Poslední zápas v dresu Talent týmu Plzeňského kraje mu vyšel náramně. Házenkář Tomáš Nejdl v pátém finále extraligy nastřílel do sítě Karviné z pozice levé spojky devět branek, tým táhl k rozhodujícímu vítězství 30:25, které Plzni vyneslo osmý český titul v samostatné české historii.
Od příští sezony už bude pětadvacetiletý strakonický odchovanec působit v polské Superlize, míří do Kališe, dvanáctého celku uplynulého ročníku nejvyšší soutěže. „Plním si dětský sen, vždycky jsem chtěl zkusit hrát házenou někde v zahraničí. Vyšlo to na Polsko, tuhle příležitost beru, je to zajímavá šance a uvidím, kam mě to angažmá posune,“ míní Tomáš Nejdl.
Bylo Polsko jedinou nabídkou za zahraničí?
Okolo Vánoc proběhla nějaká jednání s týmem z druhé bundesligy, ale Německo nakonec nevyšlo. Uvidíme, jestli bude Polsko třeba přestupní stanicí do jiné házenkářské země. Těším se. V Kališi působí Honza Hrdlička z Lovosic, navíc je město kousek od klubu, kam pro změnu odchází pivot Dan Režnický, se kterým teď slavíme plzeňský titul. Budeme tak proti sobě hrát derbíčko a už jsem mu po finále říkal, že vedle mě slaví naposledy.
Kališ byla v jednu chvíli ohrožená sestupem do nižší soutěže. V tom případě by vaše angažmá v Polsku padlo?
Možná. Měli v jednu chvíli nahnuté období, potřebovali pak vyhrávat s týmy pod sebou a to se jim podařilo. Já věřím, že příští rok určitě dopadneme lépe. Co jsem slyšel, Kališ má jednu z nejvyšších návštěvností v celé soutěži, atmosféra by tak mohla být podobná té, jako v pátém finále v Plzni.
V něm jste byl hlavní osobností Talentu, nastřílel devět branek. Ideální zápas?
Chtěl jste se s Plzní loučit titulem a vyšlo to. Dal jsem do toho úplně všechno, co jsem v sobě ještě měl. Jsem hrozně šťastný, že se loučím se zlatou medailí. Vůbec jsem nevnímal, kolik jsem dal gólů. Byl jsem trošku v transu, cítil jsem, že se postupně soupeři vzdalujeme, že celý tým doslova vaří a všichni mají obrovskou energii.
Otočili jste finálovou sérii jako první tým v české extraligové historii ze stavu 0:2 na zápasy, zaznamenali tři výhry po sobě. Kdy jste začal věřit, že se to může povést?
Já věřil i po té druhé porážce. Těžké to bylo před třetím utkáním doma. To se mi do hlavy dostal červík, jestli to nebude můj poslední zápas za Plzeň, museli jsme vyhrát. Spadl mi pak obrovský kámen ze srdce. Dokázali jsme pak vyhrát i v Karviné a v rozhodujícím duelu jsem si už vůbec nepřipouštěl, že bychom prohráli. Atmosféra v hale byla úplně super, to jsou chvíle, kvůli kterým děláte házenou. Diváci nám dodávali obrovskou energii.
Ceníte si i toho, že jste dokázal vyzrát na Martina Galiu, brankářskou ikonu?
Je to pořád brankář jako každý jiný. Vy mu chcete dát gól, on míč chytit. Občas se zadaří gólmanovi, kterého vůbec vyznáte, jindy vás vychytá taková ikona jako Galoš. Samozřejmě je důležité, že se mi povedly první rány. Měl jsem i štěstí, několikrát to tam prostě jen tak propadlo. Pak si člověk troufne víc, věří si. Naštěstí to fungovalo.
V rodných Strakonicích máte ještě dva bratry, kteří se také věnují házené. Nedoporučíte teď některého z nich do Plzně, aby byl zase vidět dres se jménem Nejdl?
Tak to opravdu nedokážu říci, jestli jejich kroky povedou do Plzně. To je hlavně na nich.
Jaké pro vás bude loučení se zlatou partou?
Díky titulu je to všechno snadnější, oslavy jsme si užili. Ale moc dobře vím, že kluci mi budou hrozně chybět.
