Jak byste popsal zápas?
Začátek vyšel podle našich představ, prakticky jsme nepouštěli soupeře do šancí. Možná jsme mohli hrát odvážněji. Ale víme, jak je Sparta silná, chtěli jsme to zjednodušit. Dostali jsme smolný gól, ale ani pak jsme to nevzdali a vyrovnali. Těžko se mi to hodnotí, nevím, zda to byl smolný zápas. Soupeř moc šancí neměl, góly padly po našich chybách.
Proti Spartě jste finále prohrál s Plzní před deseti lety. Je tahle porážka ještě krutější?
Musel jsem se po zápase uklidnit, nedokázal jsem se soustředit. Potřeboval jsem být chvilku sám. Hrál jsem třetí finále domácího poháru a je to třetí porážka, to bolí.
Jak jste viděl druhou žlutou kartu Pavla Šulce?
Zrovna jsem po něm řval, nekoukal jsem po rozhodčím. Ale neměl tam dávat ruku. Stalo se, hned si to uvědomil, i když pozdě. Pak jsme to honili, dali jsme gól, chtěli to dotáhnout do prodloužení, tam se mohlo stát cokoliv. Jenže dostaneme takovou šmudlu, odrazí se to k němu (Birmančevičovi) a propálí to. Pro nás škoda, pro ně štěstí, Spartě patří gratulace.
Utkání vypadalo z tribuny hodně agresivně. Máte stejný pohled?
Někteří tam skákali od první minuty, nechci to moc hodnotit. Každý zápas se Spartou je takový. Hráči na rozhodčího vyvíjí tlak. Ale na hřišti s ním mám mluvit já a Krejčí, ne deset dalších frajerů. Když si ale nastaví takový metr, je to jeho věc.
Co jste říkal na dění po zápase?
O tom moc nevím, byl jsem už v kabině. Tohle samozřejmě je kaňka, nebudeme si nic nalhávat. Ale jak jsem říkal, zápas byl agresivní, šlo o finále, nikdo nechtěl uhnout. V tomhle ale nebylo nic zákeřného.
