Richard III. je bezesporu nejslavnější Shakespearova tragédie, díky níž se poslední král z rodu Yorků stal jedním z nejslavnějších padouchů všech dob. A to i přes to, že historické prameny tvrdí něco jiného. Richard III. se zkrátka vlivem Shakespearovy hry stal synonymem zla. Tento krystalicky čistý záporný charakter fascinuje diváky už několik století. Shakespeare je jako svět nebo jako život. Každá epocha v něm nachází to, co sama hledá a co chce sama vidět.
Každá velká historická tragédie začíná bojem o trůn, každá končí panovníkovou smrtí a novou korunovací. V každé této kronice vleče za sebou právoplatný panovník dlouhý řetěz zločinů: vyvraždil nepřátele, potom staré spojence, vyhladil nástupce a nápadníky trůnu. Každý krok k moci je poznamenán vraždou, násilím a zradou. V tomto světě králů, biskupů, soudců, kancléřů, lordů a vojevůdců váhá před vraždou na krátkou chvíli pouze ten, jehož povoláním je vraždit za peníze – nájemný vrah. Bojí se posledního soudu, trestu a toho, že se dostane do pekla. Je v celé tragédii jediným věřícím člověkem, v kterém se ozývá svědomí. Zároveň si uvědomuje, že svědomí je v rozporu se zákony a řádem světa, v němž žije.
Seznam postav je rozsáhlý, neméně rozsáhlý je seznam Richardových obětí. Přesto – nebo i právě proto – v sobě tato tragédie nese i prvky komediálnosti. V roli Richarda III. se představil mladý člen činohry Vladimír Pokorný.
"Tahle nová inscenace koresponduje s prostorem Nové scény, jehož využití se mi velmi líbí. Oslovuje mě i hudba, která je v představení přítomná. Všichni herci hrají s velkým nasazením. Je to poctivě připravené představení," řekla nám herečka Monika Švábová, kterou diváci můžou vidět v roli vévodkyně z Yorku, matky hlavního hrdiny. V inscenaci v roce 1999 hrála královnu Alžbětu Woodvillovou, Richardovu švagrovou.
Pamětníci jistě vzpomínají, že v Plzni se tato inscenace hrála naposledy v roce 1999 v hlavní roli s Pavlem Pavlovským v režii Jana Buriana. Premiéra se konala 18. 12. 1999.
