„Řekl bych o sobě, že jsem docela společenský typ, ale nikdy nevíte. Naštěstí se v Plzni každý chová úžasně, nápomocně. Moc mi pomohl kamarád Viktor Lang, učí se česky, takže mi dělá překladatele. Já znám zatím jen sprostá slova,“ směje se jednatřicetiletý Gustaf Thorell, který do Plzně zamířil z Karlskogy, týmu z druhé švédské ligy. Pro rodáka z Karlstadu je to druhé zahraniční angažmá, v letech 2012 - 2014 hrál za norské Stjernen Hockey.
Zdá se, že v Plzni jste se zabydlel rychle..
Kvůli covidu možná nepoznám v Plzni všechno, ale i tak jsme nadšený. Rád objevuji nová místa. Také v týmu je všechno skvělé. A musím moc pochválit fanoušky. Pár jich dokonce na tribunu věší švédskou vlajku nebo nosí náš národní dres. To se mi líbí, jsou úžasní. Jak minulý rok na hokej nikdo nemohl, tak si to teď asi fanoušci užívají ještě víc. A Plzeň má jednu z nejlepších fanouškovských základen.
V pražské Spartě působí váš bratr Erik a hned se vypracoval na nejproduktivnějšího hráče extraligy. Co na jeho výkony říkáte?
Erik patří mezi nejlepší hráče, hraje velmi sebevědomě. Je sranda se na něj dívat, ale už ne taková, když stojíte proti němu! Člověk aby si neustále dával pozor. Radši bych ho měl v našem týmu.
Už jste si proti sobě zahráli a ze tří zápasů vyhrála Plzeň dva. Jaké to bylo?
Zábavné, předtím se nám to naposledy podařilo ve Švédsku, a to už pár let bude.
Hned v prvním vzájemném utkání v Praze jsme se oba prosadili..
Všimli jsme si, že Češi vnímali bratrský souboj mnohem víc, ve Švédsku to tak nebrali. Docela jsem koukal, když na kostce v O2 Areně před prvním zápasem vyskočily naše obličeje jako pozvánka na souboj Sparty s Plzní.
Je složité hrát proti bratrovi?
No, když Erik v prvním zápase rozhodl prodloužení, jen jsem si pomyslel: Do pr..... (smích) Svým způsobem máte radost, ale chcete vyhrát vy. Nehrajeme proti sobě moc často, takže nějaký prvek vzrušení to s sebou nese.
V minulosti jste spolu hráli i v jednom týmu, že?
Dokonce v jednom útoku. Sezona 2015/2016 za Karlskogu, jedna z nejlepších v kariéře.
Máte ještě staršího bratra Oscara, který také hrál hokej. V jednom týmu jste se spolu nesešli?
Bohužel ne, to by byla paráda. Oscar už nehraje, konečně má skutečný život. Ještě během kariéry začal studovat ekonomii, teď má magisterský titul a pracuje. Je to génius naší rodiny.
Co plánujete vy, až jednou s hokejem skončíte?
Sám koukám na další fázi života, během léta mám práci na plný úvazek. Baví mě dřevo a stropy, opravuju domy a podobně. Začal jsem před pár lety. Mám přes léto plný program, nesedím jenom doma a nečekám, až den uběhne.
Jaké bylo vyrůstat ve třech?
K Oscarovi jsme vzhlíželi. Hrál hokej, hádám, že my začali díky němu. Mladší vždycky chce toho staršího ve všem porazit, to je asi ten důvod, proč je z nás tří Erik nejlepší. Když se podívám zpět v čase, neustále jsme se proháněli s hokejkami na ulici. Šťastné období.
Vyrůstali jste ve městě Karlstad. Přezdívá se mu město usmívajícího se slunce. To kvůli počasí?
Je to krásné místo. Ale s počasím ta přezdívka nemá nic společného. Léta máme pěkná, ale jinak tam je klasické švédské počasí. Zataženo, deštivo a fouká. Ta legenda vzešla z příběhu o číšnici, která se prý vždy usmívala. Jde o starou báji, rčení z dávné doby.
