V sedmatřiceti letech je už Jaroslav Kracík veteránem, který by některým svým spoluhráčům mohl dělat tátu. I přesto, že by měl nárok na individuální přípravu, neváhal a opět se připravuje s týmem. "Mladí mě motivují," přiznává zkušený centr v rozhovoru, který se konal jen krátce po skončení jednoho tréninků na soustředění v Železné Rudě.
Foto: HC Škoda PlzeňMáte spočteno, kolikátou přípravu už absolvujete?
Od šesti let, takže asi třicet? Jenom v áčku je to asi dvacátá letní příprava.
A zajídá se to?
Každá příprava je trochu jiná. Letos mi přijde, že se rozhodli trenéři jí udělat ještě těžší. Nebo jestli už to je věkem?
V čem je těžší?
Je toho víc, daleko víc se běhá a delší úseky.
S nadsázkou se asi dá říci, že byste už mohl psát diplomku, co jste všechno zažil..
To jo, hlavně třeba, když se jezdilo na kole, to byly nejtěžší soustředění, co jsem kdy zažil. Do té doby jsem na kole jezdil maximálně na koupaliště. A tady v áčku se dříve jezdilo dvakrát denně, dvě etapy, každá 50 kilometrů. To bylo pro mě peklo.
Vždycky se říká, že se na soustředění projeví charaktery hráčů. Platí to i o trenérech? Taky už jste jich zažil dost..
Určitě, jsou trenéři, kterým se líbí, když je někomu špatně, a trenéři, co uleví, když už je toho dost.
A jaký je současný kouč Čihák?
No, to je ten první případ. (směje se)
Kolik trenérů už jste na Šumavě vlastně zažil?
Není to tak hrozný, Čihy (Čihák) je tady pět let. Ale předtím se to hrozně měnilo, skoro každý rok. Ani si to nepamatuju. Nejvíc mi utkvěl v hlavě pan Čada. Ten mi dával. Neměl mě rád, nevím proč. (smích)
Nenapadlo vás, že už byste se připravoval individuálně?
Já nevím, jestli bych sám trénoval takhle naplno. Pro mě je určitě lepší být v kolektivu, než běhat sám. Netuším, jak bych se donutil.
Vyhovuje vám tedy asi i to, že se tady můžete vzájemně hecovat a podporovat?
Jojo, hlavně Čero (Čerešňák), Ebi (Eberle) a Vráblo (Vráblík) se popichují dost.
Musí se člověk hodně hlídat třeba v jídle?
Jo, teď už je to znát ve všem. Strava, pití, všechno.
A regenerace?
Já odpočívám sportem. Pro mě je regenerace jít na tenis nebo na fotbal. Neznám regeneraci, že bych se tady protahoval, to už dělat nebudu. Zahraju si dvě hodiny tenis, pak si dám tři piva a pro mě to je regenerace.
Z týmu odešel dlouholetý pokladník Lukáš Pulpán. Nepřevezmete po něm kasu?
Nikdo jí nechce, tak jí asi vezmu. Zatím ale nevybíráme. Asi počkáme, když se braly procenta z platu, aby to nebyl takový šok.
Foto: HC Škoda Plzeň
