedesát metrů nad podlahou a prý by se tam vešla celá Petřínská rozhledna v Praze (tip na další zastávku). Do Karlových Varů byl příjezd až euforický, neboť děti (Lucas – 18 a Isabel 12 let) si vzpomněli na známý americký film Poslední prázdniny s rappery Queen Latifah a LL Cool J v hlavních rolích. Tedy v hlavní roli byl Grandhotel Pupp, kde se odehrává většina děje. Štrůdl a černý čaj v hotelové kavárně tedy dostal přednost před následnou ochutnávací procházkou po kolonádních vřídlech.
Další den přivítala Tiernacha v den jeho 50. narozenin Petřínská rozhledna v Praze (malá Isabel se snažila představit si, jak by se opravdu vešla do kupole v Mariánské Týnici a průvodce neopomněl poznamenat, že v době, kdy byla naše země okupovaná a na Pražský hrad přijel Hitler, z okna hradu mu byla trnem v oku právě Petřínská rozhledna a rozhodl se ji zbourat. Naštěstí se to Německé nacistické diktatuře nepodařilo. „Yeah, we kicked their Nazi ass,“ doplnil Tiernach. Na hradčanském náměstí Američané obdivovali Schwarzenberský palác (do bitvy na Bílé hoře zvaný Lobkovický, poté zkonfiskovaný a dodnes v majetku Schwarzenbergů) a příběh Tomáše Garriguea Masaryka, zakladatele obnovené české státnosti, jehož socha pod zmíněným palácem dohlíží nad Pražským hradem. „Takže kdyby Němci druhou světovou válku vyhráli, stál by tu Hitler?“ Zeptala se malá Isabel. Následně dostala výklad českých dějin. Nejvíce ji zajímala ta o hlavní roli československých odbojářů z Velké Británie, kteří před osmdesáti lety zabili Reinharda Heydricha a tím zajistili zrušení Mnichovské dohody a navrácení českého území do podoby hranic, která pro českou zemi již přes tisíc let platí.
Odpoledne se výprava přesunula zpět do Plzně ze tří kulatých důvodů. Nejprve to byla Věznice Bory se svojí kulatou - á la Bruneleschi – kopulí. Newyorský hasič ve věznici podebatoval s vězni o útoku 11.září 2001 na „Dvojčata“ newyorského Světového obchodního centra (WTC). Tiernach byl jedním z hasičů, kteří ten den před pádem Věží zasahoval a snažil se zachránit a vyvést odtud co nejvíce lidí. Před troskami padající Severní Věže se schoval pod svým hasičským vozem a zázračně přežil. Následně ten den zachránil z trosek WTC třináct lidí (žádné další se v následných dnech zachránit nepodařilo). O jeho roli je kapitola ve zmíněné knize Jiřího Boudníka. Došlo i na srovnávání tetování a na závěr vězni newyorskému hrdinovi zazpívali Happy Birthday – druhý kulatý důvod. Den ale neskončil a díky plzeňské legendě Martinu Strakovi (před sedmi lety vhazoval Tiernach buli v úvodním zápase Indiánů – viz článek mohl hasič s rodinou zajít do Štruncových sadů na kvalifikační zápas Ligy Mistrů mezi Viktorkou Plzeň a HJK Helsinky. Fandil se v plzeňském dresu a šálou mával při každém vstřeleném gólu celkem pětkrát (třetí kulatá věc), jako by Viktoriánští fotbalisté věděli, že právě oslavil padesátku. Mimochodem, vězni byli nadšeni, když se dozvěděli, že hasič půjde fandit Viktorce a slíbili, že budou, tak jako obvykle, fandit nahlas zpoza vysokých vězeňských zdí.
A zase ta koule. Na konci českého objevování byl plánovaný přesun do Rotterdamu na mezinárodní Světové policejní a hasičské hry. Tiernach Cassidy zde vyhrál zlatou medaili v bowlingu a jak říkal, nejen za sebe a USA, ale i za Plzeň a její obyvatele, které na své cestě poznal. Možná i za duševní nápravu chlapců, které ve věznici potkal. A kdyby vás zajímalo, zdali Tiernach s rodinou po návratu do New Yorku Viktorce Plzeň při jejím úterním zápase s Šeriffem Tiraspol fandil, podle výborného výsledku odpověď vytušíte.
Tiernach Cassidy, FDNY (50 let)
Dne 11.září 2001 ztratil newyorský hasič Tiernach Cassidy pět svých kolegů-kamarádů z jeho požární zbrojnice. Rozhodl se uctít jejich památku bolestí spojenou s tetováním obrovského obrazu přes celá záda. „Je to syndrom přeživších, ta bolest, o to tady jde,“ řekl Cassidy, který byl na místě, když spadla druhá věž Světového obchodního centra. „Cítil jsem se, jako bych tomu utekl a oni ne. A nejsem toho hoden a proto jsem si musel projít nějakou bolestí," řekl Cassidy. A tak se rozhodl nechat si za 5 000 dolarů vytetovat obraz, připomínající přátele, které ztratil, a den, na který nikdy nezapomene. Přátelé jsou velitel praporu Orio Palmer a hasič Steve Belson z praporu 7; Poručík Phil Petti a hasiči Mike Mullan a Angel Juarbe Jr. z hasičské zbrojnice Ladder Company 12. Cassidy se nechal tetovat v osmnácti letech a kvůli bolesti se rozhodl, že už nikdy více. Dne 11. září Tiernach změnil názor. „Každý se hojí po svém. Udělal jsem to, abych to mohl překonat... To tetování trvalo padesát hodin." Můj stresový poradce tehdy řekl, že to byla terapie bolestí, což byla. Nemám rád tetování." Setkání v tetovacím salonu na West 23rd Street, Rising Dragon, trvala rok. Tam potkal svou ženu Cristinu, která tam pracovala jako recepční. Dnes spolu mají syna Lucase, 18 a dceru Isabel, 12 let. „Udělal bych to znovu? Ano," řekl Cassidy. „Nevím, jak bych se s tím dokázal emočně vypořádat, aniž bych cítil bolest."
Autor: D. Růžička
