Večer s názvem Thank you, boys! režijně připravil Michal Caban. Účinkoval v něm Pilsen Jazz Band, jehož kapelník Jindřich Jindřich večerem provázel, a taneční skupina Dance by Lion´s Plzeň v choreografii Lenky Sekaninové. Nechyběla ani historická vojenská technika a šeříky. To vše navodilo atmosféru května roku 1945.
Během večera byl například zmíněn osud posledního amerického stíhacího pilota, který ve druhé světové válce zahynul. Dvacetiletý Virgil Paul Kirkham zemřel při bombardování německé kolony u Trhanova 30. dubna 1945.
Zazněla i vzpomínka z deníku velitele 16. obrněné divize Charlese Henryho Noblea: „Brzy začala na naše jednotky dopadat palba ostřelovačů z vysokých plzeňských budov.“ Ve městě totiž v době příjezdu spojeneckých vojsk stále působili němečtí fanatici, kteří ohrožovali americké vojáky i místní obyvatele. „Naší sekci poskytovala podporu loajální vojenská česká posádka a policie. Lidé byli oblečeni do všech druhů uniforem a bylo obtížné rozeznat spojence od nepřítele,“ zaznělo dále z deníku plukovníka Noblea.
Lidé si na náměstí Republiky mohli také vyslechnout vzpomínku na první ráno v Plzni Ericha O. Petersena, který Slavnosti svobody navštěvoval od roku 1994. „Rozestavěli jsme tanky do kruhu na volném prostranství. První seržant řekl, že válka skončila, a my jsme si mohli sundat boty a přespali ve spacácích. Na druhý den ráno na nás seržant hvízdl. Zvedl jsem hlavu a uviděl asi sto žen s tácy plnými jídla. Jedna z nich mi teplou žínkou omyla obličej a ruce, další mi položila do klína tác, na kterém byl talíř se šunkou a vejci a pečivo. Jiná mi nalila hrnek kávy a skleničku jablečné šťávy. Jedna mi dokonce podpírala záda. Tak vděční byli zdejší obyvatelé.“ Erich O. Petersen zemřel v roce 2017.
Američtí vojáci zase dětem rozdávali žvýkačky a čokoládu. Přivezli s sebou nejen laskominy, ale také v té době v Evropě nedostupný penicilín. K jeho asi prvnímu použití v tehdejším Československu došlo v plzeňské nemocnici. Díky němu byla z bronchitidy vyléčena dívka.
Během večera bylo také připomenuto to, že již brzy po válce začali komunisté pracovat na tom, asi si zásluhy za osvobození českého lidu užívala jen sovětská armáda. Neštítili se žádné propagandy. Byl vzpomenut incident z května roku 1948, kdy u základního kamene zamýšleného pomníku v prostoru U Práce došlo k prvním protikomunistickým nepokojům v tehdejším Československu. Plzeňané přišli vzdát hold osvoboditelům, mělo to však drsné vyvrcholení. Vlaječky a fotografie, které Plzeňané v místě spontánně umístili, byly naházeny do řeky Mže. Došlo i k zatýkání. Pro Plzeňany to byl šok. V době komunismu se na americké vojáky vzpomínalo obtížně, ale Plzeňané si své vzpomínky vzít nenechali a s velkým nadšením osvobození Plzně spojeneckými vojsky začali slavit v roce 1990.
V závěru večera vystoupil biskup plzeňský Tomáš Holub. „Svoboda musí být něčím, co jenom nevyslovujeme, ale za co se postavíme svými postoji, svým životem a svou ochotou k oběti. Děkuji všem těm, kteří nás to naučili, a prosím za nás, abychom byli učedníci učenlivý,“ uvedl biskup. Pak už před Plzeňany předstoupili ti, kdo svobody přinesli – osvoboditelé Louis Gihoul a Valère Gustin z Belgie a Richard Pieper z USA.
