Když se řekne Finále Plzeň 2020, co se vám vybaví? Jsou to spíš ty komplikované přípravy nebo radost z toho, jak se festival povedl? Asi první, co se mi vybaví, je rouška. To bude takový znak letošního festivalu. Ale jinak spíš, než šílenství před festivalem, tak se mi vybaví atmosféra. Byla zvláštní, ale hrozně hezká a povzbuzující. Vůbec jsme to nečekali.
Několikrát jste už říkala, že jste ani chvíli neuvažovali o tom, že by se Finále Plzeň úplně zrušilo. Opravdu jste neměla třeba ani moment, kdy jste si říkala, jestli vám to za to stojí? Úplně překvapivě letos ten moment nenastal. Je to paradoxní, byli jsme v takovém zápřahu a měli takovou energii, že mi to opravdu nenapadlo. Naopak jsme se setkávali s mnohem větší podporou.
Není to tedy tím, že jste to brala tak, že tohle neovlivníte, zatímco v předchozích letech vše bylo jen na vás? Přesně. Máte pravdu, sedli jsme na vlnu a nechali se unášet. Říkali jsme si, že to nějak dopadne. Nemohli jsme s tím udělat nic. To jestli přijde opatření a zruší nás těsně před, tak to neovlivníme. Udělali jsme maximum, abychom se nemuseli stydět.
Stydět jste se nemuseli. I přes všechna omezení v podobě nařízení nošení roušek a dalších byly sály plné. Překvapilo vás, v jakém počtu lidé na filmy chodili? Strašně. Před festivalem jsme si mysleli, že budeme mít poloprázdné sály a něco budeme muset rušit, protože se neprodá ani lístek. To se nestalo. Nikdy nás nenapadlo, že za této situace vyprodáme asi pětkrát velký sál.
Kdybyste měla vypíchnout jeden okamžik, který vám nejvíce utkvěl v hlavě, co by to bylo? Určitě projekce snímku Karel. Jednak plný sál a od půlky dokumentu i to, jak to bylo dojemné a celý sál plakal. Delegace z toho měla velkou radost, užívali si to. Všechno to do sebe tak nějak zaklaplo. To, že Karel Gott byl z Plzně, v jaké situaci se teď nacházíme. Byl to jeden z velkých okamžiků letošního ročníku.
Díky koronaviru se přitom první veřejná projekce dokumentu mohla uskutečnit právě na Finále Plzeň. Neříkáte si, že všechno zlé, je pro něco dobré? Je pravda, že tím, že jsme se posunuli v termínu, bylo více filmů, které jsme mohli v premiéře uvést. Paradoxně byl letos program hrozně nabitý, plno premiér, prvních uvedení.
Máte vůbec čas si festival trochu užít a vidět třeba nějaký film? Letos jsme si poprvé říkala, že snad na něco půjdu. Kromě zahajovací projekce jsem nikdy na žádném filmu v rámci Finále Plzeň nebyla. Ale strhla mě atmosféra v týmu a věděla jsem, že bych byla neklidná a koukala pořád na telefon. Nebyl by to zážitek, který bych chtěla z filmu mít. Musím říci, že i atmosféra v týmu byla strašně příjemná, možná proto, že jsme neměli žádná očekávání.
Festival skončil, ale už za půl roku by vás měl čekat další.. Nikdo neví, jak to bude. Zároveň s tímto festivalem jsme pracovali na festivalu na další rok. Máme už tedy nějaké věci předpřipravené. Plynule sháníme partnery a píšeme granty. Komunikujeme se všemi velkými festivaly v republice, hodně o tom mluvíme, jestli je reálně na jaře festival uskutečnit.
Kdy byste chtěli mít jasno, jestli festival bude v dubnu? Spoustu věcí se vykrystalizuje tak do dvou měsíců. Stěžejní bude období okolo Vánoc a přelomu roku. Tam se bude lámat chleba a řekneme si, jak dál.
Podle zájmu lidí se nicméně tento zářijový termín ukázal jako správné rozhodnutí, že? Je to něco, o čem dlouhá léta přemýšlíme a v podstatě návrat ke kořenům. Původně byl totiž festival na podzim. Je to termín, který by festivalu slušel i třeba, co se týká premiér. Ale musíme si uvědomit, že se nemůžeme řídit jen tím, co je v Plzni. Musíme přemýšlet, jaké jsou festivaly nejen u nás v republice, ale i v zahraničí. Ano, mohu říci, že už o tom dlouhá léta mluvíme. Vlastně jsme si to i chtěli vyzkoušet a osvědčilo se.
