Zobrazení položek podle značky: Fakulta zdravotnických studií

Záchranáři pracují v prostředí s vysokou frekvencí slovních i fyzických útoků. Bohužel, nejčastěji právě ze strany samotných pacientů. Pro zvýšení bezpečnosti personálu Zdravotnické záchranné služby (ZZS) jsou doporučeny výcviky v sebeobraně. Tato výuka probíhá například v akreditovaných studijních programech středních a vysokých škol.

Publikace s názvem Innovation and Injury Prevention in Teaching Professional Self‑Defensefor IRS Specialized Professions autora Václava Beránka z Fakulty zdravotnických studií je anglicky psaným odborným textem z prostředí biomechaniky ve výuce profesní sebeobrany pro personál ZZS. Výuka je tvořena pohybovými akcemi, kde klíčovým komponentem je úder horní končetinou.

Jaký je cíl publikace a komu je určena? ,,Hlavním cílem mé publikace je prevence rizik zranění ve výuce/kurzu profesní sebeobrany u studentů středních a vysokých škol. Publikace je určena jak vyučujícím studijních předmětů na vysokých školách a taktickým koučům, tak také studentům středního a vysokého školství,“ říká autor publikace Václav Beránek.

Upravené, aktualizované informace mohou využít zejména vyučující, kteří chtějí rozšířit své vědomosti v oblasti teorie sebeobrany a vzdělávat tak své studenty. “Publikace by měla svým čtenářům poskytnout vhled do širších pedagogických souvislostí v prevenci zranění u kurzů profesní sebeobrany a srozumitelnou formou představit biomechanické principy frekventovaných pohybových akcí a výsledky měření realizovaných studií s orientací na hodnocení impaktních sil v bojových systémech,“ upřesňuje Václav Beránek. Vybrané informace z nejrůznějších oblastí bojových systémů mohou snáze umožnit chápání širších aspektů výcviku i sportovní přípravy.

Publikace také představuje výsledek šetření úrazovosti ve výuce speciální tělesné výchovy v rámci vybrané střední školy se zaměřením na výuku profesní sebeobrany, didaktické nástroje pro zvýšení bezpečnosti studentů během výuky/kurzu profesní sebeobrany včetně doporučeních k první pomoci. V poslední kapitole je navržena inovace výcviku formou metodické řady, kde autor představuje snížení rizik zranění a respektuje výkonnostní možnosti účastníků kurzů sebeobrany pro zdravotnický sektor.

Autor má zkušenosti z řadou odborných publikací na příbuzná témata profesní sebeobrany a bojových umění. ,,Klíčová je edukace zdravotnického personálu v profesní sebeobraně v kontextu rizik zranění. S pomocí mé předchozí studie jsou čtenáři seznámeni s pohybovou akcí úderu horní končetinou, který vykazuje nejvyšší frekvenci v bojových soutěžích a je nejčastější příčinou zranění pro oblast hlavy. Hodnocení pravděpodobnosti dosažení prahové hodnoty síly úderu pro kostní tkáň obličeje přináší další zajímavé informace pro lektory a taktické kouče s aplikací do výcviku budoucích absolventů studijního programu Zdravotnický záchranář,” dodává Vedoucí Katedry rehabilitačních oborů Fakulty zdravotnických studií. Václav Beránek působil jako zástupce vedoucího katedry Záchranářství, diagnostických oborů a veřejného zdravotnictví a předseda Akademického senátu FZS. Od roku 2021 je vedoucím Katedry rehabilitačních oborů Fakulty zdravotnických studií. Je studentem doktorského programu Kin antropologie při FTVS / UK. Ve výzkumné a publikační činnosti se specializuje na oblast Kinantropologie a sportovní biomechaniky a je držitelem 3. Danu v Jiu-jitsu, 2. Danu v Aikido.

Autor: M. Hallová

Téma etiky a morálky ve zdravotnictví je nedílnou součástí moderní ošetřovatelské péče. I s tímto tématem se seznamují studenti Fakulty zdravotnických studií ZČU v Plzni. Fakultu nedávno navštívil docent Vladimír Littva z partnerské Katolické univerzity ze slovenského Ružomberku. Záznam rozhovoru o zdravotnické etice právě v těchto dnech zpřístupnila fakulta studentům i veřejnosti. 

 Při přípravě studentů Fakulty zdravotnických studií na jejich profesní život toto téma hraje velikou roli. ,,Je důležité, aby studenti byli připraveni do profesního života nejen na vhodnou a citlivou komunikaci s pacientem, ale na celkové pochopení člověka, jeho citů a rozpoložení.“ říká docent Vladimír Littva.

Zdravotnická etika je vědecká disciplína, která se zabývá morálkou a přístupem zdravotníka k nemocným. Dnes má každá zdravotnická profese svůj etický kodex, který je závazný pro výkon povolání. Vztah mezi zdravotníkem a pacientem se měnil v historii s množstvím poznatků v medicíně a vyšší informovaností nemocných. Proto vznikla práva pacientů, která jsou v České republice v současné době uzákoněna. Ve zdravotnické etice a medicíně existuje řada dilematických situací (např. problematika eutanázie, potratů a jiné), které je třeba vysvětlovat a hledat jejich řešení. S obrovským pokrokem techniky v medicíně se objevují neustále nová témata, na která musíme hledat odpověď. Etickými dilematy se zabývají etické komise.

„Vladimír Littva z univerzity v Ružomberku je významným, mezinárodně uznávaným odborníkem na téma etiky ve zdravotnictví, což je samo o sobě velké a důležité téma, které i my na fakultě s našimi studenty otevíráme. Osobně navštívil docent Littva naši fakultu vinou epidemiologických opatření až v závěru akademického školního roku. Proto jsme s ním natočili krátký rozhovor, který studentům poskytneme jako podklad pro přemýšlení,“ říká děkan Fakulty zdravotnických studií ZČU Lukáš Štich. Rozhovor proděkanky Fakulty zdravotnických studií ZČU v Plzni Aleny Lochmannové s docentem Vladimírem Littvou z Katolické univerzity v Ružomberku právě v těchto dnech zveřejnila Fakulta zdravotnických studií na svém YouTube kanálu.

Co všechno zahrnuje nejen zdravotnická etika aneb trocha historie

Etika je filozofickou disciplínou zabývající se vysvětlením a zdůvodněním fenoménu mravnosti, zejména principu lidského cílevědomého chování v souladu s mravními kategoriemi dobra, správného, závaznosti, odpovědnosti, trestu atd. Etika hodnotí činnost člověka kritériem dobra a zla. Jejím cílem je najít společné a obecné principy, z nichž morálka pramení, případně ji zdůvodnit. Morálka je zaměřena hlavně na konkrétní požadavky a pravidla. Etika se jako samostatná filozofická disciplína osamostatnila teprve ve 20. století. Lékařská etika se stala samostatným lékařským oborem až v roce 1991.

,,Mnohdy se stává, že když kolegové slyší pojem zdravotnická etika, tak se i někteří profesionálové zaleknou a říkají: Není to něco, co nás bude brzdit? To je v mých očích první pohled, který je bohužel velmi povrchní. Ve skutečnosti, při důkladnějším bádání, slouží etika ve zdravotnictví k tomu, aby dokázala lépe chránit jak samotného zdravotníka, tak i pacienta.“ říká docent Littva.

Lékařská etika se začala formovat po 2. světové válce. K založení a rozvoji tohoto oboru v České republice významně přispěla Helena Haškovcová. V roce 1981 v časopise Praktický lékař uveřejnila návrh na zřízení kabinetu lékařské etiky. V roce 1991 byla za podpory děkana 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Cyrila Höschla prohlášena samostatným lékařským oborem.

Souhrnně označuje etické problémy, které souvisejí s vědou, výzkumem a praxí v medicíně. Lékařská etika spolupracuje s ostatními obory, jako je filozofie, psychologie nebo  sociologie, bez kterých by nebylo možné tyto problémy řešit. Lékařská etika se snaží za všech okolností respektovat základní pravidla biogenetiky, lidská práva, důstojnost jedince, jeho svobodu, respektovat ochranu dat, soukromí, zachovávat dobro a spravedlnost.

Ošetřovatelská  etika po dlouhou dobu vycházela z principů etiky lékařské. Za zakladatelku  novodobého ošetřovatelství je považována Florence Nightingale. Ošetřovatelská etika vychází ze základů lékařské etiky. Předmětem ošetřovatelské etiky je vztah a postoje sestry - ošetřovatelky k pacientovi. Zabývá se chováním a komunikací verbální i nonverbální, dále vztahem sestry a lékaře, vztahem mezi  sestrami a také k dalším spolupracovníkům.

Zdravotnický pracovník nelékařských oborů při své práci zachovává úctu k životu, respektuje lidská práva a důstojnost každého jednotlivce bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, národnost, víru, politické přesvědčení a sociální postavení.

„Mezi lékařskou etikou a etikou ošetřovatelskou by měl být interaktivní vztah. Ošetřovatelská etika má stejné zdroje jako lékařská. Tím, jak se mění postavení sestry v léčení nemoci, nabývá ošetřovatelská etika na významu”, shodují se odborné asistentky Katedry Ošetřovatelství a porodní asistence.

Autor: Markéta Hallová

Včasně a správně podaná první pomoc dokáže zachránit a stabilizovat nejeden lidský život. Stres ale někdy způsobí, že najednou nevíte, co dělat a ztratíte hlavu. A co když jste dokonce sluchově hendikepovaný? Fakulta zdravotnických studií  ZČU v Plzni se rozhodla tento problém řešit. Pro osoby se specifickými potřebami natočí soubor bezbariérových videí ve znakové řeči.

Víte co je první pomoc? Jsou to postupy a opatření, které může postiženému při úrazu nebo nemoci poskytnout i laik. Stabilizujete tím zdravotní stav postiženého do příchodu záchranné služby, dřív než mu bude poskytnuto lékařské ošetření. O resuscitaci mluvíme tehdy, pokud je zasažena některá ze základních životních funkcí - dýchání a krevní oběh.

“Resuscitaci by měl znát každý z nás, pravděpodobně ji budeme ve svém životě někdy potřebovat, jen nikdo nevíme, kdy to bude - kdy naše znalosti a a pohotová reakce zachrání lidský život, “ zní jednohlasně od odborníků z Fakulty zdravotnických studií.

Poskytnout první pomoc musí skutečně každý. I když poskytnutí první pomoci není v legislativě zakotveno přímo jako povinnost, můžete být potrestáni jejím úmyslném neposkytnutí. Výška trestu je definována v zákoně, podle kterého jde o trestný čin.

První pomoc při přímém ohrožení života, nemoci či úrazu je tedy povinen poskytnout každý. Nesmí tím však ohrozit svoje vlastní bezpečí (například svědci autonehody).

Za ohrožení vlastního bezpečí se považuje například riziko zasažení elektrickým proudem, popálení od ohně či žíraviny, utonutí nebo výbuch hořlavin. Pokud jste absolutní laik, za poskytnutí první pomoci se považuje i bezodkladné přivolání zdravotní pomoci. Pokud jste absolvovaly školení první pomoci, očekává se od vás i aktivní zásah. Mezi tyto osoby patří vlastníci řidičského oprávnění, zdravotníci či sportovní instruktoři. Úplně typickým příkladem, kdy se můžete dopustit trestného činu, je ujetí z místa dopravní nehody, a to i bez ohledu na to, jak jsou zranění závažná.

Videa vzniknou za podpory Západočeské univerzity v Plzni.

Autor: Markéta Hallová

Jako porodní asistentka se setkávala s rodiči, kterým zemřelo nenarozené miminko. Sama pak začala dělat výzkumy, jak rodičům pomoci. Odborná asistentka Fakulty zdravotnických studií Kateřina Ratislavová obdržela z rukou primátora Martina Baxy cenu Anděl za dobrovolnictví.

Obdržela jste cenu Anděl za dobrovolnictví v sociálních službách. Můžete prozradit za co, a co to pro vás znamená?
Kateřina Ratislavová: Kromě své činnosti na Fakultě zdravotnických studií poskytuji poradenství rodičům a ženám, kterým zemřelo miminko. A to v rámci spolku Plzeňská zastávka, což je spolek, kde poskytujeme poradenství pozůstalým v jakékoli situaci. V současné době, nejčastěji v souvislosti s covidem, což je hodně náročné. Ocenění od pana primátora mi udělalo velkou radost a bylo to moc milé.

O pomoci umírajícím a jejich rodinám se už mluví, ví se o hospicích a paliativní péči. Bohužel se toto téma týká malých i nenarozených dětí. Jak je to v téhle oblasti?
Alena Lochmannová, proděkanka FZS pro vnitřní a vnější vztahy: Je pravdou, že prenatální paliativní péče je velice mladým oborem paliativní medicíny. Zjednodušeně se jedná o plánování a poskytování péče novorozencům, u kterých byla diagnostikována život limitující vada nebo nemoc a péče jejich rodinám.

Medicína dnes umí téměř zázraky, ale někdy je na přírodu krátká. Co vás vedlo k tomu, věnovat se zrovna tomuto smutnému oboru?
KR: Jako porodní asistentka jsem se setkávala s ženami, kterým během těhotenství či porodu miminko zemřelo. Jistě si umíte přestavit, jak je to smutná a náročná situace pro tyto rodiče. Ale zasaženi jsou i zdravotníci. Takže i já jsem prožívala pocity bezmoci, selhání, říkala jsem si, že jako zdravotníci jsme tomu měli zabránit. Ale ono to prostě někdy nejde. Začala jsem přemýšlet, jak být rodičům v takové situaci oporou. Zajímala jsem se, jaké to je v zahraničí, jaké jsou výzkumy. Sama jsem takový výzkum uspořádala. Ptala jsem se rodičů, co v takové chvíli potřebují, co jim bylo v nemocnici poskytnuto, jak byli spokojeni, co by potřebovali, čeho se jim nedostávalo. Z toho pak vycházela moje publikace o prenatální paliativní péči.

Jak se dá pomoci rodičům, kteří prožívají něco tak smutného?
KR: Pomoc je velmi individuální, musíme vycházet z potřeb jednotlivých rodičů. Hodně se mluví o různých rituálech, o důstojném rozloučení s miminkem. Ve společnosti se potýkáme s takovým mýtem, že by bylo nejlepší, kdyby rodiče na tu událost zapomněli, dělali, že se to nestalo a pořídili si další miminko. Ale tak to nefunguje. Rodiče jsou na dítě od první chvíle velmi vázaní, protože ho sledují na ultrazvuku, připravují se na porod, pořizují si věci. Pak dojde ke ztrátě a oni potřebují mít prostor pro truchlení, smutek, nevýkonnost. Podporujeme je v tom, aby si dali čas a prostor na to, se s touto situací vyrovnat.

Jste reprezentantky Fakulty zdravotnických studií. Jak se věnuje fakulta tomuto tématu?
KR: Fakulta velmi podporuje výzkumnou a publikační činnost v této oblasti. Vytvořila prostor a zázemí pro e-learningový kurz, péče pro rodiče po prenatální ztrátě, pro profesionály z praxe. Tohoto kurzu se již zúčastnilo přes 500 profesionálů z celé republiky. Myslím si, že naše úloha v této oblasti je velmi významná.

Mají studenti fakulty zájem o toto smutné téma?
AL: Primárně se jedná o studentky oboru porodní asistence. Téma je pro ně zajímavé, ale registrujeme, že si uvědomují, že se jedná o náročné téma. V rámci svého studia, které je hodně i praktické, se chtějí na toto téma a poskytování této péče připravit. Svědčí o tom i to, že toto téma si často volí, jako téma svých kvalifikačních prací.

Autor: Renata Jakoubková

Soužití lidí a zvířat ovlivňuje mnoho tělesných i duševních stavů a má na člověka pozitivní vliv. Jen si to představte, kolik zážitků jste prožili v dětství se svým psem, kočkou nebo třeba koněm. Přesně tento pocit pohody, klidu a bezpečí, který nám zvířata dávají, se používá v animoterapii. I té se věnují na Katedře rehabilitačních oborů na Fakultě zdravotnických studií ZČU.

Animoterapie patří v současné době k alternativním metodám fyzioterapie a práce s lidmi, u kterých kontakt se zvířaty zlepšuje jejich psychické, fyzické či sociální zdraví. Kontakt se zvířaty je pro mnohé blahodárný, ať už se jedná o práci se psem, koněm, kočkou či jiným zvířetem. Mezi nejznámější druhy animoterapie patří léčba pomocí psa (canisterapie), koně (hipoterapie), nebo třeba kočky (felinoterapie).

Mnohé asi překvapí, že další zvířata vhodná na animoterapii jsou například hlodavci, želvy, hadi nebo různí exotičtí obojživelníci a plazi. I pouhý chov těchto tvorů má na některé lidi antidepresivní účinky, rozvíjí jejich sociální cítění a poznání.

Animoterapie je formou sociální rehabilitace, kterou je možné kombinovat s jinými formami terapie koordinované odborníky, tedy například logopedy, fyzioterapeuty, pedagogy nebo psychology. Animoterapie je využívána v sociálních službách, asistenčních službách pro zdravotně postižené, i v některých nemocničních odděleních formou návštěv canisterapeutických psů.

„Velmi zjednodušeně řečeno, pojmem animoterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je tu zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta“ říkají k animoterapii  odborníci z Katedry rehabilitačních oborů, Fakulty zdravotnických studií ZČU.

A jak zvířata pomáhají? Terapie se psem, kočkou či koněm pomáhá aktivovat poznávací funkce, zlepšovat náladu, vzbudit emoce, upevňovat paměť, posilovat komunikační schopnosti verbální i neverbální formou. Může být také prostředkem pro znovuzískání motivace k pohybu a tím navýšení motorických schopností pacienta.

Animoterapie je tak skvělým doplňkem pro fyzioterapii a může se stát dalším krokem k návratu do běžného života pacienta či zlepšení stavu člověka s trvalým postižením.

Zvíře umí vyvolat v člověku silné emoce

Zvířata mohou napomáhat psychické stimulaci, rozvoji sociální komunikace či mohou uspokojovat potřeby bezpečí a jistoty. Prostřednictvím zvířete se snadněji navozuje terapeutický vztah mezi terapeutem a klienty, kteří jsou uzavření do sebe. Tito klienti se díky animoterapii dokáží naučit vyjadřovat své emoce, radost, těšení se na přítomnost zvířete, a podobně. Zvířata pomáhají prožívat pocity emocionálního uspokojení a naplnění jak u lidí zdravých, tak u lidí zdravotně postižených.

Canisterapie je vhodná pro zlepšení psychosociálního zdraví u lidí s mentálním, smyslovým či tělesným postižením, je vhodná u lidí s pocitem osamělosti, nejistoty, depresí a podobně. Ne vždy je ale vhodná, například u lidí, kteří trpí tzv. kynofobií, tedy strachem ze psů, také u lidí s alergií na zvířecí srst, u těch co trpí astmatem bronchiale, při otevřených ranách nebo poruchách imunitního systému. Je ale nutné respektovat přání klienta, kontakt se psem se musí řídit jeho přáním.

,,Animoterapie je indikována u lidí s určitými psychologickými, citovými či sociálně integračními poruchami a problémy, stejně jako v rámci určité motivace k dalšímu rehabilitačnímu procesu, jež zahrnuje například fyzické onemocnění, kdy kontakt se zvířetem může dodat určité odhodlání k pokračování v terapii,“ doplňuje odborná asistentka Fakulty zdravotnických studií Iva Hereitová.

Autor: M. Hallová

Po dlouhé odmlce mají opět zelenou kurzy všeho druhu. Fakulta zdravotnických studií (FZS) ZČU v Plzni na tuto možnost přítomně reaguje. Pořádá a připravuje vzdělávací akce pro svoje studenty i veřejnost. Úspěch slaví například kurz moderní terapie svalů Taping a Kineziotaping.

Na Fakultě zdravotnických studií v Plzni se rozběhly víkendové kurzy. V termínu 29. - 30. května a 12. - 13. června proběhl i dlouho očekávaný kurz Tapingu a Kineziotapingu. Mezi průkopníky této japonské metody u nás patří renomovaný specialista Stanislav Flandera, který kurz vedl. O čem byl a jak proběhl?

Taping je v regeneraci a rehabilitaci těla převratná a vyhledávaná technika. Ta spočívá v oblepování a zpevňování kloubů a svalů speciálními pevnými páskami. Velmi jemným a šetrným způsobem zvyšuje léčebné a ozdravné procesy pooperačních a poúrazových stavů. Cíleně se zaměřuje na problematické partie jako jsou klouby, svaly, šlachy a vazy, a prodlužuje uvolňující účinek masáží. Dnešní sportovní svět by se bez tapingu neobešel.

Pokud je “tejp” aplikován správně, má překvapivě pozitivní účinky a v krátké době může absolutně neinvazivním způsobem ulevit od bolesti.

Taping ovšem nese také svá rizika, tedy pokud je prováděn laicky a neodborně. Laik není plně schopen odlišit sval od šlachy, vazu či fascie. Lepit si pásky sami pomocí ilustračních obrázků, videí či „okoukáním“, se doporučuje dělat pouze u lehčích zdravotních problémů. Vždy je ale třeba dbát na přesné dodržení postupu. U závažnějších zdravotních problémů vždy vyhledejte odborníka.

Hlavní výhodou tapingu je jednoduchá a rychlá aplikace, a okamžitá účinnost

Moderní verze terapie svalů je kinesiotaping, která se objevila v 80. letech minulého století. Oproti klasickému tapingu neomezuje hybnost postiženého místa a navíc podporuje jeho hojení.

Kinesiotape vypadá podobně jako “tejp” klasický, ale s tou výjimkou, že je více elastický v případě natahování, i při sundávání. Elasticitu zajišťuje velmi pružné vlákno polyurethanu, které je omotáno 100% bavlnou, což zajišťuje rychlé schnutí a prodyšnost. Kinesiotape se tím pádem dá používat i v bazénu či při sprchování.

Kouzlo kinesiotapu spočívá v tom, že svým napnutím dokáže nadzvednout kůži, díky čemuž se zvětší prostor mezi kožními vrstvami a svalem. To zajistí snížení tlaku na receptory. Výsledkem je snížení bolesti a zahřátí daného místa.

Účastníci víkendového kurzu se naučili tejpovat všechny malé i velké klouby těla a hlavní svalové skupiny, včetně achillovky. Největší zájem měli o taping kotníků a zad. ,,Mám velikou radost, že se nám po dlouhé odmlce, způsobené pandemií COVID-19, opět podařilo uspořádat dva víkendové kurzy pro naše studenty i širokou veřejnost. Největší zájem o účast byl ze strany našich studentů fyzioterapie, ale zájem jsme zaznamenali i mezi studenty zdravotnického záchranářství nebo porodní asistence. Sama jsem se kurzu zúčastnila a byl to opravdu zážitek,“ říká koordinátorka kurzu Barbora Koreisová. ,,Už teď mohu zájemcům o kurzy přislíbit, že i v novém akademickém roce si přijdou na své,“ dodává Koreisová.

Autor: Markéta Hallová

Až o sto procent uchazečů více zaznamenaly některé obory Fakulty zdravotnických studií. Právě tady se v pondělí a úterý konaly přijímací zkoušky.

"Všichni uchazeči, kteří by chtěli studovat u nás, musí absolvovat testy. Nemáme žádné scio testy, nepřijímáme bez přijímacích zkoušek," potvrdil děkan Fakulty zdravotnických studií Lukáš Štich. Potencionálních studentů se přitom hlásí o stovky více, než kdy předtím. "Určitě jde o větší počet. Minimálně o nějakých 15 – 20 procent, máme zhruba 1800 uchazečů. Trošku tomu asi pomohla i tato doba, že se toho o našich oborech více mluvilo. Uchazečů je v řádech stovek víc, na některé obory až skoro o 100 procent," vysvětlil.

Šanci uspět u přijímacích zkoušek má pouze jeden z deseti uchazečů. Každý rok bývají nejvytíženější obory zdravotnické záchranářství, fyzioterapie a všeobecné ošetřovatelství. Kromě vybraného oboru je rozhodující vybavenost školy a její lokalita. "Já studuji druhým ročníkem ergoterapii a vybrala jsem si tento obor proto, že mě zaujal víc než fyzioterapie, protože má jiný náhled na nemoce," uvedla například Martina Kyjevská.

Standardně u každého oboru Fakulta zdravotnických studií přijímá okolo 30 až 40 studentů, u fyzioterapie a všeobecných sester pak až 80 lidí.

Obor Fyzioterapie se zabývá širokým spektrem témat, celkově pak diagnostikuje a léčí poruchy funkce především pohybového aparátu. Jedním z témat, kterým se studenti oboru Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni zabývají, je vývoj člověka a jeho anatomie.

První rok dítěte je období, ve kterém se utvářejí základy pro jeho další vývoj. Schopnosti a dovednosti dítěte se prohlubují a vyvíjejí, jeho zvědavost je nekonečná a téměř neukojitelná. Děti mají dar učit se, objevovat a zkoumat.

Po dovršení 12. měsíce se z kojence stává batole. Období, kdy nedokázalo ovládat pohyby rukou, nohou a celého těla, je pryč. Batolí se po po domě, s přidržením se dokáže samo postavit, udělá několik malých kroků. Bez držení dokáže krátce samo stát, nebo dokonce chodí. Umí také vyslovit 2 až 3 smysluplná slova. To je od nedostatečně rozvinutého zraku až ke schopnosti koordinovat vlastní pohyby obrovský pokrok.

V následujícím roce nedosáhne dítě takových pokroků v motorickém vývoji jako v prvním roce života, ale naopak dojde k vývoji osobnosti, řeči a jemné motoriky dítěte.

Nebojte se, pokud dítě ještě neumí něco, co by podle tabulek umět mělo

Neznamená to, že by zaostávalo. Každé dítě je jiné a něco se učí rychleji a něco pomaleji.  Co všechno zvládá dítě po prvním roce svého života? Jaký je jeho anatomický vývoj a harmonogram? Zeptali jsme se jednoho ze studentů FZS v Plzni.

,,V období 1 roku dítěte už není růst jedince tak intenzivní jako doposud, průměrně dítě vyroste o přibližně 4-5 cm a na váze přibude přibližně 1-2 kg. Čísla jsou vskutku jen přibližná, protože záleží především na genetických předpokladech každého dítěte. Z anatomického hlediska se zvětšuje obvod hlavičky dítěte, jenž měří v průměru 47 cm a zároveň se uzavírá velká fontanela na temeni hlavičky dítěte. Uzavření fontanely je opět individuální, u některých dětí se uzavře v 1 roce a u jiných zase až v 18. měsíci. Toto sleduje, mimo jiné, pediatr na každé preventivní prohlídce a zaznamenává to do dokumentace.“ říká student Fakulty zdravotnických studií Lukáš Pech.

Ve 13. - 15. měsíci života se batole zkouší postavit a pozvolna přidává i první krůčky. Není si v nich ale ještě moc jisté, a proto první dny a týdny často padá. Pokroky jsou ale skokové a znatelné.

Každého rodiče potěší, že už jeho ratolest ve věku 13. - 15. měsíců rozumí slovu NE. Dítě ale spíš poslechne jen když chce. S okolím se dorozumívá pomocí gest a občas říká svá první slova. Učí se nejen základní hygienické návyky, ale i domácí, třeba vaření nebo uklízení. Neudrží ale dlouho pozornost. Zkouší napodobovat zvuky zvířat, dává najevo své pocity a přání, například když si chce hrát nebo má zájem o nové zkušenosti.

,,Z fyziologického hlediska dítě neumí nic z návyků, které umíme dnes, protože na začátku tohoto období je ještě „tabula rasa“ a tyto návyky se bude učit právě v tomto období a to záleží z velké části na rodičích, jak moc s dítětem budou pracovat, protože tím se dítěti budou vytvářet nervové spoje v motorické kůře mozkové a tak se bude učit,“ dodává Lukáš, student oboru Fyzioterapie.

Hrajte si s ním, zlepšíte jeho jemnou motoriku

Ve věku 13. – 15. měsíce většinou děťátko dokáže házet míčem, postavit věž ze dvou kostek nebo se učí pít z hrníčku. Dokáže také obracet stránky v knížce a dívat se na obrázky, trhat papírové kapesníky nebo namáčet lžíci do jídla.

Když se zaměříme na hrubou motoriku, dokáže lézt ze schodů i do nich, nebo například na gauč a postel. Umí stát v prostoru s roztaženýma nohama a dokáže se sehnout pro předmět a znovu se postavit. Běh mu ale ještě nejde, a proto když se chce někam rychleji dostat, tak volí lezení.

V období 16. – 18. měsíce dítěte se rozvíjí hlavně jemná motorika. Dítě se stává zručnějším a chce spoustu věcí dělat samo. Zkouší se samo najíst nebo se svléknout, ale ještě mu to moc nejde. Jeho slovník obsahuje cca 30 slov, která začíná i spojovat. Učí se nová slovíčka a opakuje krátké říkanky. Rozumí tomu, co říkáte, ale dokáže se vztekat, když něco nechce. Už spí jen jednou denně a rádo slyší chválu.

Procvičování jemné motoriky v 16. – 18. měsíci věku dítěte může být pro rodiče občas velmi namáhavý proces. Dítě se snaží samo obléct, nazouvá si boty. Je velmi šikovné, ale někdy rodič spíš trpí - například když někam pospíchá. Vše, co si dítě  pilně s pomocí obléklo, začne sundávat. Nejčastěji čepici, rukavice nebo ponožky. Taky to znáte?

Samostatnost projevuje i při čištění zubů a při jídle. Chce si zuby čistit samo a jíst příborem. Díky tomu, že batole už chodí ba dokonce běhá, je opravdu důležité mít se jako rodič neustále na pozoru. Z dětí se v tomto věku často kromě atletů také stávají akademičtí malíři, což nám může potvrdit mnoho rodin, kterým jejich ratolesti během pár minut vytvořili novou malbu na zdi v obýváku.

Jak je vidět, fyzioterapie určitě není nudným obor, ale přináší i řadu dalších zajímavých témat.

Tříleté bakalářské studium na Katedře rehabilitačních oborů FZS ZČU v Plzni definuje nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., a jeho základním cílem je příprava kvalifikovaného nelékařského pracovníka na povolání ve zdravotnictví. A jak potvrzují studenti, absolventi fakulty i rodiče, v Plzni se to daří.

Autor: Markéta Hallová

Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni chystá mezinárodní soutěž pro studenty vysokých škol. Akce s názvem Plzeňský pohár záchranářů vypukne v září.

Devátý ročník tradiční soutěže se jako každý rok specializuje na novinky z přednemocniční a nemocniční neodkladné péče a jejich aplikaci v praxi. Pohár je zároveň metodickým cvičením pro studenty vysokých škol z České republiky a Slovenska.

"Loňský ročník tradičního poháru zhatila koronavirová pandemie. Nechceme se naší tradiční a velmi oblíbené akce vzdát, proto již nyní připravuje nový ročník, kdy se opět sejdeme v soutěživé, ale přesto přátelské mezinárodní atmosféře," uvedl děkan fakulty Lukáš Štich.

Fyzickou i psychickou zdatnost soutěžících prověří plnění úkolů ve dne i noci. Tříčlenná družstva budou nacházet správná řešení modelových situací, ověřovat varianty řešení, vyhodnocovat chování pacientů, spolupracovat a komunikovat s ostatními soutěžícími i dalšími složkami integrovaného záchranného systému.

,,Loňský ročník nebylo možné z důvodů pandemie uspořádat, proto se na ten letošní těšíme o to víc. Během příprav neponecháváme nic náhodě a věříme, že akce bude mít úspěch,“ říká za organizační tým Eva Pfefferová, odborná asistenta Fakulty zdravotnických studií. “Dělá nám velikou radost mít možnost nabídnout studentům zajímavou aktivitu obohacující klasickou výuku, při které mají možnost získat unikátní zkušenost a navázat přátelství mezi ostatními soutěžními týmy napříč republikou,“ dodává Pfefferová.

Zajímavou součástí Plzeňského poháru záchranářů je již tradičně pořádání workshopů a odborných prezentací, kde se studenti mohou seznámit s odbornou problematikou jednotlivých složek IZS a vyzkoušet si práci s technikou jednotlivých složek.

Na realizaci soutěže se již tradičně podílí partneři Katedry záchranářství, diagnostických oborů a veřejného zdravotnictví, FZS ZČU v Plzni, kterými jsou Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje, Centrum letecké záchranné služby Líně, Horská služba - oblast Šumava a hasiči Správy NP Šumava.

Plzeňský pohár záchranářů bude probíhat ve dnech 17. až 19. září 2021 v obci Prášily v okrese Klatovy, a hlásit se do něj můžete do 31. července 2021 na email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Autor: Markéta Hallová

Lepší než nemoci léčit, je jim předcházet aneb prevence nade vše. Potvrzují to i odborníci z Fakulty zdravotnických studií (FZS). Z faktorů ovlivňujících naše zdraví patří životní styl mezi ty nejdůležitější. Proto i pouhá změna stravovacích návyků, zařazení pohybové aktivity, spánkového rytmu a prostředí, ve kterém se pohybujeme, může výrazně pomoci snížit riziko civilizačních onemocnění, jako jsou obezita, srdečně-cévní onemocnění, cukrovka nebo třeba nádorová onemocnění.

Fakulta zdravotnických studií se v rámci kurzů a osvěty studentů i veřejnosti věnuje zdravému životnímu stylu jako základu dobrého zdraví systematicky. V současné době, kdy většina lidí tráví hodně času u počítače při online výuce nebo  home ofice, nezapomíná fakulta na důležitost pohybu. Během loňského podzimu a letos na jaře se fakulta zapojila do univerzitní výzvy Vytrvalec měsíce, kterou díky výkonům svých studentů a zaměstnanců v rámci fakult ZČU dokonce vyhrála.

Dalším projektem, do kterého se Fakulta zdravotnických studií zapojila, byl květnový Běh pro paměť národa. Tento virtuální běh se běžel mezi 20. až 23. květnem. Start a cíl běhu byl u Ranče Šídlovák v Plzni Bolevci a trasa vedla lesy kolem Boleveckých rybníků. ,,Fakultě zdravotnických studií, která vyrazila na trať plzeňského běhu společně, moc děkujeme za jejich podporu!“ říká Michaela Šímová, produkční Běhu pro Paměť národa. 

Fakulta přispěla do sbírky Paměť národa, která zachycuje životní příběhy pamětníků 20. století pro další generace.

Sbírku Paměť národa buduje nadace Post Bellum společně s Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů. V Paměti národa je uloženo přes 10 000 jmen pamětníků, kteří prožili dramatické momenty 20. století. ,,Natáčíme vyprávění válečných veteránů, lidí, kteří přežili holocaust, odbojářů, politických vězňů, disidentů, ale i představitelů tehdejší moci – agentů StB či KGB, politických funkcionářů a podobně. Zaznamenané příběhy jsou dostupné na internetu v archivu Paměti národa, vyprávíme je dál v rozhlasových či televizních dokumentech, na výstavách či v knihách. Díky tomuto daru budeme moci vyzpovídat další pamětníky a zachovat vzpomínky na 20. století,“ vysvětluje ředitelka pobočky Paměť národa Plzeňský kraj Markéta Čekanová. 

Další projekt, do kterého se FZS zapojila, byl běh pro MIMINKA DO DLANĚ! Běželo se v neděli 2. května a organizátorem akce byl fakultní partner, nestátní nezisková organizace Nedoklubko, z.s.

 ,,V rámci projektu MIMINKA DO DLANĚ pořádáme charitativní běhy s cílem upozornit na problematiku předčasného porodu. Chceme vyzdvihnout špičkovou úroveň české neonatologie a finančně podpořit konkrétní neonatologická oddělení, která o předčasně narozená miminka pečují,“ vysvětluje Lucie Žáčková, výkonná ředitelka spolku Neodklubko. ,,Také chceme podpořit rodiče, kteří tráví aktuálně s dětmi čas na neonatologickém oddělení a vzkázat jim, že v tom nejsou sami,“ dodává. 

Cílem akce bylo spojit se, užít si hezký a smysluplný den, ukázat dětem, že i takto se dá pomáhat. A samozřejmě obdarovat novorozenecké oddělení tím, co aktuálně nejvíce potřebují. Startovné putovalo na podporu konkrétního neonatologického oddělení, kde o miminka do dlaně s láskou pečují.

Výzva na závěr: Hýbejte se i jen tak! Vhodná pohybová aktivita pomáhá dosáhnout přiměřené tělesné hmotnosti, zrychluje spalování tuků a zpevňuje svalstvo. Pohyb také odbourává stres, zlepšuje celkovou kondici a umožňuje zachování obratnosti a pohyblivosti do vyššího věku. Ti, kteří nejsou zvyklí sportovat, by měli zpočátku alespoň omezit používání dopravních prostředků a minimálně 30 minut denně věnovat mírné tělesné aktivitě, například chůzi nebo práci na zahradě. Intenzitu pohybové aktivity je dobré postupně navyšovat. Odměnou vám bude lepší zdraví. Přesně podle hesla: Ve zdravém těle zdravý duch!

Autor: Markéta Hallová

Mezi jedno z nejstarších řemesel na světě patří bezpochyby porodnictví. Porodní báby nebyly nijak zvlášť proškolené, zato ale měly vlastní zkušenosti s porodem. Byly to nejchudší ženy a často i vdovy.

Marie Terezie zavedla mnoho pokrokových reforem a jedna z nich se týkala právě porodnictví. Inspirovala se situací v Holandsku a na začátku 18. století vznikly první soupisy práv porodních bab a jejich přísaha při vykonávání povolání. Později vyšel Generální zdravotní řád pro Království české. V něm byly stanoveny jejich povinnosti ve vykonávané práci. V průběhu třiceti let byla profese přejmenována na porodní asistentku, na konci 20. století na ženskou sestru.

A jaká je vlastně mezinárodní definice porodní asistentky? „Porodní asistentka je člověk, který úspěšně dokončil vzdělávací program porodní asistence, který je založen na základních kompetencích vydaných Mezinárodní konfederací porodních asistentek (ICM) pro základní praxi porodní asistence a v rámci globálních standardů ICM pro vzdělávání porodních asistentek a je uznáván v zemi, kde se nachází; kdo získal požadovanou kvalifikaci pro registraci a nebo legální licenci k výkonu porodní asistence a používání titulu „porodní asistentka“; a který prokáže kompetence v praxi porodní asistence.“

Kdo může povolání porodní asistentky vykonávat a za jakých podmínek?

Podle české legislativy je porodní asistentka plně odpovědný zdravotnický pracovník v péči a porodní asistenci. Stará se o ženy v době těhotenství, porodu a následné péče. Do šesti týdnů se zabývá i zdravotním stavem novorozence i kojence, a může pracovat samostatně i bez dohledu lékaře. Poskytuje také poradenství a vzdělávání předporodní přípravy a sexuální a reprodukční zdraví žen. Může tedy poskytovat péči nejen nezdravotnických zařízeních, ale i v komunitách nebo domácím prostředí.

,,Kompetence porodní asistentky upravuje Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických a jiných odborných pracovníků. Aby mohly porodní asistentky vykonávat svou profesi, musí získat odbornou způsobilost k vykonávání povolání porodní asistentky. To je možné pouze absolvováním nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru,“ říká odborná asistentka Fakulty zdravotnických studií doktorka Eva Hendrych Lorenzová.

Povolání porodních asistentek v České republice není dnes vnímáno se stejnou prestiží jako je tomu například v Německu, Holandsku nebo Velké Británii.

Období socialismu zanechalo na profesi porodní asistence své negativní stopy. Současná doba vyzívá ke znovuzavedení plošné komunitní péče porodních asistentek pečujících o ženy těhotné, rodící, ale i ženy v šestinedělí nebo gynekologicky nemocné. Odhaduje se, že v současné době pracuje asi 90% porodní asistentek v nemocničních zařízeních a jen asi 10% porodních asistentek je v komunitním prostředí.

Jaká je příprava a studium porodní asistentky na FZS v Plzni?

,,Na Fakultě zdravotnických studií začínáme v prvním ročníku praxí, protože k nám dívky nastupují z různých škol, s různými zkušenostmi, tak abychom je sjednotili a uvedli do kontextu. Praxi mají ve zdravotních zařízeních, jako jsou dětské domovy, azylové domy pro ženy a matky a děti v tísni. Ale i třeba v domovech důchodců, aby studentky viděly život od začátku až do konce. Později navazujeme odbornými praxemi. Začínáme v gynekologických ambulancích, později navazuje péče v lůžkových odděleních, kdy se starají o ženy po operacích nebo ženy s rizikovým těhotenstvím. Zaměřují se na jejich potřeby. Ve 2. ročníku jdou studentky k prvním porodům. Ve škole máme mnoho sofistikovaných modelů, které mohou využít pro trénink. Později jdou na novorozenecké oddělení. Začínáme vždy fyziologií. Ve 3. ročníku, už navazujeme různými riziky a patologiemi, takže rizikové těhotenství, nepravidelný porod a dětská JIP.  Ale v komunitní péči máme ještě rezervu. Je to jeden z našich cílů do budoucna,“ dodává Eva Hendrach Lorenzová z Fakulty zdravotnických studií ZČU v Plzni.

Autor: Markéta Hallová

Cena je poděkováním za nezištnou pomoc potřebným, například osobám se zdravotním postižením, seniorům a dalším sociálně znevýhodněným osobám. Kateřina Ratislavová v rámci Plzeňské zastávky poskytuje poradenství rodičům, kteří prožili ztrátu miminka.

Spolek Plzeňská zastávka poskytuje podporu a pomoc pozůstalým, kteří prožili očekávanou i náhlou ztrátu blízkého člověka nebo kteří pečují o umírajícího. Vzhledem k současné situaci je nyní hlavní činností spolku péče o pozůstalé, kteří ztratili blízkého v souvislosti s nemocí covid-19.

Kateřina Ratislavová působí jako porodní asistentka a odborná asistentka na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Vystudovala obor psychologie a rodinná výchova na Pedagogické fakultě ZČU a následně prošla komplexním psychoterapeutickým výcvikem. Ve svém profesním životě se proto snaží propojit výuku i praxi porodní asistence s poradenstvím v psycho-sociální oblasti.

Je také členkou České komory porodních asistentek, která úzce spolupracuje s Fakultou zdravotnických studií. Řadu let se věnuje problematice perinatální ztráty, tedy úmrtí miminka během těhotenství, při porodu nebo krátce po něm.

Pracuje se ženami a rodinami, které prošly nejtěžší životní situací

Na toto téma napsala také oceňované knihy Perinatální paliativní péče (určená pro pomáhající) a Psychosociální podpora při úmrtí miminka (určená pro vyučující).

Když dojde k úmrtí miminka, je to jedna z psychologicky nejtěžších situací, se kterou se porodní asistentka setkává. Pociťuje bezmoc a smutek, cítí s rodiči a jediné, co může udělat, je poskytnout citlivou a soucitnou péči.

Kateřina Ratislavová se proto začala zajímat o to, jak je taková péče poskytována v zahraničí. Na Fakultě zdravotnických studií se pak věnovala tomuto tématu ve svém výzkumu a hledala důkazy pro poskytování kvalitní péče o rodiče, kteří prožili tzv. perinatální ztrátu.

„Perinatální ztrátou rozumíme úmrtí dítěte v období těhotenství, během porodu nebo po něm doprovázené většinou u rodičů pocity smutku, bezmoci, žalem různé intenzity a myšlenkami na zemřelé dítě. Jde o přirozenou reakci, která provází ztrátu blízkých a je popisována jako proces truchlení.“

Nejčastěji se zdravotníci v praxi setkávají s porodem mrtvého miminka, které každý rok potká v České republice okolo čtyř stovek rodin. Další poměrně velkou skupinou jsou ženy, které prožily potrat, interrupci z genetických důvodů nebo očekávají narození miminka s život limitující vrozenou vývojovou vadou.

Ztráta je intenzivnější kvůli vazbám na dítě ještě před narozením

V současné době se vytváří velmi blízký vztah mezi rodiči a dítětem již během těhotenství. Rodiče těhotenství plánují, těší se na miminko. Proto, pokud dojde k jeho úmrtí, jsou tím často velmi zasaženi a jejich zármutek je hluboký.

Zároveň ve společnosti ještě stále panuje mýtus, že je lepší na miminko zapomenout a nahradit ztrátu dalším těhotenstvím. Rodiče pak často necítí dostatečnou podporu ve svém okolí, mají pocit, že jejich zármutek, který reálně cítí, je nepatřičný…někdy mají i pocit, že jsou „nenormální“, když cítí tak intenzivní psychickou bolest.

Proto často vyhledají pomoc. Chtějí sdílet svůj zážitek z porodu, rozloučení s miminkem, podělit se o své pocity, které prožívají. Mluvíme o tom, jak probíhá proces truchlení, jaké rituály mohou pomoci, jakou oporu mohou ve svém zármutku vyhledat. Také se dostáváme k tématu, jak mluvit o smrti miminka se staršími dětmi v rodině, s příbuznými nebo známými. Někdy přijde řeč i na oblast plánování dalšího těhotenství.

Ocenění Anděl 2020 z rukou primátora

Město Plzeň touto cenou již tradičně oceňuje dobrovolníky a pracovníky v sociálních službách. Co pro ni toto ocenění znamená?

„Mám z ocenění velkou radost. Poradenství v Plzeňské zastávce poskytujeme při první konzultaci zdarma, takže nám nejde o finanční ohodnocení.  Ale společenské ocenění od představitelů města Plzně je moc milé. Jsem ráda, že mohu rodičům v jejich těžké a smutné situaci nějak pomoci, alespoň tím, že je vyslechnu a předám jim informace, které mám k dispozici. To je to, co mě v poskytování poradenství motivuje,“ říká Kateřina Ratislavová. 

Rodiče se podle ní na ztrátu miminka nepřipravují, takže se často cítí bezradně. Cílem je pomoci jim se v situaci zorientovat a získat zpět určitý pocit kontroly nad životem, který bohužel takové smutné věci někdy přináší.

"Já osobně, a myslím, že hovořím i za celé širší vedení naší fakulty, si velmi vážím toho, že máme na fakultě odborníky na takto specifická témata, která jsou tolik potřebná, byť jim není dost možná věnována ve stínu témat jiných dostatečná pozornost. Paní doktorka Ratislavová je platným členem našeho týmu, který do své akademické dráhy vnáší značné zkušenosti, vhled do oblastí, s nimiž se i naše studentky budou setkávat, a svým výzkumem obohacuje nejen širší lékařskou i nelékařskou společnost, ale i veřejnost," dodává děkan Fakulty zdravotnických studií Lukáš Štich.

Autor: Markéta Hallová

Fakulta zdravotnických studií v Plzni pořádá dlouho očekávaný kurz Tapingu. Pro milovníky sportu je tato japonská metoda převratná. Pomáhá odstranit chronickou bolest a po zranění se vrátit do původní kondice.

Znáte tu bezmoc, když vás paralyzuje bolest z chronických zranění? Milujete sport, a pro ten skvělý pocit z odvedeného výkonu byste udělali cokoliv? Stačí k tomu málo. Terapeutická metoda z Japonska kinezio-taping vám pomůže.

Taping je převratná a velice vyhledávaná technika v regeneraci a rehabilitaci. Svým velmi šetrným a jemným způsobem zvyšuje léčebné a ozdravné procesy pooperačních a poúrazových stavů. Taping také prodlužuje uvolňující účinek masáží cíleným zaměřením na problematické partie, jako jsou svaly, klouby, vazy a šlachy. Dnešní sportovní svět by se bez tapingu už neobešel.

Technika spočívá v oblepování a zpevňování kloubů a svalů speciálními pevnými páskami. Pásky na taping se vyrábí z materiálu na bázi pružné bavlny. Ten co nejvěrněji kopíruje vlastnosti lidské pokožky.

“Základní pravidlo, které při použití kineziotapu spatřujeme jako zásadní, je nastavení napětí pásky, které způsobí odpovídající úroveň tahu na pokožku. Jako pozitivní účinky působení kineziotapu spatřujeme především v ovlivnění krevního a lymfatického oběhu, korekce nastavení či podpora stabilizace pohybových segmentů těla a změna ve vzorcích náborové aktivity svalů,“ říká magistra Iva Hereitová fyzioterapeutka, odborná asistentka Katedry rehabilitačních oborů Fakulty zdravotnických studií.

Hlavní výhoda tapingu je jednoduchost a okamžitá účinnost. Aplikaci tedy zvládne každý sám. Ale ještě předtím malá rada: "Doporučujeme prvně navštívit kurz pro získání pevných a správných návyků a až po získání dostatečného množství kvalitních informací si techniku prohlubovat samostudiem," říká koordinátorka oddělení celoživotního vzdělávání FZS Barbora Koreisová.

Fakulta zdravotnických studií v Plzni se dlouhodobě pyšní širokou nabídkou kurzů jak pro studenty, tak veřejnost. Velice očekávaný kurz Tapingu proběhne ve dnech 29. - 30. května a 12. - 13. června. Zájem o něj je veliký.

Účastníci kurzu se pod vedením renomovaného specialisty Stanislava Flandery naučí “tejpovat” všechny malé i velké klouby těla a hlavní svalové skupiny, včetně achillovky.

Stanislav Flandera se celoživotně podílí na rozšíření této techniky v Čechách i na Slovensku. Publikoval na toto téma mnoho knih. Kniha Tejpování pevnými a pružnými páskami byla vydána jako jedna z prvních pro širokou veřejnost, a Klasická masáž je uznána jako učebnice pro masérské obory. Další publikací je například Kineziotapig.

Kurz je jedinečnou příležitostí setkat se přímo s autorem a ptát se ho na otázky s tématem spojené.

Autor: Markéta Hallová

Katedra tělesné výchovy a sportu (KTS) Západočeské univerzity v Plzni přišla se dvěma sportovními výzvami. Finance z nich pomohou dvěma malým vážně nemocným dětem a putují i do Fakultní nemocnice Plzeň jako poděkování za mimořádné nasazení zdravotníků v době koronavirové epidemie.

První výzva byla určena studentům i zaměstnancům, kteří v ní sbírali body pro své fakulty. První výzva probíhala od 19. října do 16. listopadu a byla vyhlášena ve dvou disciplínách. Jednou byl běh a chůze, druhou jízda na kole či koloběžce. Vítězem první výzvy se stala Fakulta zdravotnických studií.

Do nápadu přetavit celkový počet nachozených, naběhaných a naježděných kilometrů, celkem 61 434, na peníze pro děti, kterým osud možnost běhat a jezdit na kole nedopřál, se postupně zapojily další fakulty univerzity. Kromě Strojní, kde se nápad zrodil, také fakulta elektrotechnická, ekonomická a aplikovaných věd. Peníze se fakulty rozhodly rozdělit mezi Aničku a Jiříka. Děti, které potřebují velice nákladnou péči.

Anička z Dobříše na prodělala během porodu těžkou asfyxii, tedy neměla dostatečný přísun kyslíku, a došlo u ní dokonce k udušení a zástavě srdce. Lékařům se sice podařilo ji oživit, ale bohužel s fatálními následky. Odumřela jí velká část mozku, včetně centra pohybu a řeči. Ve třech měsících u ní propukla epilepsie. Anička se nemůže sama pohybovat ani najíst, nemluví, na své okolí reaguje pouze očima a úsměvem.

Loni na jaře navíc prodělala těžký oboustranný zápal plic, který její zdravotní stav ještě zhoršil. Podstoupila proto několik lékařských zákroků. Stav Aničky je v tuto chvíli stabilní. Péče o ni je ale mnohem náročnější. Psychicky, fyzicky i finančně.

Pandemie oddálila cestu Aničky k rodičům. Pro domácí péči bylo nutné pořídit nákladné speciální zdravotní pomůcky. Vinou přísných epidemických opatření došlo k jejich bezpečnému předání až v těchto dnech. Pomůcky v hodnotě 30 000 korun předal rodičům Aničky osobně děkan Fakulty zdravotnických studií Lukáš Štich. „I přes to všechno je to naše štěstí! Vždy nás svým úsměvem neskutečně potěší a jsme rádi za každou chvíli, kdy je s námi,“ říká Aniččina maminka.

Lepší život pro Jiříka díky aktivním studentům fakult

Finanční podporu obdržel také Jiřík z Holýšova. Když mu bylo devět měsíců, dozvěděli se jeho rodiče, že trpí spinální svalovou atrofií, tedy genetickým nervosvalovým onemocněním postihujícím periferní motorický nerv. Typickým projevem onemocnění je svalová slabost, která se bohužel stále zhoršuje.

V pozdějších stádiích nemoci je patrná i slabost polykacích a dýchacích svalů. Bez léčby se děti, které trpí touto nemocí, většinou nedožívají více než dvou let. Naštěstí na nemoc existuje léčba. Ta, kterou podstupuje Jiřík, umožňuje vytvářet chybějící bílkovinu nezbytnou pro přežití nervových buněk. Léčba formou lumbální punkce, tedy aplikací injekcí do míšního kanálu v oblasti bederní páteře, se musí provádět po celý život a je extrémně finančně náročná. K tomu ještě Jiřík potřebuje nejrůznější pomůcky a rehabilitace, jejichž ceny se pohybují v řádech desítek až stovek tisíc.

Spojené fakulty proto přispěly na transparentní účet, který rodiče, založili. Přispět Jiříkovi na léčbu můžete i vy. Celý Jiříkův příběh a o možnostech podpory se dočtete na stránkách https://www.jirikuneprestavejsesmat.cz/jak-pomoci/.

Výzva Poděkuj sportem za mimořádné nasazení zdravotníků v boji s koronavirem

Díky velikému úspěchu první výzvy se studenti, zaměstnanci i absolventi Fakulty zdravotnických studií a dalších fakult ZČU zapojili i do druhé výzvy s názvem Poděkuj sportem. Měsíční výzva se konala od 12. dubna do 12. května. Zapojilo se do ní téměř sedm stovek lidí sportem. Ať už během, chůzí, jízdou na kole, koloběžce, bruslích nebo třeba posilováním a cvičením.

Svoji sportovní aktivitu všichni zaznamenávali prostřednictvím mobilní aplikace do telefonu a výsledky posílali pořádající katedře tělesné výchovy a sportu FZS. Každý uběhnutý, nachozený a ujetý kilometr, nebo deset minut cvičení, znamenal jednu korunu do celkového součtu.

Celkem účastníci výzvy vysportovali 78 147 bodů, které Západočeská univerzita proměnila na peníze a předá je jako poděkování za mimořádné nasazení v péči o nemocné v době epidemie koronaviru Fakultní nemocnici Plzeň. Pomáhali tu i studenti Fakulty zdravotnických studií. Potkat jste je mohli na všech odděleních nemocnice, ale také třeba na základně Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje.

Autor: Markéta Hallová

Zařadit vhodné pohybové aktivity do každodenního režimu a zlepšit tak soběstačnost. To je cílem projektu s názvem Pohybové edukační akce pro zdravotně postižené, který právě odstartoval na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni (ZČU).

Konkrétně se jedná o školu zad vozíčkářů, výuku prvků sebeobrany pro lidi po amputaci končetiny, nebo nejrůznější formy cvičení, terapií a aktivity zahrnující třeba jógu nebo chůzi s hůlkami.

“Naši lektoři se budou intenzivně věnovat osobám po amputaci končetiny, ablaci prsu, vozíčkářům, ženám s komplikacemi po císařském řezu, dětem se získanými vadami nohou. Také těm, u kterých je diagnostikována porucha učení či dospělým klientům s chronickou bolestí ramen, metabolickým kardiovaskulárním syndromem, nebo například lidem s roztroušenou sklerózou,” uvedl výčet cílových skupin projektu děkan Fakulty zdravotnických studií ZČU Lukáš Štich.

Jedenáct skupin studentů absolvuje pod vedením lektorů z řad odborných asistentů fakulty do konce roku letošního roku dvanáct lekcí řízené pohybové aktivity. Další dvě skupiny se budou vzdělávat individuálně ve čtyřech lekcích.

Jednotlivé lekce budou probíhat mimo jiné v prostorách fakulty. “Vedle klasických odborných učeben disponujeme speciálně vybavenou místností na stimulaci vestibulárního, proprioceptivního a taktilního vnímání. Tato učebna je plně využitelná pro aktivity vhodné pro skupinu dětí s poruchami učení,” uvedla vedoucí Projektového oddělení FZS Markéta Maurer.

Projekt Pohybové edukační akce pro zdravotně postižené je realizován za finanční podpory programu Ministerstva zdravotnictví ČR “Vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením pro rok 2021".

Autor: Markéta Hallová

Konzumace alkoholu v těhotenství má zásadní vliv na vrozené vady dítěte. Toto poselství a další informace předávaly 17. května v ulicích města Plzně studentky oboru Porodní asistence Západočeské univerzity v Plzni. Konzumace alkoholu v těhotenství má zásadní vliv na vrozené vady dítěte. Toto poselství a další informace předávaly 17. května v ulicích města Plzně studentky oboru Porodní asistence Západočeské univerzity v Plzni.

Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni přišla tento měsíc s projektem Stop alkoholu v těhotenství a připojila se tak k iniciativě Univerzity Karlovy, která celou akci iniciovala. "Měsíc květen je na fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni měsícem lásky, a to především lásky k sobě a lásky k dětem. Proto jsme se rozhodli implementovat kampaň týkající se fetálního alkoholového syndromu, tedy informovat veřejnost, maminky, ale i obecně veřejnost o tom, co alkohol může způsobovat v těhotenství. Zároveň se snažíme prostřednictvím této kampaně edukovat o zdravém těhotenství," uvedla proděkanka FZS Alena Lochmannová.

Osvěta probíhá především prostřednictvím odborných přednášek, které se vysílají online. Ty nejdůležitější informace lze ale dohledat také na Youtube kanále FZS. "Alkohol je pro miminko v bříšku vždycky buněčný jed, který prochází přes placentu," podotkla odborná asistentka FZS ZČU Eva Hendrych Lorenzová.

V pondělí 17. května se studentky oboru Porodní asistence vydaly do ulic informovat nejen maminky o nebezpečí plynoucí z konzumace alkoholu v požehnaném stavu. "Vědí o tom, že v těhotenství by alkohol neměl být úplně na prvním místě, ale konkrétně o fetálním alkoholovém syndromu nevědí," potvrdila studentka oboru Porodní asistence FZS ZČU Kristýna Mislerová. "Fetální alkoholový syndrom znamená soubor mentálních a tělesných vad, které se vyvinou u plodu v těhotenství pod vlivem příjmu alkoholu," doplnila Hendrych Lorenzová.

Žádná míra alkoholu v těhotenství není bezpečná. Tři čtvrtiny oslovených těhotných žen by se alkoholu podle Mislerové vzdaly, kdyby o tomto problému věděly. "Většina se nechá informovat a právě jsou pak zaskočené, když jim ukážeme třeba i fotky, srovnání, jak pak to miminko vypadá a pak jak se dozvědí, jak to miminko vlastně i trpí," upřesnila.

Statistiky uvádějí, že až třicet procent evropských žen v těhotenství konzumuje alkohol a Česká republika bohužel nepatří k výjimkám. "Obecně se ví, že největší postižení toho plodu je, když je zasažen v prvním trimestru těhotenství, kdy se vyvíjí všechny orgány. Je to novorozenec často nižší porodní váhy, menšího vzrůstu, oči jsou často, je tam užší oční štěrbina, není tady nosní rýha, úzký horní ret, nízce posazená hlava, kratší krk," popsala Hendrych Lorenzová. Kromě fyzických abnormalit však alkohol v těhotenství způsobuje především postižení nervové soustavy a mozku. "Nejzávadnější problémy u dětí, které byly zasaženy alkoholem v těhotenství, jsou na úrovni mozku, kdy rozeznáváme časté epileptické záchvaty, ale také poruchy v chování, poruchy učení," dodala Hendrych Lorenzová.

Až 3000 novorozenců se každý rok v České republice narodí se zdravotními komplikacemi a deformitami způsobenými pitím alkoholu v těhotenství. Z toho se zhruba u 300 novorozenců plně rozvine fetální alkoholový syndrom provázený závažnými poruchami nervového systému, deformitou obličeje, poruchami růstu.